spikey1

Jim Carrey v nedávném dokumentu prohlásil, že roli zahrál, když byl skutečně zdrcen po rozchodu, a když ho poprvé uviděl Michel Gondry, prohlásil jak je nádherný, nádherně zdrcený a že takto má zůstat. problémem bylo, že natáčení filmu reálně začalo až za rok, a Jim Carrey pro roli hodlal zůstat v tomto stavu. Když jsem ten film viděl poprvé, zdrtil mě též. Niterně zapůsobil na všechny moje vzpomínky na vztahy a jejich smutné konce a cítil jsem se s Joelem tak moc spjatý, a tak moc smutný z toho kam vztahy běží, že jsem přesně po takovém vymazání paměti zatoužil. Jim se tu stal nadobro mým osobním nejoblíbenějším hercem, Michel Gondry nejoblíbenějším režisérem a zároveň jsem se zamiloval i do Kate Winslet za její naprosto přirozenou fatalitu náklonosti. Tenhle film mě drásá, stejně jako ústřední píseň, která mě pokaždé když jí slyším rozpláče. Co naplat, jeden z nejlépe zapadajících snímků everrrrr.

Příběh padouchů, jejich pohnutek a psyché za činy. Který netopýří muž sleduje s depresivním odstupem a touhou zažít něco zoufale normálního jako je klidný štědrodenní večer. "Oswalde, to je to největší paraple jaký jsem kdy viděla" "Jmelí je jedovaté pokud ho jíte..." zaryté citace, nejpůsobivější scény s dokonale vykreslenou kočičí ženou a jejich tragédie. Sledujeme spíše nejsmutnější milostný příběh než komiksový film. Burton byl zářivou kometou, která si tímhle dílem vybudovala piedestal, který si svou součanou tvorbou zdařile podkopává. Nicméně, tohle navždy zůstane jedním z nejlepších filmů, jaké kdy spatřily světlo promítačky.

Celým filmem vás provází krásný Irský akcent v podání Robina Willamse. Je až neuvěřitelné co začínající herci Damon a Afleck dokázali vytvořit ve své hlavě. Domnívám se však, že kdyby dohromady nedali tak kvalitní obsazení jako to, které se nakonec podepsalo pod snímkem, nebyl by to tak dojemný příběh. Od začátku do konce Vás Damon svým herectvím upoutá do křesla a plně si budete tuhle jízdu užívat. V momentu kdy se na scéně objeví Williams film dostane novou dimenzi a jste svědky zázraků, které dokáže tento herec vytvořit. Film má chvílemi příjemnou, pohodovou a vtipnou polohu a naopak dokáže být tíživý a naléhavý. Na mě zabral při prvním shlédnutí natolik že jej ihned řadím ve svém osobním žebříčku na druhé místo nejoblíbenějších filmů vůbec. Největší zásluhou se na tom zakládá právě Williams který mi stále dokazuje, že více než komediální linka tomuto herci sedí těžké charakterní role ve kterých prostě exceluje. Dokonale dokázal vybarvit postavu ovdovělého psychoterapeuta se svými démony, ale laskavým a moudrým srdcem. Můj kamarád se díky tomuto snímku rozhodl být terapeutem. Já se ujistil že chci být minimálně stejně dobrým jako je zde Williams:)

když jsem po shlédnutí odcházel z kina, svíralo to, bolelo to, proč není lidem dopřáno pokoje? Proč milej táta tak moc musí bojovat za život sebe a svého syna? skvělé filmy poznáte tak, že vám brání se nadechnout, že cítíte každou ránu, že se bojíte o protagonisty až do konce. Tom Hanks úžasný, všichni bezchybní, hudba naprosto dechberoucí, kamera nádherná!

dokáže vás nějaký film rozesmát, rozplakat, vyburcovat tak moc že chcete bojovat proti nacismu? Představte si všechny emoce a shrňte do 195 minut. Toto je Spielberg ve své nejsilnější a nejniternější zpovědi, toto už přestává být filmem, stává se životním dílem, potvrzuje jak silným Spielberg v režisérském křesle dokázal být.

Abyste dokázali pochopit moderní kinematografii, musíte se naučit chápat i tu tradiční, a toto je tak krásně a precizně tesaný příběh, který vám dokáže naplno odvyprávět příběh všech statečných samurajů... Kurosawu budete blahořečit, prostě nádherná dlouhá opera.

kdy jste se poprvé báli něčeho tak hrozně děsivého, neuchopitelného, silného, smrtícího, kdy jste poprvé na televizní obrazovce spatřili prosté zlo, bez motivace, bez emocí, prosté zlo... Ach jak moc jsem se o Ripleyovou bál, jak moc jsem trpěl za každou oběť na lodi Nostromo.

myslím že svoje nejoblíbenější filmy definuji tím jakou hrůzu a psychickou bolest mi působí. Když dostává Batman na prdel, když Heath Ledger odřezává jeden kousek Gothamu za druhým, jen proto, že chce, když nepochopitelně všechno padá, není většího filmového potěšení, než když můžete cítit jak z toho popela hrdina vstává, fyzicky a psychicky jde nahoru i přes tu strašnou bolest, jaké to všechno znamená.

Je až s podivem, že ten film se stal tak důležitým v dějinách filmografie, že nové generace diváků ho již nedokáží docenit, protože už viděli tolik materiálu z něho zrecyklovaných v ostatních filmech a tolik použitých technik, že prostě nedokážeme docenit jak pokrokový v té době Tarantino byl. Pulp Fiction potřebuji vidět každý rok alespoň dvakrát a soundtrack poslouchám v podstatě neustále, pokaždé když z reproduktoru kdekoliv zazní písnička ze soundtracku tak se pár lidí pousměje... tohle je prostě kult.

Nádherná, filosofická, vizuální a hudební nádhera. Zaposlouchejte se do ruchů a zvukové síly, kterou Vangelis přiváží, dívejte se na výjevy, které v hlavě dokázal stvořit Scott ve své nejsilnější tvůrčí době a zamyslete se nad vlastní smrtelností. Myslím, že oblíbenost tohoto filmu dokáže mapovat vaší dospělost. Protože až vás to začne bodat, tak to poznáte, že to klaplo, že to dochází, že to přestává být sci-fi báchorkou a začíná se to dotýkat vás niterně.