Diego Maradona

85 %. Tento dokument není o Diegu ovi Maradonovi, je o mně a o mých klučičích letech. Je o snech a lásce k fotbalu. A nakonec je o jednom z nejlepších sportovců planety v celé její historii. Kdyby hrál Diego dnes, byl by jedním z nejlépe placených fotbalistů. Slovo "jedním" jsem použil proto, že dnes se vydávají obrovské peníze i za hráče, u kterých jejich výkonnost neodpovídá utraceným penězům. Ale dost. V tomto komentáři nechci posuzovat Diega Armanda Maradonu, chci psát o tom, co jsem při sledování tohoto dokuentu cítil. Tedy - cítil jsem vůni VHS. Znovu jsem se vrátil v čase a do dob, kdy jsem fotbal sledoval nejvic. Miloval jsem Anglii a její vyřazení ve čtvrtfinále MS 1986 jsem nesl těžce. Ale nikdy jsem Maradonu nenáviděl za jeho "božskou ruku". Prostě se to stalo. A komu jinému by to mělo projít než jemu. Je to určitý signifikant. Fotbalový bůh a božská ruka. Nelze proti tomu nic říct. Bez debaty. Jinak - na dokumentu se mi líbil hlavně fakt, že se jednalo o, žekl bych, sbírku domácích videí. Ano, pravdou je, že šest hvězd bych dal, kdyby se dokument věnoval i pofotbalovém životě této legendy. Beru to ale tak, že toto dílo je oslavou fotbalu a jedné z jeho nejvýznamějších postav. Pláču u filmů, když jsem opilý - mám zesílené citlivé vnímání. U tohoto dokumentu jsem měl vlhké oči ve stavu střízlivém. Děkuji tvůrcům, že jsem se mohl vrátit v čase a děkuji Diegu Armandu Maradonovi, že udělal fotbalový svět krásnějším. (28.10.2022)

"S Diegem bych šel až na konec světa. S Maradonou ani kousek." Jsem velkej fanda fotbalu, takže jsem si dokument o Maradonovi nemohl nechat ujít. Když si vodil obrany soupeřů, tak jsem se královsky bavil a obdivoval jeho fotbalovou genialitu. Jakmile se Diego začal proměňovat v alkoholika, feťáka a cvičenou opičku mafie, tak jsem se začal znechuceně nudit. Chápu, že obojí patří do jeho života, ale já jsem skromnej a mně by stačil jen ten fotbal. (14.09.2021)

Když má chlap to správný nabuzovadlo, tak je jednička ;) … Ne, jasně, že úplně tak jednoduché to není. Ale k filmu: Klobouk dolů. Je to výběr z dokumentů, takže ovlivněné jen tím samotným výběrem, ale bez přikrášlení a podobných kudrlinek, o které by si řekla filmová fikce. Tento dokument přesně vystihuje důvody, proč preferuji dokumenty před filmy. Je tam příběh, který nevymyslíš. Jsou tam dovednosti, které nejsou trikové. Jsou tam emoce, které jsou skutečné. Vůbec nejsem fotbalový fanoušek, takže spoustu situací z tohoto "filmu" nedocením, protože tomu zkrátka nerozumím. Ale strašně ráda se dívám na lidi, kteří dělají špičkově něco líp než ostatní, něco, pro co se narodili. A tady jsem uviděla fotbalistu vybaveného nečekanou stabilitou. Nejen, že při pohybu na hřišti snadno měnil směr, ale už jako mladý dokázal na dotěrné, až agresivní otázky novinářů odpovídat s překvapivou vyrovnaností. Přitom byl živočišný. Nesmírně zajímavá sonda, a oceňuji odvahu D.M. i jeho rodiny, že do toho filmu takhle šli. (17.08.2019)

