Americká krása

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)

Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama. (13.06.2007)

Je jedno, jestli je spouštěcím motorem k tomu, aby si člověk řekl "dost", Mena Suvari nebo jiný stimulant. Jde spíš o to, aby to stihl ještě v tomhle životě a pochopil, že slova jako "musím" a "má se" jsou jenom berličky, o které se opíráme, abychom se z pocitu, že si o všem můžeme rozhodnout sami a nemusíme vůbec nic, co nechceme, nezbláznili a že cesta nemusí být prostředkem, jak dojít k cíli, ale cílem samým, i kdyby to mělo trvat jen jeden rok. (18.08.2004)

Lepší celevočerní debut si Sam Mendes ani nemohl přát. Asi jediný režisér, který za svůj první film dosal pět Oscarů a z toho čtyři hlavní a myslím, že zasloužené. Celý příběh nevyznívá jako "ze života", ale místy jde o satiru, jindy zase drama, ale každopádně film má jasný cíl a to jít si za svými životními sny a za jejich splněním. Charismatický Kevin Spacey zde předvádí výborný výkon a Oscara za hlavní herecký výkon si určitě zasloužil. Annette Bening předvedla svůj zatím nejlepší výkon. Americká krása je jeden z nejlepších filmů jaký kdy byl natočen a ten komu zatím uniká, by to měl co nejrychleji napravit........ (11.12.2007)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)