Skřivánci na niti

Naprosto symbolicky končí Menzelův film dlouhým záběrem na sestup do tmy pod zem – protože takový byl na dlouhá léta jeho osud. Jedna z posledních vlaštovek svobodné kinematografie let šedesátých působí dnes syrovým a nečesaným dojmem – různá kvalita obrazu, prudké střihy, kazy v obraze, to všechno připomíná nucené zapomění, které stihlo Skřivánky. Syrová je však i tvůrčí metoda, kterou scénáristické duo Menzel-Hrabal zvolilo. Drsná báseň ve filmové próze, kde lyrickou část obstarávají neutěšené nájezdy kamery na panorama ocelového království krásné Poldi, tu epickou pak útržkovité a silně stylizované dialogy. Skřivánci na niti jsou svéraznou narativní záležitostí, která jen málo řekne o svých aktérech, hlavní řečí je skvostné herectví všech zúčastněných a pak ještě jakoby záměrně nekomentovaná absurdita, kterou Hrabal a Menzel vytříbeně vkládají do provokativní mozaiky. Ta nežaluje a nepatetizuje, ale ve stylu nové vlny dokumentarizuje a odhalením skutečné podoby věcí, jejich podstaty, vyvrhuje na světlo světa děsivou absurditu 50. let ve vší nahotě. Nalezneme tu paralelu s Hrabalovou poezií (Krásná Poldi) i prózou (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), ale i s žalující vypravěčskou neutralitou prozaika Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí). Symbolický svět šrotiště, které zrcadlí svojí dob, je okatou metaforou přetavování člověka do amorfních bloků šrotu, výtečně trefené postavy zase odpovídajícím vzorkem společnosti po třídní bitvě... Kolem a kolem jedna z nejlepších výpovědí o prokleté době, která si žádá diváka pozorně vnímajícího. Asi proto se nikdy nestane obecně akceptovanou klasikou. (14.12.2005)

Narozdíl třeba od Ucha jsou Skřivánci na niti pojati jako komedie, tzn. s nadhledem a s nádechem tragikomiky. Možná jsem se nebavil tolik jako u jiných snímků z Menzelovy tvorby, ale každopádně se tu několik opravdu dobrých scén k zasmání našlo(svatba v zastoupení, mytí mladé dívčiny z "povinnosti", atd.). Pro zamyšlení zde bylo i pro trochu filozofie (produkované obvzláště Vlastimilem Brodským v roli profesora). Jako většinu Menzelových filmů, tak asi i Skřivánky plně docením až po více zhlédnutích (anebo věkem), ale prozatím je hodnotím 4*. "Tak jsem se oženil maminko.-To je dobře. Kde máš nevěstu?-V kriminále." (27.07.2009)

U nás je i nemožné možným....ale kam sakra zmizl ten mlýkář? Možno ten úplne najodvážnejší antikomunistický film, natočený v dobe komunizmu, aký tu máme. Je to skôr vďaka jeho doslovnosti, pretože tých alegórií na systém so skrytými významami bolo v českej novej vlne viacero. Ale som rád, že mi konečne sadol nejaký Menzelov film a nie je to Vesnička. Výborne tu napríklad funguje romantická linka, ktorá je jednou z najsilnejších, aké som mal kedy možnosť vo filme vidieť. Prostredie, kde sa Skřivánci odohrávajú, pripomína akési bezčasé dystopické sci-fi, čím sa zvyšuje jeho nadčasovosť, pretože hocikedy a hocikde môže niekomu začať chýbať nejaký ten mlíkář... (30.10.2013)

ona to ani není moc komedie, spíš hořké ohlédnutí za dobou minulou s jen takovou tenkou, trpce úsměvnou patinou... poetické snění se srpem na krku a kladivem nad hlavou muselo být pro tehdejší "nedělnickou třídu" drasticky frustrující, každé skřivánčí písknutí bylo náležitě a po zásluze potrestáno. film jako takový měl trochu vlažnější rozjezd a dějově silný taky dvakrát není, ale coby připomenutí historických křivd jde o velmi výmluvnou hodinku a půl... 70% (08.04.2011)

"Chtěli jste vidět kde výroba oceli začíná. Jsme tady na šrotišti. Tohle všechno, co tady vidíte, to přetavíme na ušlechtilou ocel. A z tý oceli naděláme traktóry, kterými zoráme naše pole. Uděláme více praček, abysme si vyprali, ty naše umazaný montérky. Tohle jsou naši brigádníci. Vesměs buržoazního původu. Ty taky přetavíme. Na novýho člověka. Tohle je pan profesor filozofie, bývalý knihovník hlavního města Prahy, který byl zařazen do výrobního procesu, protože odmítl dát do stoupy buržoazní prohnilou západní literaturu. Teď vám představím další. Tohle je prokurátor, který je tady proto, že obhajoba není součástí obžaloby. Pan prokurátor může mluvit o štěstí, že neskončil před soudruhem prokurátorem. Tohle je Drobeček. Bývalý truhlář. Patentní výroba necek. Který svoje buržoazní choutky ukájel tím, že měl 4 dělníky. tohle je Kudla, bývalý holič, který je tady proto, že jsme z 5 holičů zlikvidovali 3. Chlapi, kde je hygiena? Drobečku proč jíš ten chleba s vlasama? Chceš dostat malárii nebo lepru? tohle je saxofonista, který je tady proto, že jsme saxofon zrušili jako buržoazní nástroj. A tohle je... Tohle je mlíkař. Naše chlouba. Sám o sobě zavřel mlíkařskej krám a šel dobrovolně pracovat pro socialismus. Tohle je Pavel Hvězdář, kuchař, kterýho vyrazili z hotelu, protože nechtěl dělat v sobotu z náboženskejch důvodů. Tady nedělá v sobotu taky a já mu teď dávám třetí vážnou důtku závodní rady. Tenhle člověk neskončí přirozenou smrtí. Tak tohle jsou naši dělníci. Bývalý filozof, prokurátor, holič, kuchař, saxofonista. Jedinej dělník původem jsem tady já." Rudolf Hrušínský je zkrátka skvost! (26.10.2008)