Cesta do zatratenia

Sam Mendes ... TEN Sam Mendes, který režíroval úžasnou Americkou krásu, která je opravdu lepší než tento film přesto nelze hodnotit špatně. Road to perdition je totiž úplně jiný film, který těží z dvou tří hlavních postav procházející Amerikou 30cátých let minulého stoleté. Po druhém a třetím shlédnutí musím však jednu hvězdičku z maxima ubrat. Nemohu se zbavit pocitu ze zbytečné rozvleklosti a chvilkové nudy, kdy divák už jen čeká na ty opravdu skvělé scény a tu geniální atmosféru a prostředí doby dávno minulé. (05.06.2004)

KDYŽ SE MĚ LIDÉ PTAJÍ, ZDA BYL MICHAEL SULLIVAN DOBRÝ ČLOVEK, ANEBO V NĚM NEBYLA ANI ŠPETKA DOBRÉHO, POKAŽDÉ ODPOVÍM STĚJNĚ. ŘEKNU JIM: BYL TO MŮJ OTEC... Ostatními obdivovaný film obdivuji i já, k tomu není co dodat. Jen bych napsal, že tento film Sama Mendese na mě zdaleka nezapůsobil tak silně, jako jeho debut. Bohužel. (05.02.2003)

Natočeno podle úspěšné komiksové série Maxe Allana Collinse. Sam Mendes svou Americkou krásou nabudil u kritiky i fanoušků taková očekávání, že by je nedokázal uspokojit, ať by se snažil sebevíc. Z mého pohledu a po střízlivém uvážení dávám přednost Cestě do zatracení. Jasně, z hlediska výběru látky to byla zjevná sázka na jistotu, ale u Americké krásy ten kalkul byl taky, byť rafinovanější. Mendesova gangsterka je po všech stránkách kompaktní snímek s perfektní kamerou, silným příběhem a charismatickými postavami. Srovnám - li Cestu do zatracení s tím, co jsem zhlédl v posledním roce, nezbývá mi než hodnocení zvýšit na pět hvězdiček. Celkový dojem 90 %. (14.06.2006)

Napoprvé mě převálcoval. Od první sekundy až do konce obrazově oslnivý filmový zážitek. Z každého záběru je cítit bezchybná souhra skladatele Thomase Newmana (charakteristicky působivý, ale ne úplně stejný), kameramana Conrada L. Halla a Sama Mendese, který potvrdil svou režijní výlučnost. Režisérovým pomníkem nechť se stane lahůdková scéna v dešti, v níž kulky baletně smetou gangstery, a pak dovolí Paulu Newmanovi ukázat, čemu se říká mistrovství jednoho pohledu. Pravda, s odstupem už Road to Perdition nepůsobí obsahově tolik vitálně. Jde o jednorozměrný výlet otce a syna, který na komplexnost Americké krásy a Mariňáka nemá. (02.08.2010)

„Ľudia sa ma často pýtajú, aký bol. Bol to môj otec.“ Toto keď som videl v kine, skoro som skapal od nudy. Strašne nezáživný, sucho nakrútený a prízemný film o "veľkých veciach". Pekná výprava nestačí. Herci podávajú veľmi dobré výkony (Hanks, Newman, Law), ale stále som z nich mal dojem hroznej silenosti a únavy, neviem prečo. Nechtiac smiešne je už poňatie Hanksovej postavy, ktorý je vlastne proiadne skur*ený hajzel, ale keďže ho hrá jeden z najobľúbenšjších hercov desaťročia, tak je to vlastne milý chlapík s trocha špinavším zamestnaním. Zvrátené. Dokonca i záverečná prestrelka v daždi pôsobí až nechutne "seriózne", takmer akoby sa Sam Mendes (po tom, čo mu dali Oscara za Americkú krásu) hanbil, že robí "len" mafiánsky triler. Smutnú korunku tomu všetkému v závere nasadzuje detsky polopatistická myšlienka o otcoch a synoch. Jedna úchvatná hra na klavír nestačí. Kino Považan NMnV 2002 (24.10.2004)