Veľké malé klamstvá

90%. Těžko říct, jak se Kelleymu podařilo zatajit změnu pohlaví. Jak jinak si vysvětlit, že pravděpodobně nejfeminističtější seriál poslední dekády má na svědomí muž? Big Little Lies jsou naprosto precizně napsanou psychologickou sondou do života maloměstských žen, které otevírají svou třináctou komnatu s tak přirozeně gradující tendencí, že vás po většinu času bude úzkostlivě mrazit v zádech. A přitom se tu vlastně skoro nic neděje, tvůrci většinu času uhýbají z primární narativní linie, aby ponechávali diváka v očekávání, a tak jeden subsvět střídá další a konstantně vás tak nutí váhat o tom, co je a co není důležité. Postavy nejsou stroze archetypální, ale většinou nepředvídatelné a ryze individualistické, tudíž nebudete mít problém vybudovat si k nim vztah; tím se sledování stává ještě emotivnějším a empatičtějším. Scénář šlape jako švýcarské hodinky, každá scéna i každý dialog budují atmosféru a napětí, které je vzápětí zchlazeno další dílčí linií. Těch je tady několik a každá má pro sérii jako celek svojí funkci - ať už je to zdánlivě ústřední linie s násilím ve škole, která vytváří podklad pro vrstvení ostatních linií, či zdánlivě vedlejší linie s domácím násilím (v této linii naprosto fantasticky exceluje Nicole Kidman, která dospěla nejen do estetické krásy, ale i do prvotřídního herectví), která má na svědomí ono mrazení v zádech, a nebo linie zdánlivě hlavní postavy Madeline a jejích vnitřních příběhů, která vlastně nakonec hlavní postavou vůbec není. Ano, skutečně je tu celá řada zdánlivých prvků - jak už název napovídá - které vás v různých intencích nutí zamýšlet se nad jejich váhou a pozicí v celém vyprávění. Stejně tak je tu řada překvapení, které možná nejsou úplně šokující, ale rozhodně plodí další otázky, což je bezpochyby klíčovou funkcí všech seriálů. Závěrečnou pointu sice lze celkem snadno předvídat už po pár dílech, ale to, jakým způsobem k ní dojde, přináší satisfakci jako pomyslnou tečku za všemi liniemi, které se v závěru spojují v jednu velkou (a nutno říct že přínosnou) katarzi. Nemyslím, že Big Little Lies jsou příběhem o ženách či o dětech. Myslím, že jsou o mezilidských vztazích a o tom, že každý máme svojí třináctou komnatu, a především že každá z nich má řešení. Brilantní práce, skvěle napsaná i natočená, kde ve prospěch dechberoucího vystoupení Nicole Kidman lehce zanikají i všechny ostatní ukázkové herecké výkony (Reese Witherspoon tradičně parádní, Shailene Woodley mile překvapila a Laura Dern byla na pěst, což rozhodně značí skvělý výkon; neměl bych opomenout ani Adama Scotta, kterému je jedno, koho hraje, každého zahraje dokonale). Opravdu svěží seriál, zpočátku se tvářící jako feministická glosa, ale v průběhu dost příjemně překvapující a v závěru vrcholící v pocit něčeho výjimečného. Tím Big Little Lies v seriálovém světě dozajista určitě jsou. (13.04.2017)

Trefný satirický nadhled o tom, jak starost o děti nahradila posedlost dětmi, žabomyších půtkách na krev na maloměstě i o tom, co se děje za zavřenými dveřmi domácností, když se nikdo nedívá (v "ne až tak hrozivosti" jde v důsledku o jedno z nejmrazivějších ztvárnění domácího násilí vůbec). Spíše než o adaptaci jde sice o doslovnou ilustraci předlohy, ale ta je natolik nosná i tématy bohatá (jakkoli na oddechové straně spektra), že to spolu s výtečným obsazením rodičů i potomků bohatě stačí ke spokojenosti. Problém je jedině délka; přeci jen sedm epizod na něco málo přes čtyři sta stran je silná káva sama o sobě. Nemluvě o tom, že už i předloha se potýká s mlácením prázdné slámy ve střední pasáži. Paradoxně přes veškerou doslovnost to má však oproti předloze značně odfláknutý závěr, kde nejen že se nedostane na důstojné uzavření veškerých linií, ale ony dokonce některé v této verzi ani nedávají smysl. (10.03.2017)

