Cesta do zatratenia

Mendes nezklamal a ozivil zanr vynikajici gangsterkou s uzasnejma hereckejma vykonama v cele s Tomem Hanksem a Jude Lawem. Ale i vsichni ostatni hrajou vice nez dobre, vcetne detskych hercu. Pribeh je uzasny, se spoustou dokonalejch scen a prestrelek a vyborne napsanejma dialogama. Samotne postavy jsou uveritelne, takze to s Hanksem skutecne prozivate. Potesilo me, ze to nemelo zadnej happy-end. Pro me jeden z nejlepsich mafianskejch fillmu s vybornou hudbou. (07.05.2005)

kdo jste? mike sullivan! a doprdel.. ! čestný muž vždy platí dluhy a drží slovo. tak to mělo a má platit stále. a platilo to i v zimě 1931, když m. sullivan musel řešit problémy v rodině a ještě chránit syna nejen před zlem, ale také před cestou, vedoucí do horoucích pekel. vše je nám podávano s filmařským citem pro světlo, střih i humor. dramatické napětí při scénách ve kterých bych to nečekal (např. conorova omluva) o tom jistě přesvědčí každého. přesto tam něco chybí. a rozhodně to nejsou ruce od krve.!! (28.10.2005)

Sam Mendes neměl vůbec lehkou úlohu po Americké kráse, ale musím uznat že se s úkolem popasoval přímo skvěle. Herecké obsazení vynikající a ústřední trio je jasnou trefou do černého. Newmanovo: "This is the life we chose,the life we lead and there is only one guarantee...none of us will see heaven" tesat prosím do kamene. 80% (28.11.2013)

Pochmurná vizuální gangsterka. Sam Mendes okouzlil i napodruhé, a tak trochu na delší dobu (s jeho dalšími filmovými zastaveními jsem měl vždy menší či větší problémy). Jsou to takové švýcarské hodinky – všechno šlape, jen tomu lehce chybí výraznější emoce. Jsou tam, ale dávkování bych si představoval trochu jinak. Mendes zažil úspěch hned na začátku, kdy očichl filmovou branži, a samozřejmě si tím zkomplikoval profesní život. Napodruhé se rozhodl pro bezpečnější vody (přeci jenom úžasně kritizující Americká krása byla depresivnější káva). Dvanáctiletý hoch si určitě představoval lepší způsob, jak zjistit, čím zaopatřuje jeho rezervovaný otec čtyřčlennou rodinu. Stalo se, vyšlo pár kulek, a z elitního zabijáka, který pracuje pro vlivného šéfa irské mafie, je záhy lovná zvěř. A nejen vdovec k tomu. Zbytek asi netřeba vysvětlovat. Až rodinná tragédie dokáže otce se synem sblížit, k závěrečným titulkům je ale cesta ještě dlouhá. Co potěší? A/ Předně obrazová stylizace. Trojnásobný držitel Oscara (poslední právě za Road to Perdition) Conrad L. Hall kouzlí, vymýšlí, je kreativní, osobitý, kombinuje temné momenty s vlídnou atmosférou, Road to Perdition je hlavně jeho film. B/ Výtečná hudba Thomase Newmana. I díky němu není výsledek až tak odtažitou podívanou, na kterou aspiruje. C/ Herecká sestava. Tom Hanks je sice nevytížený běda, ale zbytek osazenstva je skvělý (asi nejvíc potěší Jude Law a jeho neúnavně spolehlivý zabiják). Samotnou kapitolou je Paul Newman, hvězda bez manýrů, který získal roli hodnou gentlemana jeho věku. Navrch se po letech setkal se zmiňovaným fenomenálním kameramanem (důstojná tečka za jeho kariérou), který stál i za hercovými staršími kousky Frajer Luke nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Osvojil si irský přízvuk, před natáčením požadoval pěkně postaru zkoušky, své postavě dodal pocit viny a lítosti. Well done. Co nepotěší? Úlitby masovému vkusu (třeba takový Hanks je zlým mužem jen do té doby, než se z něho stane spravedlivý mstitel), Mendes v druhé půli vyměkne a jakoby chtěl svůj kus zpřístupnit rodinnému publiku. Ač jeho rozhodnutí kráčet ve vyšlapaných cestách respektuji, to temné kouzlo jde nicméně stranou. A celé je to takové kantorské. Ti také za katedrami šetří emocemi. Ve finále ale děkuju: i napočtvrté to náramně fungovalo. (02.11.2015)

Když řeknu, že ve filmu hraje Tom Hanks, Paula Newman a Jude Law, je jasný, že herecké výnoky budou na hodně vysoké úrovni. Když řeknu, že režisérem byl takový profík jako Sam Mendes (Americká krása, Mariňák), dává celkem smysl, že ani Road to Perdition nebude nějakým průměrným dílkem. A dodejme ještě, že za kamerou stál Conrad L. Hall, který si nakonec odnesl Oscara, a že hudba je dokonalou pastvou pro uši. Tak proč sakra ty čtyři hvězdičky? Především proto, že mě Road to Perdition nikdy nedokázalo úplně strhnout a to ač se můžu pokládat za fanoušky gangsterek a mafiánských filmů. Moc tomu všemu ani nenapomáhá fakt, že je vám od prvního záběru jasné, jakým směrem se bude celý film odvíjet a jak skončí, čož nás přivádí k tomu, že po většinu času prostě jen čekáte až dojde k tomu, k čemu má od začátku dojít. Navíc si připočtěte značné množství sentimentu, pomalých "dojímavých" scén a (jak už jinak) předvídatelné dialogy. I přes všechny tyto výtky, má Road to Perdition určitě něco do sebe. Na nejvyšší ligu to ale bohužel nestačí. (29.10.2006)