Dillinger

John Millius natočil dobrý film, ale vzhledem k tomu, že přišel po snímcích jako "Bonnie a Clyde" a "Zapadákov", přece jen už to nebylo tak silné, i když se filmu "Dillinger" musí nechat, že jsou zde celkem dobré násilné scény, kdy sem tam i máte pocit, že to ten herec opravdu koupil. Jinak ale jak říkám, byly tu jiné a hodně podobné filmy před ním. (27.07.2016)

Další retro gangsterka ve stylu Bonnie a Clyde, tentokrát o Dillingerovi. Líbilo se mi to o trošku víc než novější Veřejní nepřátelé, ale žádný zázrak to nebyl. Milius uměl akční filmy, ale nějaký příběh, postavy, atmosféra, vykreslení doby to šlo mimo něj. A tak na straně zákona je nesympatický panák, který se ani nesnaží zatýkat, ale pozabíjet co nejvíce gaunerů. A Dillinger je nesympatický arogantní zloděj a vrah, takže není komu fandit. Filmařsky ani příběhově to není nic extra a tak zbývají přestřelky. Tady se ovšem Milius vyřádil, přestřelky jsou nadupané, krvavé, velkolepé. A občas už osdesátkově nablblé, protože agenti mají bandu v obklíčení, vystřílí stovky nábojů, ale netrefují ani vrata od stodoly. Být mladší, asi bych byl unešenější, dnes už mi tuna střílení ke štěstí prostě nestačí, takže za 3*. (09.02.2023)

John Dillinger asi není ten typ postavy, se kterou lze snadno souznít. A možná právě proto jsem si nikdy žádnou adaptaci jeho životního příběhu zcela neužil a u obou co jsem viděl, mě zajímal spíš jejich technický aspekt (Mannův PUBLIC ENEMIES) či pozadí. V tomhle případě jde o debut mého oblíbence Johna Miliuse (scénár APOCALYPSE NOW, režie BARBAR CONAN, RED DAWN, autor jedné z nejzásadnějších scén z JAWS etc), ve kterém se sešel perfektní casting (Oates, Johnson, H.D. Stanton, Richard Dreyfuss) a byť mě tahle stará histroka nechávala chladným, musím uznat, že to šlapalo velmi dobře a že Milius už v počátku sedmdesátých let ctil odkaz Sama Peckinpaha. Když totiž dojde na přestřelky (a že jich tu je hodně), tak jsou tu uděláné hodně poctivě a bezchybně makají. Jinými slovy: když se tu střílí, tak se střílí pořádně. (23.01.2017)

Neviděl jsem nové zpracování z roku 2009 a popravdě ani nemám zájem. Gangsterky nikdy nepatřily k mým vyhledávaným žánrům, ale tentokrát jsem si s nadšením vychutnal tuhle precizní old-schoolovou záležitost o jedném z nejslavnějších zločinců Spojených států amerických, jehož podobizna dodnes zdobí terče na cvičných policejních stříleních. Warren Oates je Dillingerem nepoddajným, drsným, zároveň hláškujícím a charismatickým, je Dillingerem duší i tělem. Zločinec a vrah zde zůstal atraktivní postavou, aniž by ho mě tvůrci při tom nutili jakkoliv adorovat či obdivovat, což jen oceňuji a prakticky k filmu jako celku nemám vážnější výhrady. Nádherná meziválečná atmosféra 30. let, jaká se tvůrcům podařila vytvořit, přímo zdobí Miliusův film, který jinak umně střídá komornější i odlehčené chvilky ze života legendárního Dillingera, dokumentárně laděnou sérii lupičských přepadení (skoro až ve stylu reportáží) a svižně nasnímanou akci (mj. série několikaminutových přestřelek!). [90%] (11.05.2021)

Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách. (27.11.2011)