Dokument sice hekticky skáče z jednoho tematického okruhu do druhého a sporadicky si tak dokáže zachovat vzájemnou synchronicitu, ale přesto svou atypicky překotnou polytematikou - zkomponovanou výhradně z archivních materiálů - autenticky reflektuje životní peripetie a aspirace jedné neobyčejné argentinské legendy, Diega Maradony, člověka který se doslova katapultoval ze dna na vrchol, a utváří okolo něj neuvěřitelně komplexní kulturní portrét a enigmatický mýtus, který fakticky nemá obdoby - a to říkám jako fotbalovej alergik, kterej tuhle nepochopitelně adorovanou zhovadilost považuje za moderní prototyp opičího žonglérství specializovaného pro dolní končetiny. (01.12.2020)

Z několika důvodů pozoruhodný film: 1. Kapadiovi se podařilo vytvořit vzrušující a napínavý dokument (!), který nabízí zážitek srovnatelný se sledováním hraného filmu, a to bez ohledu na to, zda holdujete fotbalu, či nikoli. (Ačkoli jsem např. věděl, jak dopadlo MS '90 v Itálii, v některých momentech jsem pod momentálním napětím opravdu znejistěl...) 2. Zajímavým způsobem rozvíjí úvahu Maradonova osobního trenéra Signoriniho o dualitě fotbalistovy osobnosti, což se odráží i v názvu filmu, který narozdíl od Kapadiových předchozích dokumentů Amy a Senna obsahuje jméno i příjmení. 3. Cíleným zaměřením na Maradonovo působení v Neapoli Kapadia hutně zprostředkovává atmosféru na Apeninském poloostrově v druhé polovině 80. let (s akcentem na třídní rozdělení, vnitropolitické pnutí, moc mafie apod.). 4. Tím, že prakticky celý dokument je sestaven z dobových (často unikátních) záběrů, vyjevuje se dnešnímu divákovi v maximální šíři technologický pokrok, který byl za těch cca 35 let učiněn. V době, která je do značné míry založená na vizualitě (youtube, instagram, HD, 4K apod.), musí být pro řadu mladších diváků dvouhodinové sledování nekvalitních VHS záběrů zajímavým zážitkem (nehledě na způsob zpravodajského zpracování profesionálních fotbalových zápasů v předinternetové době).___ Přes tyto nesporně pozoruhodné rysy film trpí i určitými (avšak z důvodu zvolené koncepce zřejmě nevyhnutelnými) problémy. Tím hlavním je asi útržkovitost a v mnoha ohledech povrchnost, která je dána závislostí na existenci příslušných (televizních nebo soukromých) záběrů. Kdo je byť jen trochu obeznámen s Maradonovým životem a kariérou, tak těžko najde v tomto dokumentu něco nového. Z vypravěčského hlediska je volba těžiště dokumentu o Maradonovi (Neapol) více než skvělá - střetává se zde sport, láska, mafie, zrada, nenávist, bohatství, chudoba, drogy, sex... Nicméně jsou tím dost upozaděny další dramatické stránky Maradonovy kariéry. Např. slavné diskuze o tvrdosti fotbalu vyvolané likvidačním Goikoetxeovým zákrokem na Maradonu v průběhu již rozhodnutého zápasu FC Barcelona - Atlético Bilbao v roce 1984 jsou zcela potlačeny a slavná brutální hromadná bitka přímo na hřišti po skončení finále Copa del rey mezi týmiž kluby (která byla vnímána jako odveta či pomsta za směšně nízký trest pro Goika) byla v úvodu dokumentu ukázána bez kontextu a bližšího vysvětlení (ačkoli dokonale symbolizovala onen přestup do "klidnější" Neapole). Podobně návrat do španělské a později argentinské ligy - a s tím související osobní Maradonův život - je zcela mimo zorné pole dokumentu (i když italské angažmá tvořilo pouhou 1/3 Maradonovy profesionální kariéry fotbalisty). Přesto film vyčnívá, a pokud zapomeneme na chvíli na konkrétní jméno, má v jistém ohledu Maradonův fascinující příběh svou nadčasovostí co říct i dnes (o roli celebrity v mediálním světě, o vlivu nabyté slávy na psychiku nezralého jedince, o vlivu masové zábavy na chování prekariátu apod.) (13.08.2019)