Národní třída

Zdá se, že autor knihy si s režisérem tak oblíbil nejpopulárnější loňský český seriál, že se rozhodl si z něj pro filmovou adaptaci kdeco vypůjčit a okatě napodobovat, ale nechci křivdit, knihu jsem nečetla, jen mi přijde, že i Cína a Erika tu mají být vtipným mrknutím na diváka. Pokud to tak je, rozhodně platí, že když dva dělají skoro totéž, není to vůbec totéž a příště raději pojďmě vlastní cestou a kopírování řekněme Dost! Pokud to tak není a má jít opravdu o úplně původní dílo, které si nikde nic nebere, pak je to ještě víc k pláči, protože film je i tak zbytečně ztracenej čas pro diváka i všechny zúčastněné. (21.02.2020)

"Kam jdeš? Lucko, ty vole, dyť já tě mám rád tyvole!" A takhle je to tady se vším. Plus za přesné herce (Kateřina Janečková si už zasloužila více prostoru než v nekonečných seriálech), mínus za scénář generující nudný a divný děj. Z trailerů jsem se těšila, zpětně jsem ráda, že jsem ušetřila za vstupenku do kina. (21.03.2021)

„Mně nevaděj žádný lidi na světě…když nedělaj bordel. Ale když dělaj bordel, tak s tím jako prostě malej problém mám, no.“ Altrichterův Schmitke mě zaujal. Národní třída je ale dost jiná. Sice se soustředí opět na jedno specifické místo a jeho komunitu, sem tam se něco (hořce) komediálního též najde, ovšem jinak je film z jiného soudku. V Národní třídě vše stojí a padá s hlavním hrdinou. O tom, že role Čermákovi perfektně sedla, netřeba diskutovat. Ale sympatizování se samotnou postavou je problematické. Vandam je uvnitř své hlavy pořád ve válce, celkem jedno, zda zrovna trénuje boxování (pravda, láska), rozbíjí nosy vidlákům („Tak pozdravuj v Brně.“), provokuje policii či se třeba jen snaží zapůsobit na Lucku, u které by se rád „povozil na kolotoči“. Problém tkví v tom, že jde o burana a primitiva se zvykem řešit vše násilím, navíc má svou „pravdu“ (někdy skutečně, často se však velmi mýlí). To, jak mu věci prochází, zrovna uvěřitelně nepůsobí, úplný konec je pak zcela mimo, a zůstává po něm pachuť. Lepší 3*, od Schmitkeho krok zpátky. (09.02.2020)

Štěpán se potvrdil jako člověk, který umí skvěle točit. Práce s obrazem, zvukem, hudbou, to vše je skvělé. Stejně tak by mi nevadilo, že jeho filmový svět (stejně jako ve Schmitkem) okupují postavy na různé úrovni karikatury - to je podle mě adekvátní stylistická/vypravěčská volba. Ale přesto mám obrovský a nepřekonatelný problém. Hrdina je šarmantní neonácek a film ho v důsledku strašně romantizuje. Věřím tomu, že výsledným dojmem měla být minimálně ambivalence, ale když ten film začíná a končí jeho ublíženeckým monologem o tom, jak mu všichni ukřivdili, je přeplněný agresivními policajty a zlými developery, a Hynek Čermák jako jediný nikdy nepřestane být cool, tak se bojím, že většina diváků bude tou optikou příliš stržena. Stalo se to ostatně Klubu rváčů a podle všeho i Jokerovi - lidi mají tendenci chápat se cool znějících sloganů a vytrhávat je z kontextu díla, i když je ten kontext mnohem jasnější než zde. Měl jsem ten luxus se o tom se Štěpánem pobavit, takže vím, že to jeho záměr nebyl a že ten film romantizující vůči protagonistovi, jeho světu a jeho optice být nemá - ale to podle mě nakonec nebude moc platné. Když je potřeba, aby divákovi někdo řekl, jak to bylo míněno, protože film vysílá opačné signály, tak to je prostě problém. Fakt se bojím, že se tu omylem natočil film, který normalizuje něco, co by normalizováno být nemělo. A mrzí mě to tím víc, když jsou za tím očividně schopní lidi. (26.09.2019)

Možná tak do divadla, nebo coby kniha (ostatně předlohou je Rudišův román Národní třída), ale jako celovečerní film mi to svou „horší“ uchopitelností zrovna nesedlo. Mezi alkoholními ztroskotanci tu ostatní převyšuje Vandam, legenda jednoho velkého panelákového sídliště, který má ostrý slovník, nemá problém rozdat nějakou tu ránu a poměrně neohrabaně se snaží dostat do kalhotek servírce z oblíbené knajpy. Uvnitř dokáže být i citlivý a je svým způsobem dobrák. Jen se zacyklil v určité době, v určitých názorech a neumí se hnout. A současná cesta společnosti jej znervózňuje. Ano, i my vyrostli na nějakých filmových hvězdách, ale kupříkladu belgickou legendu už asi nikdo z nás na stěně nemá (ač dřív měl). Křupan Vandam holt své myšlení měnit nechce a frustraci z nenaplněných ideálů řeší po svém. Takový smutný ztracenec v realitě, se svými každodenními rituály a neměnnými siláckými řečmi. Osobně si sociální komentář dokážu představit jinak a hlavně hlouběji, moc jsem se nezasmál a ona melancholie mě spíš otravovala. Jako jo, každý má nějaký ten šrám z minulosti, každý máme nějakého otce, ale Čermákův hrdina si za mnohé může primárně sám. Tempo má své chyby, pár scén je zbytečných, mnohé bych uchopil jinak, jiné nepřekvapí. Dvě až tři hvězdy! (07.02.2020)