S Kelleym som sa zoznámil už cez seriál Sharp Objects, ktorý bol ale pre mňa veľmi depresívnou nudou. O to viac ma zamrzelo, že ho vlastne točil Jean-Marc Vallée, ktorého Klub poslednej nádeje považujem za dôležitý film. Preto som sa k Big Little Lies odhodlával dlho. Musím sa ale priznať, že som zostal milo prekvapený. Všetko je tu skvelo vyvážené. Či už výrazná formálna stránka, ktorá núti so záujmom sledovať všetky možné dejové zvraty, ako aj emocionálna drobnokresba, ktorá nám pomáha si aj napriek počiatočnej neistote a odporu zaľúbiť hlavné postavy ( mužské aj ženské). Ich vzájomné rozhovory, chyby, postrehy a konfrontácie pôsobia skutočne a povyšujú pipky ( ako boli prezentované v prvej časti) na plnohodnotné, inteligentné a chyby robiace ženy. Nicole Kidman bola perfektná. Zo všetkých postáv som si ju obľúbil najviac a jej tiché trpenie dokázalo na konci veľmi pekne vykresliť potrebnú katarziu. Herecky, hudobne, významovo, scenáristicky a aj režijne veľmi dobre zvládnuté dielo, ktoré aj napriek mojim subjektívnym chybám ( rozhovory s bandou susedov a učiteľov, predvídateľný vinník šikany) pôsobí komplexne, citovo a emočne úprimne a hlavne sa na neho dobre pozerá. Za mňa obrovská spokojnosť. 1.séria 90% Stále sa snažím dať emócie trošku dokopy. Nikdy by som si nepomyslel, že ma takýto typ seriálu tak chytí. Ťažko sa mi píše o tom prečo si to pozrieť. Pre mňa to nemalo žiadnu chybu. Minimálne nie takú, aby som na ňu vyslovene ukázal. Druhá séria sa nesie v trošku inom duchu, ako tá prvá. Čo je ale obrovskou kvalitou celej série je, že prehlbuje nevypovedané. Dáva scény a rozhodnutia z prvej série do logických súvislostí. A to je veľké plus. Na prvý pohľad banalita, ktorá sa dala vyriešiť bez celej tej drámy, má odrazu hlbší kontext. Ten sa odvďačí pozornému divákovi veľmi silnými poslednými epizódami, kedy nastáva ten povestný skok viery a kedy pokánie môže byť( ale aj nemusí) novým začiatkom. Katarzia sa v mojom prípade dostavila. Finále viac než uspokojivé. Potešila by ma ešte tretia séria ( mám rád tie postavy), ale aj keby to celé skončilo takto, nemohlo to dopadnúť lepšie. Herecký koncert všetkých zúčastnených. 2.séria 100% (08.04.2022)

První sezóna je skvělá nevyřčeností a sociálními náznaky. Bude vás bavit, pokud jste fanoušci seriálů, kde můžete řešit, jestli spolu dva lidi něco mají nebo nemají na základě toho, jak na sebe koukli v kavárně. Druhá se podle mě ale hrozně zkazí a je to už hloupě explicitní, uječené, a spousta postav sklouzne do jednorozměrných škatulek (Meryl Streep, debil s vláčky, debil na kole). Tak doporučuju se tam ani nevydávat a užít si jen tu dobrou první. (26.12.2019)

Oceán. Dlouhá pláž, písek, skály a občas nějaký běžec se sluchátky, tedy většinou běžkyně. Jedna z těch žen z velkých snobských vil na pobřeží, žen z malého města plného předsudků, malých a velkých lží, jimiž si budují image dokonalého života, s krásnými dětmi, úspěšnými muži, bez chyb, bez problémů. Do těchto umělých bublin dokonalosti přichází Celeste se synem Ziggym. Divák již od začátku ví, že se na večírku místní školy stala vražda, neví však, kdo je vrah, ani kdo je obětí. Ale pomalu odkrývá nitky a příběhy, které k ní vedly. Skleněné bubliny, za nimiž se skrývají reality hlavních hrdinek, čím dál rychleji praskají a odhalují jejich tajemství. Bez velkých emocí a dramatičnosti, ale není potřeba okázalých gest a krutostí, aby divák cítil bolest, která uvnitř jednotlivých světů vyvěrá na povrch. Někdy stačí jenom nahlédnout, aby se divák dovedl ztotožnit a mezi těmi bohatými modelkami a modely našel část sebe. A našel všechny puzzle k vyřešení, co se v ten večer, kdy došlo k vraždě, vlastně stalo... Skvělých sedm dílů, s ideální délkou a výbornými hereckými výkony. (29.03.2018)