Zapomenuté světlo

Výborný obraz šedivě depresivních 80. let se stejně laděnou hudbou. Po téhle stránce je to vynikající film, po stránce námětu už to tak slavné není. Polívka jako kněz bojující za svůj kostel a přesvědčení je hodně silná postava a prakticky tu nemá jiného protivníka, než je komunistický režim. Jeho vztah s Marjánkou má přílíš málo prostoru na to, aby se mě nějak výrazněji dotknul. Což je škoda, protože takhle na mě děj působil moc jednoduše. Svým vyzněním a poselstvím mě film zaujal hodně, zpracováním už méně. 70% (25.02.2010)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

Překvapivě dobrý český film, skvělý herecký výkon Bolka Polívky v roli faráře. Je to spíše film o lásce (i Lásce) a o komunistickém pronásledování Církve, než vysloveně spirituální film. Dalo by se napsat více, ale pro účely internetové diskuze stačí tato charakteristika. Viděno podruhé 27.12.17: zvyšuji na plný počet... (28.06.2007)

Pro mně jeden z nejlepších českých porevolučních filmů. Velmi poetický snímek, přetékající citem a emocemi, které plynou jen tak zlehka, pozvolna a příběh se vnímavému divákovi doslova zadere pod kůži. Dokonalí jsou Polívka se Žilkovou (Veroniko, vykašlete se na ty stupída v TELE TELE :o), pěkná je kamera a jemné tóny Hladíkovy kytary jsou nenápadné, ale přesně zapadající do atmosféry snímku. A ten společensko-kritický podtón (farář vs stranicko-byrokratická mašinérie) je hodně výstižný. Moc, moc dobrý film. (30.09.2004)

Od Vladimíra Michálka jsem prozatím viděl Je třeba zabít Sekala a Babí léto a oba filmy se mi velmi líbily a zaujaly mě. Zapomenuté světlo je velice zvláštní snímek. Na diváka mluví hlavě pocity hlavní postavy faráře, obrazy/kamerou a hudbou. Překvapí i občasným humorem (stejně tak obsazením Kinského, který hraje sám sebe nebo hezkou rolí pro paní Zitu Kabátovou). Jsem ateista, ale Bolek Polívka mi svým herectvím osvětlil motivy chování své postavy, do jisté míry jsem ji dokázal pochopit (škoda jen, že nebyl více rozveden jeho vztah k ženě, která za ním dřív jezdila a pak přestala). Ale i herecký výkon Veroniky Žilkové (za podpory vynikajích maskérů) se mi líbil. Viděl bych to na 4*. Zajímavý komentář: Lima (11.02.2010)