Červená smršť

Záživná americká klasika, která pravděpodobně na zakázku Ronalda Reagana přenesla na plátno tehdejší obavy běžných američanů ze Studené války. John Milius to ovšem napsal v polospánku, logických berliček se tu člověk nedohledá a ke konci to působí dojmem, že už všem dochází dech. Nicméně pokud chcete vidět absurdní jízdu o partičce puberťáku, kteří založí militantní partizánskou buňku a vyjebou s komunisty, tak to tu máte. RED DAWN! Mimochodem, hraje tu Powers Boothe a Harry Dean Stanton a snímek obsahuje klasickou scénu, kdy Jennifer Grey prosí Patricka Swayzeho aby jí zastřelil. (20.05.2014)

Celým problémom filmu je to, že je príliž nereálny. Nie som schopný uveriť, že by partia piatich tak 18-ročných chalanov a dvoch dievčat v tom istom veku bolo schopné úspešne partizánsky prepadávať ruské armádne konvoje, páliť po tankoch a vrtulníkoch a oslobodzovať rukojemníkov v plne stráženom zajateckom lágri. Film je občas až nechcene vtipný a skĺzavajúci k typizácií postáv (ruskí generáli sa hrdo promenádujú po uliciach za zvukov internacionály, partizáni zas akčne strieľajú z kalašnikovov a bazuky po dezorientovane pobehujúcich rusákoch atď. Od Johna Miliusa (Barbar Conan) som čakal viac... (14.01.2004)

Možná první snímek, ve kterém dostali Sověti přes hubu a byl u toho hlavně Patrick Swayze. Osmdesátková naivita, která si pohrává s hodně zajímavou myšlenkou invaze na americké území. Dnes je tato myšlenka velmi absurdní, ale chápu že obavy, že by se něco podobného mohlo stát bylo v dobách studené války podstatně oprávněnější než dnes. Rudý úsvit není kdovíjak zázračný film, ale třeba úvodní seskok vypadá nabušeně. 50% (13.12.2019)

Ako sedemročný som bol z toho excitovaný a pár týždňov som behal v bielej plachte po lese. Ako desaťročného ma to už vôbec nebavilo. Po dnešnej projekcii konštatujem, že je to mierne podpriemerný film, nemôžem však nezohľadniť jeho unikum, čo sa týka námetu. Prvá polovica má celkom dobrý spád, ale druhá už je dosť nuda. Sú to celkom šikovne pozliepané motívy z vojenských a najmä partizánskych filmov. Prestrelky a pátos ako z Ramba. Zaujímavý je ideologický podtext: Tí kubánci majú ešte nádej, to nie su až také svine ako Rusi. Kubánsky vojenský vodca si nakoniec sype popol na hlavu a ľutuje, že sa vôbec zúčastnil invázie do USA. Ruský politruk je však nefalšovaný hajzlík a toho treba na konci s chuťou zastreliť. Kuba (a iné menšie národy) sú len nevoľníkmi ruského komunizmu. Toto je asi hlavný ideologický odkaz filmu Rudý úsvit. (01.03.2013)

Partyzáni po americku. 1) Osamocené Spojené státy, jejímž jediným spojencem je po prvních útocích na polovinu obyvatelstva zredukovaná Čína (!), se brání invazi dravých kubánských (!) a nikaraguijských (!!) vojsk s pomocí sovětských invazních jednotek. Jistě uznáte, že takový námět nemá chybu ani dnes. Z pochopitelných důvodů tento film Československá televize v době jeho vzniku neuváděla, a tak si doplňuji chybějící vzdělání. Bohužel však bizarní téma nemá odpovídající zpracování a tak se dočkáme jenom běžného amerického vlasteneckého produktu._____ 2) Druhým důvodem ke sledování je přehled pěkných mladých kluků v přiléhavých džínách, jejichž fotky mi film automaticky zařadily mezi nepominutelné tituly. Bohužel ani v tomto směru však mé choutky nedošly téměř žádného naplnění._____ 3) Partyzánskou tématikou jsem jako Zápotockého (nikoli Husákovo) dítě byl sycen ze sovětských filmových krmítek už od malička. Bohužel však i v tomto směru zůstali Američané hodně pozadu. Ne, že by se nesnažili. Parta dětí úspěšně likviduje stovky vyzbrojených členů okupačních armád a poradí si i s těžkou bojovou technikou. Ale přesto věci cosi chybí - autenticita v sovětských filmech přes všechny výhrady přítomná. (16.03.2013)