Šialený Max

Otec dotáhl Maxe z videopůjčovny, když mi bylo tak dvanáct, třináct a tehdy jsem z toho měl - podobně jako z Vymítače ďábla - solidní šok. Všechno ty znásilňovačky a upalovačky natočené chytře "mimo záběr", jsem z toho cítil trojnásobně a nebylo to nic příjemného. A i po letech na mě působí syrová atmosféra drastických 70. let, která zrodila Drsného Harryho, Strašáky, Vysvobození, Poslední dům nalevo, Přání smrti, I spit on your grave nebo Taxikáře. Díky nízkému rozpočtu a tlačení na násilí to má správně syrovou atmosféru, povedlo se obsazení - od hrdiny, jeho parťáka a jejich šéfa až po záporáky, všechno krásně výrazné typy - a kaskadérské kousky jsou parádní. Ve dvojce se to proměnilo ve výpravný studiový postapo akčňák a vůbec to nebylo špatně. Chvíli mi trvalo než jsem se srovnal s tím, že Babe: Prasátko ve městě natočil ten samý člověk. (24.01.2006)

Jednoznacne nejslabsi film z cely trilogie, ale porad docela obstojna zabava. Film se ze vsech tri dilu bere asi nejvic vazne, taky se jeste odehrava vicemene v soucasnosti. Nejvetsi problem asi je, ze to cely pusobi desne lacine a kdovijak napinavy to taky neni, i kdyz se tu najdou i drsnejsi sceny. Nicmene je tu jedno velky plus a to fakt, ze tenhle film nakop Gibsonovo karieru. (26.07.2008)

Austrálsky režisér George Miller stvoril v roku 1979 jedného z najznámejších postapokalyptických filmových hrdinov. Na plátna kín prišiel "Šialený Max". V hlavnej úlohe sa objavil Mel Gibson. Týmto snímkom odštartoval svoju hviezdnu hereckú kariéru. Z filmu "Mad Max" sa stal kultový akčný snímok. Aj keď trocha trpí nízskym rozpočtom a miestami nedotiahnutým scénarom je to originálne filmové dielo, ktoré sa výrazne zapísalo do dejín svetovej kinematografie. **** (02.11.2017)

Zatímco Max Rockatansky není zas až tak šílený, aktivity Kawasakiho bandy připomenou, že ústavy pro chorobomyslné by měly zvažovat, komu dají na víkend propustku. Otřesná hudba rve uši z kořenů, pro někoho možná rozkošnou neučesanost scén připisuji tomu, že za scénářem nejspíš stál sjetý Prstořez. Sice to lákavě smrdí spálenou gumou či motorovým olejem a záběry z úrovně asfaltu jsou nejen pro silničáře děsně cool, ale nač se klanět kultu, když za něco stojí jen jeho poslední revenge čtvrtina, v níž si v kůži zapařený Mel i tak trochu zahraje na Jigsawa. No nic, brzy se dozvím, jestli Miller po 35 letech pochopil, kde nechal mlynář díru.. (18.05.2015)

Je mi líto, ale pozice Šíleného Maxe v historii australské kinematografie mě ani o jediný stupeň neuhnula z kurzu nastoleného prvním záběrem na hlavního záporáka a jeho bandu, která má představovat ultimativní zlo ekvivalentní čtyřem vyšinutým smažkám v čele s tím blonďákem v Carpenterově Okrsku 13 (1976). Psychopatičtí motorkáři totiž víc než co jiného vypadají a chovají se jako teplí šerifovi pomocníci ve Vůni Cibule (1975). Nemá smysl tu řešit nějaké herectví, ve filmu jde hlavně o honičky a bouračky, a až v poslední čtvrthodině dojde na Maxovu pomstu. Té předchází záběr na Gibsona opřeného o futra nemocničního pokoje, s vyvrácenou hlavou a nepřítomným pohledem - toť vše k přerodu policajta s obavami, aby se nestal takovým "jako oni". Uznávám, že první scéna se zapalovačem, stejně jako první scéna v nemocnici, jsou působivé a nepříjemné, ale do očí bijící celková lacinost snímku, ve spojení s extrémně chabým scénářem respektive jeho režijní realizací, které nesahají legendárním revenge movies jako Přání Smrti (1974) ani po kolena, zabíjejí celého Mad Maxe tak dokonale jako Pokémon, Beyblade, DigiMon a spol. dětské mozkové buňky. Nedočkáte se tu ani vysvětlení, v jakém světě se vše odehrává - všechno vypadá celkem normálně, třeba nemocnice dokonale současně, jen je všude podezřele málo lidí, po silnicích jezdí krom policajtů a magorů asi dvě auta "civilů" a jedna cisterna, a toť vše. Čili varování pro ty, kdo se těší na postapo, které se stalo vzorem třeba i pro design zbrojí ve Falloutu a stovkách dalších děl - BORCE S BROKOVNICEMI A OŠTĚPY NAVLEČENÉ V KOŽENÝCH BUNDÁCH A KYRYSECH S OSTNATÝMI NÁRAMENÍKY UVIDÍTE AŽ VE DVOJCE:) Z toho vyplývá, že první příběh "Mad" Maxe Rockatanskyho je dobrý jen jako ukázka, co že se to vlastně hlavnímu hrdinovi přihodilo, než se z něj stal Road Warrior, který se pustil do křížku s pozdějším Bennettem z Komanda;) Odmítám se kdykoliv podívat ještě byť jen na kousek z tohohle těžce nepodařeného filmu, a odmítám i jeho kultovní status. Z dnešního pohledu jen upřímně doufám, že se George Miller od svých nezralých 34 let za těch v mezidobí uplynulých dalších 35 něčemu naučil, a nepromrhá účast Toma Hardyho na novém Šíleném Maxovi. Jelikož ale filmografii pana Millera "zdobí" po prvních dvou Maxech kromě výborných Čarodějek Z Eastwicku a zřejmě slušného dramatu Lék Pro Lorenza (neviděl jsem) jenom Happy Feet a Prasátko Babe, docela se výsledku obávám. Snad bude mít schopného aspoň druhého režiséra, a bude se krom Charlize Theronové s holou hlavou na co dívat:) Pro prvního Mad Maxe mám ale schovaných slabých 50%. (20.09.2014)