Henry: Portrét masového vraha

V době premiéry bych ten film asi obdivoval a měl nutkání se k němu vracet, po více jak třiceti letech už mě do požadovaných diváckých závitů nezasáhl. Jeho odtažitost je samozřejmě nevyhnutelným výsledkem toho, že sledujeme zavržení hodnou lidskou kreaturu, s níž bychom jednu místnost asi nikdy sdílet nechtěli. Henry prostě živoří a ve volném čase nechodí do hospody, nýbrž na zabijačku. A přestože v neosobním přístupu a koncentrovaném násilí, které může kdykoli neočekávaně vybuchnout, se skrývá nepopiratelná působivost a filmařský záměr, snímek si mě držel od těla natolik, až mě opakovaně přestával zajímat. Možná to bylo tím, že avizované "hrůzostrašné" scény násilí mi z dnešní perspektivy nepřipadaly nijak extra kontroverzní, a při další projekci už nebudu jen čekat na něco, co by mělo obhájit kultovní status filmu, a vychutnám si celkový koncept. Zatím tak na 65%. (19.01.2020)

Žádné zbytečné okrasy a komornější atmosféra jsou právě jedněmi z těch prvků, které z filmu dělají opravdu brutální a syrovou podívanou. To, že se film řídil životem Henry Lee Lucase jen volně vůbec nevadí. Věřte, že oproti reálným postavám, které byly předlohou, tedy Henry Lee Lucasovi a Otisi Tooleovi, byl tohle jen opravdu nevinný špás (tedy pokud si fakt všechno nevymyslel). (28.08.2010)

Skutečně působivý netradiční psychologický thriller, jehož hlavní devizou je (právem) kontroverzní, velmi provokativní a děsivá samozřejmost a "lehkost" brutálního a většinou bezdůvodného a nesmyslného vraždění, k němuž zde dochází. Je to ten typ filmu, u nějž očekávání happyendu je znakem čiré lidské naivity, popřípadě značné filmové nezkušenosti. Pochopitelně to hodně stojí také na naprosto přesvědčivých hereckých výkonech, zejména ze strany mužských představitelů. Henry je nesmírně syrový, svérázný, odtažitý a v "dobrém" slova smyslu odpudivý kousek, na nějž možná i budete chtít zapomenout. O to větší je však pravděpodobnost, že se vám to jen tak nepovede... 80 % (16.10.2018)

Sedlácká atmosféra a dle slov samotného režiséra "poetika idiocie" mi nějak nepronikla pod kůži. Dokážu pochopit, čím tento počin zaujal řadu diváků, ale s nadšenými názory se nedokážu ztotožnit. Právě atmosféra je něco, co dle mě film postrádá. Snaží se zobrazovat vraždy a další násilí jako naprostou samozřejmost, jako něco, co dvojka narušených protagonistů prostě dělá s klidem a nezaujetím sobě vlastním, jenže tím minimalizují filmové napětí a dramatičnost... Scéna s rodinou je sice i dnes poměrně šokující, ale něco podobného, navíc v lepším podání, předvedl již Mechanický pomeranč. Psychologický portrét je také velice zjednodušený, takže z Henryho zůstává pouhá béčková exploatace... 5/10 (07.12.2013)

Snímek jsem chápal doslovně, jako Henryho portrét, tedy jakési vykreslení jeho zvrácené osobnosti. Z toho důvodu jsem nepostrádal kriminální linku, kde by vyšetřovatelé pátrali po vrahovi obětí. Většina obětí je ukázaná až zmasakrovaná, tedy nevidíme to, jak byly zabity. Zatímco kamera pomalu obkružuje zavražděnou ženu sedící na pohovce, slyšíme tak trochu z dálky její křik během mučení, než zemřela. Samozřejmě dojde i na zabíjení v přímém i nepřímém přenosu, kdy na příklad mučenou a následně zavražděnou rodinu sledujeme na monitoru, tedy už zprostředkovaně, ale naopak muže, jehož se Henry rozhodne zabít se svým komplicem, když předstírají poruchu auta, vidíme přímo v krátkém úderném záběru. Rooker vypadá vskutku odpudivě a to ani nemusí porcovat mrtvolu. Vlastně ani jeho kamarád se sestrou nejsou žádná neviňátka, především v Otisovi dřímá zlo, jemuž na svět v plné kráse pomůže Henry. Klíčové je setkání s děvkami. A v závěru stačí jen kufr ponechaný u cesty, aby si divák domyslel, co se stalo. Syrové, špinavé. (14.03.2021)