Vrabčiaci

Skvělý film s typickou severskou absurditou a krásnou krajinou. Kazí ho, bohužel, špatný zvuk a kamera. Slyšet je každé polknutí nebo usrknutí, kamera zabírá snad každý chlup na těle, což působí celkově dezorientačně. Vím, že je to jakási móda, ale režisér by měl mít dostatek soudnosti, aby určil, pro který film jsou takové efekty vhodné. (23.03.2016)

Ke Sparrows bych zde mohl napsat téměř to samé, co jsem zde psal skoro před rokem k filmu Goob: asi tomu filmu budu křivdit, ale osobně už jsem unavený ze všech těch filmů o trampotách dospívání se vším, co k tomu patří (proč jednou někdo nenatočí film o teenagerovi, která tím vším proplouvá v pohodě? :D) - generační propast mezi dětmi a rodiči, sexuální iniciace, komplikované vztahy s vrstevníky, experimentování s drogami, ubíjející život v buranském zapadákově, první konfrontace se smrtí... bože dost, kolikrát jsme toto už v nějakém filmu viděli - namátkou lovím z hlavy z poslední doby podobné filmy jako Atomic Age (2012), Klip (2012), Jmenuji se Oliver Tate (2010), Papírová města (2015), Zabil jsem svou matku (2009), Bez doteku (2013), Všichni umřou, jen já ne (2008), Králové léta (2013), Fish Tank (2009), nebo můj oblíbený film Albín jménem Noi (2003), který se taktéž odehrává na Islandu. S filmem Sparrows mám navíc další problém, a sice ten, že ho lze považovat za "rozředění" Rúnarssonova krátkého filmu "Ptáčata" z r. 2008 do celovečerní délky - oba filmy nespojuje jen stejné téma, obsazení a "ptačí název", ale i v podstatě totožná sekvence, v níž hlavní postava přihlíží, jak jeho vyhlídnutou (a totálně sjetou) krasotinku defloruje jakýsi troufalejší šťastlivec (a křoví jim k tomu dělá "masturbátor"), aby si k ní pak následně sám lehnul nahý do postele a tvářil se, že to byl ve skutečnosti on, kdo s ní měl předchozího večera sex. Tak já nevím, jestli byl Rúnarsson tak zamilovaný do tohoto nápadu, že ho musel použít ve dvou filmech se stejnými herci s odstupem 7 let, ale osobně mi to prostě přijde divné - viděl jsem filmy, které tak přetékaly filmařskou invencí, že by z nich šel vždy udělat minimálně jeden film další, takže opačný postup mi přijde prostě jako méněcenný. Abych však jen nekritizoval - Sparrows rozhodně není špatný film, to vůbec ne. Osobně mám podobné atmosférické filmy s minimem dialogů a dlouhými záběry v oblibě, a severská kinematografie mě obecně baví. Představitel hlavní role je herecky přirozený a přesvědčivý (najděte si ho na Facebooku a nepoznáte ho :D), a hlavní předností filmu je skvělá hudba, výborná kamera a nádherné lokace. Pro lidi, kteří mají podobné festivalové filmy rádi, to může být příjemný divácký zážitek, ale osobně od dobrého filmu očekávám přece jen trochu víc - bohužel. P. S. Fakt bych chtěl být uvedený v titulcích jako "Masturbator" :DDD (11.12.2015)

[Scope 100 - 2015] Rúnarsson vzal svůj úspěšný krátkometrážní filmy Ptáčata a převedl ho do celovečerního formátu. V dlouhém formátu Sparrows nepůsobí až tak kompaktně a je poměrně rozvleklý. Islandské drama, kde se mladý chlapec vrací do rodné krajiny za svým otcem, kterého neunesl nepovedené manželství a je z něj troska. Mladík, který úplně nezapadá a nemá se ke komu pořádně upnout. Krásná příroda, dlouhé záběry, ne až tak atraktivní děj a finále ze kterého mi bylo poměrně nepříjemně. Nebavilo a znovu již opravdu ne. (19.01.2016)

Rúnar Rúnarsson natočil s islandskými herci, krajinou a prostředím film plný klasických západních stereotypů o dospívání. V hlavní roli outsider, jeho láska z dětství, její macho machýrek, jejich ukecanej světaznalej kámoš (fotr nesnáší, když chlastám), chlast, drogy, párty a sex. Akorát na tom islandském, bohem zapomenutém ráji vypadá a plyne holt všechno trochu jinak než na americkém předměstí. Ke všemu je to opravdu špatně natočené i zahrané - příliš názorné a doslovné. Vlastně se jedná jenom o sled situací, do kterých příběh až skoro násilně (protože to tak má být) přimíchává nějaký vývoj. A aby toho nebylo málo, snaží se Rúnarsson dost neobratně šokovat. Původně jsem myslel, že když hlavního protagonistu připraví o panictví obézní padesátiletá teta, je to koruna. Nakonec je ale lepší si počkat na závěr a nedělat ukvapené soudy. (07.01.2016)

Největší slabinou filmu Sparrows je fakt, že režisér v podstatě prodloužil a zrežíroval jeho krátkometrážní film Ptáčata. Celou dobu jsem si sice užíval poctivou islandskou atmosféru nebo pozoroval islandskou mládež, jak na útesu chlastá pančovanej chlast v plastovejch lahvích, jak od Mogulu, ale těžko se mně na to koukalo, když jsem tušil, co na konci přijde. I přesto ale nakonec dávám čtyři hvězdy. Islandský film je nezaměnitelný a tenhle je jeho vzorovým příkladem. (15.12.2015)