Diego Maradona

Velká legenda, která nás pár dní zpět opustila. Mě se věhlas této osoby tolik nedotkl, každopádně tak jak si bude moje generace navždy pamatovat Messiho a Ronaldo jako suvénně dva největší fotbalisty těchto dekád tak jejich předchůdci byl Pelé a právě Maradona. Poslední roky tohoto excentrického, ale vynikajícíího fotbalisty už nebyly žádná sláva, každopádně nemůžu mu upřít ani píď. Nejlepším fotbalistou všech dob bych jej nenazval, ale když se člověk podívá na to jak obcházel hráče a jak chytře hrál, spadne brada všem. Odešla legenda a fotbalový svět podobného hráče sotva najde, zkrátka přes všechny své vzestupy a pády Maradona zůstane pouze jeden jedinný. Gracias (27.11.2020)

Povedený dokument postavený na dichotomii rozdvojené osobnosti - fotbalový Dr. Jekyll a Mr. Hyde - Diego jako kluk z buenosaireské favely/slumu to měl v životě těžké a byl to v podstatě sympaťák a naprostý fanatik do fotbalu x Maradona byl lidská svině kamarádíčkující se s Gomorrou a namyšlená primadona neschopná ukočírovat svůj život a závislosti...podle toho taky skončil... Koncept schizofrenické celebrity tvůrcům celkem funguje, navíc Maradonovo curriculum vitae je samo o sobě zajímavé, takže vznikl výborný biografický dokument... (30.10.2020)

Sennu Kapadia vystavěl na konfrontaci slavného závodníka s jeho nemesis, povahově protikladným Alainem Prostem. Také Maradona je filmem o střetu dvou osobností. Tentokrát ovšem dvou osobností jednoho člověka. Na dualitu, kterou si v sobě fotbalová legenda nesla, upozorňuje v jednom z mimoobrazových komentářů trenér Fernando Signorini. Vyzdvihuje nesoulad mezi stydlivým „mamánkem“ ze slumu (Diego), a monstrem zrozeným z touhy po úspěchu (Maradona). Maradona byl podle něj původně jen maskou, kterou si fotbalista nasazoval před novináři, jimiž pohrdal. Postupně, s přibývajícími skandály (drogová závislost, diskvalifikace, milostné aféry), ale maska a jeho skutečné já začaly splývat. Kapadia tuto interpretaci možná až příliš samozřejmě přijal. Díky uvedenému pojetí je ovšem více než dvouhodinový film spojený jedním ústředním motivem, které přispívá k jeho dynamice, když střídáním situací odhalujících různé vrstvy protagonistovy osobnosti vytváří tenzi mezi Diegem a Maradonou. ___ Kapadiovi se navíc stejně jako v případě Senny a Amy podařilo v životním osudu konkrétního člověka najít univerzální témata (zrada, odpuštění, vykoupení, hledání svého místa ve světě), se kterými se dokáže identifikovat i ten, kdo nikdy nehrál fotbal, nebral drogy a nekamarádil se s neapolskými mafiány. ___ Ocenil jsem taky, jak je Maradonův příběh vsazován do širšího sociopolitického či ekonomického kontextu doby. Fotbalové vítězství Argentiny nad Anglií je prezentováno jako pomsta za válku o Falklandy. Skrze Maradonovu závislost na kokainu film odhaluje, jak byla Neapol prorostlá zločineckými organizacemi, které s pomocí mediálně známých osobností ospravedlňovaly své aktivity. Velkou pozornost dokument přikládá otázce národní hrdosti spoluutvářené fotbalem a identifikací s určitým klubem. Když například Maradona nastoupil proti Itálii, snažil se svou „zradu“ hájit tím, že Neapol není Itálie, ale outsiderský stát ve státě, bojující o místo na výsluní (stejně jako se to podařilo jemu, chudému chlapci z okraje společnosti). Vycházel přitom z vědomí silné nevraživosti mezi italským severem a jihem. ___ Diego Maradona fascinuje zejména tím, do jak kompaktního, tematicky bohatého tvaru dokázal Kapadia se svými spolupracovníky i potřetí stovky a stovky hodin archivního materiálu poskládat. Ke spádu vyprávění významně přispívá i soundtrack Antonia Pinta, do něhož jsou nápaditě zakomponované zvuky pádů, výkřiků a kopů do míče. Také jeho zásluhou nabízí film nejen množství informací, ale zároveň bohatší zážitek než leckteré drama zkonstruované primárně za tím účelem, aby ve vás vyvolalo emoce. 75% (09.07.2019)

Napolitani umyjte se! Neapol je žumpa a největší hanba Itálie! Malý snědý parchant ze slumu, co "trochu" podvádí. Spojení chudého italského města a Argentince bylo fatální pro všechny. Dokument se věnuje hlavně italské kapitole, což ovšem není úplně dobře, protože to nepodává ucelený obraz Maradony. Samozřejmě to má celkově vysoké kvality, ale trošku (nezasloužená) malá domů na konci pro Diega tam je. Těch průserů a nesmyslů se nadělal (nejen) na fotbale daleko více. 78% /Kino Světozor/. (20.07.2019)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)