Slušní chlapci

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

Přinášet historky z gangsterského podsvětí tenhle chlapík umí, i když Guy Ritchie často odskakuje k velkým produkcím (Sherlock Holmes, Král Artuš, Aladin). Promyšlená hra mezi britskými skupinami zločinců začíná návštěvou Hugh Granta u Charlieho Hunnama, který je pravou rukou marihuanového krále Matthewa McConaugheyho, předhodí mu nabídku, která ovšem hned několikrát změní „význam“. A především samotný boss McConaughey hodlá svůj celoživotně budovaný obchod prodat, což rozhýbá řadu situací. Celé je to složitě propracované a zamotané, pak se navíc (dle očekávání) ukáže, že mnohé je úplně jinak. Postavy mluví ve zběsilém tempu, ztvárňují je navíc výteční herci, přičemž nejvíc mě potěšili Hugh Grant a Colin Farrell. Evidentně si navíc natáčení ohromně užili. Občas jsem se ztrácel, občas si připomněl, že Ritchie nikdy nepatřil mezi mé oblíbence, ale celkově musím uznat, že ty čtyři hvězdy jsou poctivé. (11.04.2020)

Mal som pocit, že sa Uwe Boll snaží natočiť Pulp Fiction 2. Plné kecov, ktoré však nefungujú ako u Tarantina. Viac časových pásiem pri ktorých ak raz žmurknete, tak sa stratíte. Niektoré scény stoja za to, sem tam sa pousmejete, ale ako celok je to strašné. A hlavne stopáž. Ja hodnotím filmy aj podľa toho, či mám chuť si ich pozrieť niekedy znova. Kľudne len kvôli jednej scénke. Toto si však rozhodne nepozriem už nikdy viac. Jeden zo snímkov, u ktorých platí, že hviezdni herci nie sú všetko. Na záver sa pýtam, či tam vôbec bola jediná pesnička. Neutkvela mi v pamäti ani jedna. A vlastne áno. Tá "hija hija hou". Celé zle. Hviezda za McConaugheyho a Farrella. (29.03.2020)

Smutný a nevítaný moment, kdy jeden z nejlepších režisérů s partou oblíbených (McConaughey, Farrell, Hunnam) nebo dokonce zbožňovaných (Grant, Dockery) lidí před kamerou stvoří nový příspěvek do jednoho z nejmilejších žánrů, veřejnost reaguje více než pozitivně - a já se nakonec nesměle ošívám nad výsledkem. Forma, tempo, to všechno tam je. Ale držet se po padesátce zase drog, pózy a dialogových soutěží o to, kdo dočurá dál, mi přijde přinejmenším nešťastné, v některých zvratech snad i zastydlé. V maličkostech je to pořád ten Snatchovský Ritchie, v celku ale vůbec poprvé ne. (10.11.2020)

Když velkoproducent marihuany hodlá sbalit prachy a vypadnout, musí očekávat nejeden podfu(c)k.. Občas tam v některých konverzacích padlo o něco více slov, než bylo potřeba a i kvůli nepříliš výraznému hudebnímu podkresu to nepřekypuje tolik energií, nicméně Ritchie se svým dvěma kultům z konce milénia významně přiblížil a zároveň do s detaily se mazlícího Toff Guys obtiskl vývoj svůj, doby i filmařského řemesla jako takového. Farrellův tréňa úžasný od výchovné lekce gangu mladistvých až po gesto čtvrtého strikeu.. P.S.: Repríza po pár dnech přináší pátý strike, protože Paul Jones a jeho Free Me. Který trouba tady psal o nepříliš výrazném hudebním podkresu..? (23.04.2020)