Postřižiny

Postava Pepina, kterého hraje Jaromír Hanzlík, je nezapomenutelná. Jeho dobrá vůle pomoci byla až nebezpečná. Skoro zmrzačil zaměstnance pivovaru. Pepin byl energický živel. Všude ho bylo plno a ke všemu se projevoval velmi hlučnou mluvou. Jen, co se ráno probudil, začal ze sebe chrlit jednu historku za druhou a skončil až, když si šel večer lehnout. To bylo vážně na zabití. No, a scénu na komíně musí znat každý, když ne z filmu, tak alespoň z vyprávění o něm. (02.10.2009)

Absolutní klasika, která je i po více než čtyřiceti letech tou nejlepší reklamou na české pivo, kterou může tuzemská kinematografie nabídnout. Jiří Menzel se moc nezabýval nějakým propracovaným příběhem, ale soustředil se spíš na naprosto úžasnou prvorepublikovou atmosféru, vykreslení jednotlivých figurek (evidentně ze života odpozorovaných) a velmi specifickou poetiku, která i vysloveně erotické narážky podává romanticky a svým způsobem roztomile. Hodně dělá i prostředí pivovaru, které má svoje kouzlo a působí jako svět s vlastními pravidly. Ve výsledku pak nevadí, že děj není nijak konzistentní a je sledem jednotlivých epizod, které jsou víceméně vtipné, humor je ale po celou dobu laskavý a nikoho neurazí a i určitý sexismus, který tu hraje významnou roli, je podán poeticky a s nadsázkou. Samotná pointa je pak symbolickým koncem jedné éry, která se už nikdy nevrátí. Obsazení je pochopitelně perfektní a zejména dvojice Magda Vašáryová a Jaromír Hanzlík je naprosto fenomenální, Jiří Schmitzer za nimi ale o moc nezaostává, i když jeho postava je záměrně ne tak výrazná, z vedlejších úloh pak vyčnívají zejména Rudolf Hrušínský a Petr Čepek. Je asi pravda, že snímek je až moc líbivý, naivní a laskavý a chybí v něm vyloženě záporná postava, tolik to zase nevadí, protože díky tomu pak působí jako by snově, surreálně a tak trochu mimo jakýkoli čas, což mu umožňuje získat onen status nestárnoucí klasiky. 80 % (14.08.2022)

Největším plusem tohoto filmu je krásná mladá Magda Vášáryová, kterou si snad jako neodolatelnou paní správcovou oblíbí snad každý muž. Druhým plusem je vynikající režie Jiřího Menzela. Třetím a čtyrtým plusem jsou oba představitelé mužských rolí; Jiří Schmitzer jako prototyp skormného, pečlivě vychovávaného muže, zatímco Jaromír Hanzlík coby Pepin jako ožrala, neznaboh a hulvát. A to pivo...eh! (25.07.2008)

Na spočítanie Hrabalových diel v mojej knižnici mi nepostačuje jedna ruka, s filmami podľa jeho kníh je to obdobné a napriek tomu sa vôbec nechcem zapájať do polemík, či sú Postřižiny málo Hrabalovské alebo príliš Hrabalovské. Bol som Postřižinami nadšený už pri premiérovom zhliadnutí a rovnako som nadšený aj dnes. Ťažko by som našiel iný český film s takou uveriteľnou atmosférou a taký nabitý zmyselnosťou, láskou, poéziou a humorom, ako Postřižiny. Ať si kdo chce, co chce píše. (03.01.2011)

Klasický Menzelovsko - Hrabalovský film. Ovšem nutno říct, že jeden z těch horších. Tohle zkrátka není až tak úplně můj šálek kávy. O zábavu se tu vlastně stará pouze jedna postava ukřičeného Pepina, což není úplně hodně. U Menzela se však jen velmi těžko nacházejí filmy vyloženě špatné a tenhleten k nim rozhodně nepatří. 3* (19.05.2012)