Dunkirk

Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. (30.07.2017)

Nolan je zpátky, ale tentokrát mi příliš radost neudělal. Vybrat si válečný film a natočit jej s ratingem PG13 je pro mě velké mínus, po masakru u Hacksaw Ridge je tohle hodně umírněné a čisté, chyběla mi špinavost, roztrhaná těla, řev a vnitřnosti, místo toho dostáváme tikot hodin, lodě a stíhačky. Celkem mi vadilo, že zde není vyloženě žádný hlavní hrdina ani žádný záporák, což je pro mě zásadní věc, která u žádného filmu nesmí chybět a emocionálně mě to nechalo absolutně chladným, ale abych jen nekritizoval musím pochválit skvělou audiovizuální stránku, kde nájezdy stíháček měly své kouzlo, kde exceloval výborný Tom Hardy, Zimmerova hudba příjemně podporovala atmosféru a záběry na širé moře či potopené lodě byly oku lahodící. Plusem jest i rychlé tempo, kde se nečeká dlouho na věc, ale chyběla mi zde nějaká výraznější scéna, kterou bych si v budoucnu chtěl pustit znova. Mám to tak půl na půl, do další projekce se nehrnu.70% (26.07.2017)

Nolanova tvorba je jako den a noc. Vychutnávám si jeho intelektuálně hodnotné snímky, které cílí na náročného diváka (Inception či Interstellar), ale jako čert kříži se vyhýbám jeho na komerční úspěch orientovaným oddechovkám (Dark Knight Rises či Dark Knight). Nakonec jsem kinosál přeci jen poctil svou přítomností a to i přesto, že tento Nolanův nejnovější počin náleží do druhé z jmenovaných skupin. Svého neuváženého rozhodnutí nyní velmi lituji, jelikož jsem snímek coby zapřísáhlý pacifista doslova protrpěl. Kdyby Nolan zvolil odlišný námět, pravděpodobně bych hodnotil mnohem smířlivěji, avšak vzhledem k pocitům beznaděje, které ve mně pohled na válečnou vřavu vyvolal, nemohu udělit více než jednu hvězdu. (19.07.2017)

Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne. (26.07.2017)

Nepatřím mezi ty, co mají doma v pokojíčku oltář s motlitebnou k Nolanovi, ani nejsem redaktor moviezone a tudíž nemám nad psacím stolem na "prezidentském místě" Nolana v rámu, ale musím přiznat, že jsem si v Imaxu prožil asi nejlepší válečňák všech dob a když píšu prožil, tak tím myslím prožil, protože už od prvního záběru jsem byl v Dunkerku s nima se všema a nebýt mého diváckého podvědomí, které mně, stejně jako holkám tampony ob dodávalo pocit klidu a bezpečí chvěl bych se strachy o svůj život ještě teď. Několik prostřihávaných dějových vrstev tady absolutně nevadí, naopak dokonale vykreslujou tu bezmoc, beznaděj a strach, kterou musel mít v Dunkerku snad i pobřežní písek. Navíc ta dynamika a tempo filmu, je takový, že by se na něm mohli vyučovat i piloti F1. Schopnost mistra Nolana vyprávět obrazem tady dosáhla svého geniálního vrcholu, dál už to fakt nejde. Dialogy minimální, hlavní role žádná a přesto film na který se nezapomene. Mark Rylance jak ten chlap je užasnej, jeden jeho pohled = desítky silných slov. Hans Zimmer v době kdy nedává rozhovory Pomovi tvoří filmové hudební kompozice snad z jiný galexie, protože jinak už to nechápu a jestli on a Chris nedostanou zlatýho panáka, tak bych poprosil ušaře a očaře o povinou prohlíku všech akademiků. (26.07.2017)