Henry: Portrét masového vraha

Vyloženě atmosférický, těžko stravitelný thriller a drama, který vypráví dosti přesvědčivě a reálně o jistém údobí života dvou maniaků a sestry jednoho z nich, která se k nim přistěhuje. Film je z psychologického hlediska docela zajímavý v tom ohledu, jak vykresluje hned dvě tváře zla v člověku. Zatímco Ottis je perverzní zakomplexovaný idiot a úchyl, Henry je inteligentní psychopat. Ottis se na Henryho přisaje jako přísavka, je odporný, hnusný, nesympatický ... Henry je v podstatě záhadný a chvílemi sympatický, namakaný chlap, který jen v určitých intimních ohledech selhává a neví, jak se chovat. Film ale jasně ukazuje, že psychopatie jako porucha osobnosti je mnohem nebezpečnější, než tupá perverze ... S Ottisem by na kafe žádná slečna nešla, zatímco s Henrym ano. A v tom je ten paradox, protože ten opravdový stroj na smrt je právě Henry ... kalkulující, chladný, necitlivý vrah, násilník a zabiják, který nad pácháním vraž přemýšlí a ví moc dobře, že pokud jich bude chtít ještě hodně vykonat a užít si to, musí být opatrný a dodržovat jistá pravidla... Dost ale filosofování o psychologii postav, v literatuře by se toho každý zájemce dočetl více. Film je opravdu nesmírně silným náporem na divákovu psychiku. Vůbec nedramatizuje vypjaté scény, nečekejte žádné extra gore řádění atd. Tohle není horror, tohle je pokus o rekonstrukci reality dvou psychoušů, což se v podstatě velice daří a o to je účinek mohutnější. Je to hnusný, oplzlý, znepokojivý, těžký, atmosférický a mrazivý film ... ale tím pádem velice povedený. Není to film pro zábavu, je to film pro ponaučení a vytvoření hrubé představy o životě sériových vrahů ... (13.05.2008)

V době premiéry bych ten film asi obdivoval a měl nutkání se k němu vracet, po více jak třiceti letech už mě do požadovaných diváckých závitů nezasáhl. Jeho odtažitost je samozřejmě nevyhnutelným výsledkem toho, že sledujeme zavržení hodnou lidskou kreaturu, s níž bychom jednu místnost asi nikdy sdílet nechtěli. Henry prostě živoří a ve volném čase nechodí do hospody, nýbrž na zabijačku. A přestože v neosobním přístupu a koncentrovaném násilí, které může kdykoli neočekávaně vybuchnout, se skrývá nepopiratelná působivost a filmařský záměr, snímek si mě držel od těla natolik, až mě opakovaně přestával zajímat. Možná to bylo tím, že avizované "hrůzostrašné" scény násilí mi z dnešní perspektivy nepřipadaly nijak extra kontroverzní, a při další projekci už nebudu jen čekat na něco, co by mělo obhájit kultovní status filmu, a vychutnám si celkový koncept. Zatím tak na 65%. (19.01.2020)

Scénář: Richard Fire, John McNaughton .. Henry vraždí, vraždí a vraždí. Je totiž sériový vrah a dělá to pro své potěšení. Postava muže na první pohled tuctová, uvnitř však zdeformovaná, zcela chladná, vypočítavá, své činy si vychutnávající, které provádí vždy jinak a pokaždé o pomyslný dům dál.. Debut režiséra a scénáristy John McNaughton oplývá civilní atmosférou střídající se s temně syrovou, kterou podbarvuje přesně volená hudba. Smrt zde prezentuje nejprve řadou vypiplaných záběrů na zohavená mrtvá těla podbarvené zvukovou kulisou onoho násilného činu. To je však jen první krok, samotné nahlédnutí na Henryho práci je notně krvavé, drsné a krajně černé. Svým způsobem odpudivá psychologická exkurze do nitra týraného člověka, který ztratil duši, podtržena cynickým závěrem. (18.12.2006)

Film, ktery vam spolehlive navodi tu nejhorsi moznou naladu. Vse je v nem bezutesne, hnusne a odporne, tezko hledat neco pozitivniho. Tim ale nechci rict, ze je to spatne, jen na to musi mit clovek nervy. Lehce inspirovan zivotem skutecneho serioveho vraha Henry Lee Lucase, prinasi snimek pohled do hlavy opravdu nechutneho cloveka. Vse je navic natoceno hodne syrove, nezapomenutelna je scena delana domaci videokamerou, kdy Henry s Otisem vyvrazdi triclenou rodinu. Je mi zle, ale bylo to uzasne. (02.10.2005)

Jeden z najkontroverznejších filmov všetkých čias , hlása dvd obal a ja mu musím dať za pravdu. Tak detailný portrét vraha som ešte nevidel. Napriek krátkej stopáži dokázal režisér podať mrazivý pohľad do duše vymletého človeka. Nevie čítať, ale techniku zabíjania a zahladenia stôp pozn á dokonale. " Nikdy nezabíjaj rovnakým spôsobom ani rovnakou zbraňou, policajti budú zmätení..." V jeho prítomnosti si nemôžte byť ničím istý. počtom zabitých sa nepochváli, ale že ich bolo dosť dáva najavo v dialógu za kuchynským stolom, kde rozpráva, že svoju mamu ubil na smrť pálkou, no po niekoľkých vetách zmätene dodá, že ju zastrelil..." Ale veď si vravel, že si ju ubil pálkou?"...Aha, vlastne hej..." Scéna rezania hlavy vo vani je silná rovnako ako celá scéna "nakupovania televízora". Hudba v scénach prenasledovania svojich náhodne vybratých obetí je mrazivá a znapokojujúca. Uznávam, že na rok výroby ide naozaj o dosť depresívny, provokatívny a ojedinelým spôsobom urobený film. 80%. (18.08.2011)