Vypůjčovatel
The Borrower
The Borrower
Obsahy(2)
Příšera v podobě ohyzdného hmyzu je za trest vyslána na Zem. Bude to do té doby, dokud lidstvo nevyhyne... První obětí vesmírného netvora se stane náhodný svědek jeho přistání. Na místě zůstává příšerně zohavená mrtvola. Nestvůra jménem „Borrower“ má schopnost dokonale měnit svoji podobu. Zdá se, že je nemožné ji identifikovat... Diana Pierce, ambiciózní snědá vyšetřovatelka z oddělení vražd, je přesvědčena, že už ji nemůže nic vyvést z míry... až do chvíle, kdy dostane příkaz objasnit sérii brutálních vražd. Jediné, co mají všechny společné, je nezvyklá stopa, kterou za sebou vrah zanechává: oběti bez hlav... Diana a „Borrower“ jsou předurčeni k osudovému střetu... (Intersonic)
(viac)Videá (1)
Recenzie (28)
Viděl jsem to po x letech znova a i dnes mě to vcelku pobavilo. Jasně je to ptákovina jako bič, ale kvůli těmhle filmům jsem kdysi tajně vstával uprostřed noci a pouštěl tv, když rodiče spali nebo později chodil do videopůjčovny.. a na to se prostě nedá zapomenout, ta doba měla své kouzlo.. stejně jako tenhle pro někoho filmový šrot..)) ()
Od tohoto režiséra jsem zatím viděl jen Henry: Portrait of a Serial Killer, což mimochodem považuji za velice solidní film, takže jsem se doslova těšil, s čímže přišel tentokrát. Film je vedený jako scifi horor říznutý komedií, takže jsem podle toho k němu i přistupoval. No a vyloženě zklamán určitě neodcházím. Zvláště když podobně ujeté filmy mi rozhodně nejsou proti srsti. Příběh samotný je však docela prostý a hlavně místy nelogický, což může některé diváky dost odradit. Zvláště když jsou mezi jednotlivými vraždami, celkem dlouhé pauzy, které ne vždy dokázal McNaughton (potažmo scénárista Fire) vyplnit kvalitními humornými scénami. Právě ty jsou totiž jednou ze základních ingrediencí tohoto příběhu, nepočítáme-li deformaci mimozemšťanovy visáže. Návštěva jídelny pro bezdomovce a mini epizodka s myší v polévce patří ke zlatému hřebu večera. Podobných lahůdek tu však bylo poskrovnu. Což bylo docela škoda. Místo tohoto se totiž dočkáme především zdlouhavého chození z místa na místo, které občas vyplní druhá dějová linka točící se okolo dvojice policistů. Rae Dawn Chong si pamatuju hlavně z filmu „Komando“, ale tady svou průměrností zcela zapadla mezi zbytek osazenstva. Čímž se přesunu k psychopatovi v nemocnici a jeho „odzbrojení“ policistky. Tato pasáž patří rovněž k tomu nejlepšímu, co je zde k vidění, ale kromě úplného závěru nebyla více rozvinuta, což byla škoda. Bohužel tak musím konstatovat, že The Borrower má hodně velké rezervy, které dost limitovaly jeho celkovou kvalitu. Navíc jsem se u toho místy i trochu nudil. Takže ve finále tomu prostě nedám lepší hodnocení, nežli průměrné.50% ()
John McNaughton není žádný těžkotonážní, na slovo vzatý béčkař - má za sebou jak vysoce ceněného HENRYHO, tak slušné DIVOKÉ HRY. Tak co si myslet o tomhle jeho ultranudném videošrotu natočeném mezi nimi na začátku 90. let? Úvodní scéna v kosmické lodi mě naladila, ale zbytek byl absolutně o hovně, dnes stejně jako před deseti lety, kdy jsem na to čučel o tradiční hororové páteční půlnoci na Nově. Jeden z posledních filmů produkovaných Cannonem. Na maskách se podílel Kevin Yagher. ()
Schizofrenní rozkročení mezi řádně krvavým hororem a něco jako komedií, přičemž netuším, kde se stala chyba, že od tvůrce velmi kriticky ceněného debutu to tady nefunguje ani jako ten horor, a ani ta komedie. Ano, bavil mě toporný pohyb vesmírného šmejda, přičemž onen pohyb se lišil zrovna podle toho, jakou „vypůjčenou“ (čti uříznutou) hlavu měl zrovna na sobě, rozesmála absurdní scénka s krysou v polévce a scény z prostředí bezdomovců byly stejně dekadentní, jak v kultovním ´Street Trash´, ale jinak je to zmar. Nevtipný a chaotický zmar. Jak jsou jednotlivé scény komponovány (viz. třeba naprosto zoufalé závěrečné vypořádání se s alienem), jaké tupé dialogy tu jsou ke slyšení, to není hodné renomé Johna McNaughtona. ()
McNaughton s groteskní efektností vykresluje špínu ulice 80s velkoměsta (viz policejní velitel se unaveně dívá z okna, jak mu strážníky mlátí nasraná prostitutka) a nejen tím film často připomene prvního Terminátora nebo Highlandera, což já hodně můžu. Hlavně je to ale ukázkový zástupce mé oblíbené škatulky ožralé narace, kterou jsem popisoval u filmu Nestyda a jejíž parametry beze zbytku platí i zde, tak sem její popis překopíruju: Završující myšlenka Ožralé narace je, aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které zde byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se často určit tempo filmu, ani třeba to zdali vyprávění zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě znovu objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. ()
Reklama