Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (viac)Obsahy(1)
Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (390)
No, už třeba dialogy jsou pětihvězdičkový. Málokdy se stane, abych se smál a současně trpce kýval hlavou na důkaz souhlasu pravdivosti vyřčených vět. Udělat z "poldovky" poetické místo, považuji také za pětihvězdičkový kumšt . Žádná role mě nepřišla výrazně hlavní, ale přesto se mě zdálo, že nejvíce vyčníval Rudolf Hrušinský, nemůžu si pomoc, ale ten by se měl jmenovat Rudolf Herec, protože on své role hraje, tak jakokdyby je žil. Skřivánci na niti jsou takovej veselej film se smutným obsahem v pětihvězdičkový kvalitě. ()
A to jsou naši pracovníci.... Bývalý prokurátor, co tvrdil, že obhajoba není součást obžaloby... měl štěstí, že nesoudil sám "soudruh" prokurátor... a po pár vteřinách je jasno o co jde.... Nesmírně smutný pohled zpět, byť s humorným nádechem... Herecký a přesvědčivý koncert všech herců a Z.Svěrák, jako člen ÚRA byl geniální... Už ne-e ()
Krásný film s geniální pointou a množstvím neuvěřitelně silných míst. Po mém soudu o dost lepší než Ostře sledované vlaky... Velezajímavý je zde vztah k literární předloze. Knížka „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ totiž není knihou obsahující ve filmu zobrazený příběh, spíše zásobárna motivů, které se ve filmu objeví. Knihu totiž tvoří sedm povídek, nebo spíše jakýchsi „výjevů“, které obsahují jen určité fragmenty souvislého děje, mají porušenou chronologii (v podstatě stylem subjektivního líčení ve formě jakých si imaginárních vzpomínek) a jsou plné básnivých drobnopisných obrazů. Jednotlivé povídky spolu do jisté míry souvisí, ale spíše jen volně. Nejde zde ani tak o jednotlivé postavy, jako spíše o postižení divné a blbé doby po únoru 1948, kdy bylo „i nemožný možný“. V líčení těchto věcí je kniha značně nemilosrdná, krutá, naturalistická, skoro zálibně se vyžívající v líčení různých „zvráceností“. Vůbec, přitom není vtipná, spíše nesmírně znepokojující... Vztah k filmu je tedy spíše volný a kniha zde není klasickou předlohou, spíše silnou inspirací. Je přitom dobře znát, že scénář s Menzelem psal sám Bohumil Hrabal. Menzel je sice dobrý režisér, ale jak dokazuje film „Obsluhoval jsem anglického krále“ poměrně mizerný scénárista. Navíc je třeba litovat, že se v některých případech režisér víc nedržel předlohy. Například postava strážného, kradoucího z dětské postýlky barvotiskový obrázek anděla strážce, je v knize vylíčena podstatně lépe. Zatímco ve filmu je vylíčen jako člověk, který dění kolem sebe pouze trpně snáší, pak v knize je takřka tragickým hrdinou, který aktivně soucítí s těmi, jež má hlídat... Jestliže knížka jde na krev naprosto programově, pak film jen tak občas zavadí o nějaké to rezavé železo a ještě navíc ho jako molitanem obalí humorem, aby se diváci nezranili příliš... To už je ale ten úděl zfilmované literatury, že to nejpodstatnější se do filmu prakticky nedá dostat... Samotné filmové zpracování je výborné, se slnou atmosférou, skvělou hudbou a kamerou, obstojnými hereckými výkony... Zamrzí především špatně padnoucí postsynchrony a občasná anachroničnost zobrazených reálií. Obojí jde ovšem na vrub především velmi krátké době natáčení a zpracování filmu. Že se to podařilo stihnou je ovšem nepochybně skvělá věc! Škoda, že se film v tom roce 1969 už nedostal do distribuce... Celkový dojem: 90% ()
Z toho filmu mám dobrý pocit. Smutněveselá poetika z jednoho šrotoviště, které má přetvářet staré železo na nové, stejně jako zde pracujícího třídního nepřítele v nového, lepšího, socialistického člověka. I na docela malém prostoru se podařilo dobře zpodobnit atmosféru doby se všemi jejími nectnostmi a šílenostmi a docela hluboko proniknout do povah a charakterů několika postaviček, ať už z tábora tehdejších vítězů či zdánlivě poražených. ()
"Víte co z vás bude? Ingoti. Přetaví vás doba. Už jen abych se dožil toho, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující je budou kopat do prdele." ___________ Tragikomický snímek Skřivánci na niti je adaptací povídkové knížky 'Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet' od Bohumila Hrabala. Že jde původem o povídkové příběhy zde však ani tuplem nepoznáte. Menzel nejenže fantasticky zachytil poetiku Hrabalova díla, ale zároveň zde bravurně kompozičně prolíná paralelní dějové linky literárního předobrazu, perfektně kombinuje symbolické kontrasty a jednotlivé vypravěčské dílčí nuance. Ty jsou implementovány do poměrně minimalistického měřítka, které je antropomorfizováno do prostředí kovošrotiště. Díky tomu tak Menzel nabízí neobyčejně komplexní studii až panoptikálně archetypálních postaviček, jež jsou vystaveny vůči fanatické ideologii a zatvrzelé antipatii režimu, čímž i vytváří neobyčejně plastický fikční svět . K těmto aspektům je i nutno přičíst nezaměnitelné stylistické zpracování - zejména co se týká famózní práce s kamerou a kontinuálními jízdami, a v druhé řadě estetiky, v níž dominují chladně saturované barvy, které umocňují onen pocit sklíčenosti a kolektivní melancholie, v jejichž bezedných vodách se ony groteskní postavičky snaží pevně chytat stébel sporadické radosti. Skřivánci na niti jsou tak ve výsledku neskutečně malebným a poeticky půvabným portrétem o lidském (ne)štěstí, který je zároveň jedním z vrcholů filmografie Jiřího Menzela. Jo a mimochodem: pasáž s romskou svatbou geniální! .... Zpětné ocenění v podobě prestižní ceny Zlatý medvěd na Berlinale roku 1990, více jak 20 let od uvedení je pouze smutnou připomínkou osudů filmů, jež skončily v útrobách trezorů. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (23)
- Film byl natočen za pouhé dva měsíce v létě roku 1969. Rychlé natočení byl Menzelův záměr, nicméně ani to nepomohlo, aby nové vedení Barrandova film zakázalo. 24. října 1969 se uskutečnila projekce pro nového ústředního ředitele Československého filmu Jiřího Purše, který film v předvedené podobě neschválil. Tvůrci proto provedli několik změn a střihových úprav, ale i tak film putoval do trezoru. (mchnk)
- Když se v úvodu filmu Anděl (Jaroslav Satoranský) rozhlíží přes sluneční brýle na oblohu, je vidět v horní části obrazovky mikrofon. (Terva)
- Jednou z mnoha rozverných kratochvílí, kterými se štáb udržoval v dobré náladě, byla soutěž o to, kdo vymyslí nejlepší verš, v němž by nějakým způsobem figuroval kašpárek. Dle Jiřího Menzela tak vznikla "řada bizarních, většinou neslušných a nereprodukovatelných veršů, jako třeba 'Jak se Kašpar Mařce dvořil, dokud se mu neztopořil' nebo 'Jak Kašpárek v Ruzyni zatoužil i po tchyni.' (...) Ty nemravné verše si Jitka Zelenohorská zapisovala do malého sešitku a maminka jí ho našla." (NIRO)
Reklama