Červená smršť

Reds a Rudý úsvit, rozmezí 4 let, v obou se hrála Internacionála. Dva pohledy na sověty, byť s odstupem pár desetiletí, jedné světové a jedné studené války. Jinak ale nebe a dudy... Představa konvenční války mezi SSSR a USA v osmdesátých letech je asi tak stejně reálná, jako svatořečení J.V.Stalina. Nemám v zásadě nic proti námětu "co by, kdyby", ale nesmí to "co by" vypadat tak strašně jako v tomhle filmu (proti tomuhle "kdyby" v podstatě nic nenamítám, alespoň zajímavá myšlenka). Směs naivity, nafoukanosti "to být Američan" a trapnosti. Nad detaily odboje se nesmí přemýšlet, jinak hrozí zkáza i toho mála, co se režiséru Miliusovi (dobré jméno) podařilo zachránit. Pro mě osobně je film zajímavý spíš setkáním Patricka Swayze s Jennifer Grey (v tomhle čtyřiadvacetiletou), tři roky před Hříšným tancem. Patrickovi bylo v době natáčení přes třicet, ale vypadá spíš na polovinu. Musíte-li vidět budoucí Baby střílet z kulometu na sovětský tank, je to film pro vás. (20.07.2008)

Válečná fikce, ve které SSSR společně s Kubou napadne Ameriku, načež se parta dospívajících zachrání útěkem do hor, má své kouzlo nejen proto, že si „malí partyzáni“ začnou říkat Wolverines. Poměrně hutná atmosféra se ale v druhé polovině ztrácí a skoro rambovský konec ji nakonec definitivně zabíjí. (17.02.2009)

V dnešní době celkem nechtěně vtipný film, kdy proti sovětské invazní armádě v USA bojuje parta fracků a překvapivě dobře se jí daří kosit početnou přesilu vojáků. Vzhledem k rozpočtu se o velkých bitvách jen mluví, ve filmu pouze vidíme pár záškodnických akcí v jednom městečku a přilehlých horách. Účast US Army se omezuje na jeden vrtulník, jeden tank a jednoho vojáka, takže to vypadá, že někde chrápe. Některé scény byly až moc patetické a patriotické, ale John Milius naštěstí film zvládl udržet pohromadě a Basil Poledouris předvádí svůj hudební standard. (29.07.2008)

Ako sedemročný som bol z toho excitovaný a pár týždňov som behal v bielej plachte po lese. Ako desaťročného ma to už vôbec nebavilo. Po dnešnej projekcii konštatujem, že je to mierne podpriemerný film, nemôžem však nezohľadniť jeho unikum, čo sa týka námetu. Prvá polovica má celkom dobrý spád, ale druhá už je dosť nuda. Sú to celkom šikovne pozliepané motívy z vojenských a najmä partizánskych filmov. Prestrelky a pátos ako z Ramba. Zaujímavý je ideologický podtext: Tí kubánci majú ešte nádej, to nie su až také svine ako Rusi. Kubánsky vojenský vodca si nakoniec sype popol na hlavu a ľutuje, že sa vôbec zúčastnil invázie do USA. Ruský politruk je však nefalšovaný hajzlík a toho treba na konci s chuťou zastreliť. Kuba (a iné menšie národy) sú len nevoľníkmi ruského komunizmu. Toto je asi hlavný ideologický odkaz filmu Rudý úsvit. (01.03.2013)

Partyzáni po americku. 1) Osamocené Spojené státy, jejímž jediným spojencem je po prvních útocích na polovinu obyvatelstva zredukovaná Čína (!), se brání invazi dravých kubánských (!) a nikaraguijských (!!) vojsk s pomocí sovětských invazních jednotek. Jistě uznáte, že takový námět nemá chybu ani dnes. Z pochopitelných důvodů tento film Československá televize v době jeho vzniku neuváděla, a tak si doplňuji chybějící vzdělání. Bohužel však bizarní téma nemá odpovídající zpracování a tak se dočkáme jenom běžného amerického vlasteneckého produktu._____ 2) Druhým důvodem ke sledování je přehled pěkných mladých kluků v přiléhavých džínách, jejichž fotky mi film automaticky zařadily mezi nepominutelné tituly. Bohužel ani v tomto směru však mé choutky nedošly téměř žádného naplnění._____ 3) Partyzánskou tématikou jsem jako Zápotockého (nikoli Husákovo) dítě byl sycen ze sovětských filmových krmítek už od malička. Bohužel však i v tomto směru zůstali Američané hodně pozadu. Ne, že by se nesnažili. Parta dětí úspěšně likviduje stovky vyzbrojených členů okupačních armád a poradí si i s těžkou bojovou technikou. Ale přesto věci cosi chybí - autenticita v sovětských filmech přes všechny výhrady přítomná. (16.03.2013)