Skřivánci na niti

"Ten člověk nezemře přirozenou smrtí." :-) Trezorový snímek Jiřího Menzela na motivy předlohy Bohumila Hrabala patří mezi filmy, které by se měly promítat povinně ve školách. Nejen kvůli samotnému politickému podtextu, ale kvůli jemnému, inteligentnímu humoru, který je třeba pěstovat! Máme my to ale štěstí, že máme v kultuře v tomto směru takové úžasné velikány! Skřivánci jsou jedna velká hořkosladká paráda a díky všem tvůrcům za ni. (24.01.2019)

Morálně pokřivená doba v šedesátých letech jistě byla, a nebyla dozajista dobrá. Ale která doba vlastně není morálně nějak pokřivená? Není jí třeba i ta dnešní? Tehdy se jednalo o politickou morálku, dnes se jedná o zkaženou morálku charakteru jednotlivců z hlediska peněz, osobní moci a slušnosti v chování vůči ostatním. Z tohoto hlediska si tehdejší doba a ta dnešní nemají co vyčítat. Morálky jsou jen dvě. Ta dobrá a ta špatná. SKŘIVÁNCI NA NITI na poslední chvíli, ještě před normalizací, věrohodně zachytili osudy hrdinných lidí, kteří se nebáli postavit tehdejšímu totalitnímu politickému režimu zpříma a beze strachu. Co na tom, že pak SKŘIVÁNCI skončili v "trezoru" filmového zapomnění na dlouhou dobu. O to víc nám byli pak milejší, když oprášeni "vstali z mrtvých" a připomněli nám tu hroznou dobu omezování svobodné myšlenky. Jiří Menzel tímto snímkem stvořil "černou knihu" totalitní ideologie. (08.06.2007)

"Chtěli jste vidět kde výroba oceli začíná. Jsme tady na šrotišti. Tohle všechno, co tady vidíte, to přetavíme na ušlechtilou ocel. A z tý oceli naděláme traktóry, kterými zoráme naše pole. Uděláme více praček, abysme si vyprali, ty naše umazaný montérky. Tohle jsou naši brigádníci. Vesměs buržoazního původu. Ty taky přetavíme. Na novýho člověka. Tohle je pan profesor filozofie, bývalý knihovník hlavního města Prahy, který byl zařazen do výrobního procesu, protože odmítl dát do stoupy buržoazní prohnilou západní literaturu. Teď vám představím další. Tohle je prokurátor, který je tady proto, že obhajoba není součástí obžaloby. Pan prokurátor může mluvit o štěstí, že neskončil před soudruhem prokurátorem. Tohle je Drobeček. Bývalý truhlář. Patentní výroba necek. Který svoje buržoazní choutky ukájel tím, že měl 4 dělníky. tohle je Kudla, bývalý holič, který je tady proto, že jsme z 5 holičů zlikvidovali 3. Chlapi, kde je hygiena? Drobečku proč jíš ten chleba s vlasama? Chceš dostat malárii nebo lepru? tohle je saxofonista, který je tady proto, že jsme saxofon zrušili jako buržoazní nástroj. A tohle je... Tohle je mlíkař. Naše chlouba. Sám o sobě zavřel mlíkařskej krám a šel dobrovolně pracovat pro socialismus. Tohle je Pavel Hvězdář, kuchař, kterýho vyrazili z hotelu, protože nechtěl dělat v sobotu z náboženskejch důvodů. Tady nedělá v sobotu taky a já mu teď dávám třetí vážnou důtku závodní rady. Tenhle člověk neskončí přirozenou smrtí. Tak tohle jsou naši dělníci. Bývalý filozof, prokurátor, holič, kuchař, saxofonista. Jedinej dělník původem jsem tady já." Rudolf Hrušínský je zkrátka skvost! (26.10.2008)

Menzel je můj nejoblíbenější český režisér a ani Skřivánci na tom nic nezmění. Nádherně lehce, poeticky odvyprávěná epizoda ze života "politických provinilců" obsahuje přehršel úsměvných situací, jejichž jádro ovšem zdaleka tolik úsměvné není. Rebelie se tehdy nenosila, svoboda slova taky ne, ale lidství se o vzduch vždy nějak přihlásit musí. (01.11.2008)

Z toho filmu mám dobrý pocit. Smutněveselá poetika z jednoho šrotoviště, které má přetvářet staré železo na nové, stejně jako zde pracujícího třídního nepřítele v nového, lepšího, socialistického člověka. I na docela malém prostoru se podařilo dobře zpodobnit atmosféru doby se všemi jejími nectnostmi a šílenostmi a docela hluboko proniknout do povah a charakterů několika postaviček, ať už z tábora tehdejších vítězů či zdánlivě poražených. (22.08.2016)