Honey Boy

Zajímavá terapie. Byl jsem hodně zvědavý, jak si tímto filmem Shia uzavřel životní kapitolu jménem rodina a nakonec to nebylo, tak šokující, jak se tvářilo. A jelikož je tento film hlavně o jeho tátovi, tak můžu říct, že divnej byl, to bezesporu. Ale bývá to i daleko horší. Navíc Honey Boy byl i docela art, takže jsem měl co dělat, abych si v něm našel něco, co by mě vysloveně bavilo. Nejlepší na filmu byl ale asi až samotný závěr ve spojení s hudbou Boba Dylana. Je to smutné, ale život jde dál. Snad to Shiovi pomůže být lepším člověkem a lepším hercem. Nezlobil bych se. Kouzlo osobnosti bezesporu má. (17.08.2020)

Vůbec jsem netušila, že něco takového má vznikat a už jen synopse je něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Určitě je zajímavé sledovat něco, co se Shiovi opravdu stalo a co si s otcem zažil a jako art therapy to mohlo být průlomové, bohužel zůstává spíš u průměrného indie, které sice nabízí herecky schopné obsazení a je to jeden z čistokrevných dramatů, ale asi mi to přišlo dost takové unylé a bez hlubší výpovědní hodnoty pro diváka. (TADY VARY) . (10.08.2020)

Shia LaBeouf je můj oblíbený herec už odmalička, viděl jsem ho ve filmech už od jeho dětství, a tak mě zajímal i tento film, který sám napsal a který má pojednávat o jeho dětství. Shia své dětství neměl jednoduché, a asi i proto se teď v dospělosti chová tak, jak se chová. Bohužel tento snímek nám toho zas až tolik nepoví. Jsem z toho zklamaný, jelikož jsem se na film těšil, ale vidíme zde pouze malou část děství, řekl bych, že jeden rok, navíc se zde vůbec nedozvíme, proč Shia nebyl s matkou, ale byl s otcem. Já jsem z toho zmatený a moc jsem to nepochopil. Ale oceňuji, že pro Shiu je to určitá forma terapie, v rámci své léčby, kdy mu zjistili posttraumatickou stresovou poruchu. (03.04.2021)

Když dopředu víte, že si Shia LaBeouf napsal de facto autoterapii a vyzpovídává se (v léčebně po zhroucení) ze vztahu s otcem, získává film nový rozměr; jinak by upřímně nebylo moc důvodů, proč jej točit. Takhle se jedná o upřímné niterné "vzpomínání" na nepříkladnou výchovu 12letého kluka, začínající herecké hvězdičky, zneuznaným, vznětlivým, majetnickým budižkničemu, který stěží zvládá sebe, natož syna. (07.02.2022)

Shiovy pokusy o nápravu reputace by bylo možné přejít s tím, že jde o ufňukané a ublížené výlevy celebrity, která si stěžuje, že její život nebyl procházka růžovou zahradou. Zejména úvodní scény, v nichž na sebe na castinzích nechá házet dorty nebo se v akčních scénách vymršťovat do vzduchu, skutečně působí stylem „A tohle všechno jsem musel vytrpět!“. Zbytek scénáře se ale dá popsat spíš jako usebrání se a soustředěná snaha vybavit si útržky vzpomínek a přenést na diváka věrohodně své skutečné emoce. A tak doceňuju výdrž, s jakou LaBeouf bojuje o své přežití v náročné branži, a neuvadající snahu vyrovnat se s psychickými problémy, které vedle boozu pořád řeší pomocí umění (hraje skvěle). Občas je to přepjaté a pořád dost neukotvené, ale taky neoblomné, upřímné a díky Almě Har'el přilnavě roztěkaně zrežírované. (11.05.2020)