Volanie divočiny

Volání divočiny je asi jedna z nejkrásnějších knih o přátelství mezi člověkem a psem. Na Londonovi jsem odrostl a nejen na něm, nikdy nezapomenu na Kočovníky severu od Curwooda a další knihy z divočiny Severní Ameriky. Navíc mám doma také jednoho chlupáče, který by za mne dýchal a tak jsem byl zvědav na tento rodinný film. Filmů na které by se mohla koukat celá rodina je sice hodně, ale ne každý tvůrce umí správně vyvážit emoce či smutek s humorem a tak se občas děsím pláče citlivějších dětských diváků, jejichž dušičky ještě neobrnil drsný a někdy i zlý svět dospělých. Jakmile ve filmu někdo nebo něco umře, je hotovo a těžko může člověk vysvětlovat, že je to jen jako. Jenže když na film koukáte poprvé, nevíte zda ona past v něm je nebo není. A co si budeme povídat London a jeho zlatokopecké příběhy včetně tohoto - to není jen romantická četba pro nejmenší. Proto jsem film sledoval s drobnou obavou. Ale musím uznat, že si zde tvůrci dali s vyvážením dost záležet. Fordovi a Omaru Sy role sedly, byť se tu trochu nemohu zbavit dojmu nezbytné nutnosti rasové vyváženosti, bez které se současná kinematografie dle předepsaných tabulek a kvót už asi neobejde. Nejsem úplný specialista na tu dobu, ale Omar Sy by asi tam tehdy na sněhu v tamním prostředí působil dost exoticky ... (Nic ale proti němu, jako herce ho mám moc rád). Buck a nejen on byl samozřejmě animovaný, ale byl perfektní. Kdo má doma čtyřnohého přítele a zná všechny ty pohledy, gesta, pohyby, musí ocenit jakou práci si s animací tvůrci dali. Já jsem byl spokojen, tohle je po Alfě, Lvím králi a Mauglím další super zdigitalizovaná záležitost a já dávám za pěkné tři valouny zlata. * * * (08.03.2021)

Dlouho jsem váhal, ale pak jsem se rozbulel a absolutní hodnocení bylo tedy jasné. Knihu jsem nečetl, žádnou předchozí verzi neviděl, ale příběh jsem samozřejmě znal. Přesto jsem po zhlédnutí tohoto filmu zůstal zasžen. Volání divočiny zasáhlo mé city i srdce a já vím, že se k němu budu vždy rád vracet. Přes to všechno, co se tam děje, je to příběh překrásný a dojemný. A nechybí ani napětí. Herci jsou skvělí, digitální zvířata naprosto senzační, hlavně mezi nimi o pořádné napětí fakt není nouze, a Buck si vás svými výrazy totálně omotá kolem prstu. Navíc je krásné i to prostředí (Aljaška je úchvatná) a doba zlaté horečky jakbysmet. Po traileru jsem si fakt myslel, že tohle bude kolosální průšvih (myšleno po stránce kvality filmu). Snad nikdy jsem se nemýlil víc. A ano, Buck vypadá v trailerech blbě, ale ve filmu ani náhodou. 100%. Jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem měl tu čest vidět. (10.04.2020)

Pamätám si, že keď som ešte chodil na strednú, Volanie divočiny bolo mojou obľúbenou knihou. A celkovo som vtedy hltal od Londona všetko, čo som mohol. Myslím si, že dnešná doba nepraje takým príbehom. Tá drsnosť sa už nenosí a na to aby sa to spravilo dobre a možno s umeleckým presahom, by bolo treba veľa peňazí a odvážlivcov. Každopádne treba povedať, že toto má s Londonom spoločného len pramálo. Na druhú stranu sa toho Sanders chopil s gráciou. Jeho skúsenosti na poli animovaného filmu mu pomohli dodať emócie tam, kde treba, s tým, že si na to ako divák pomerne ľahko zvykneme. No a čo, že väčšina zvierat sa tam nespráva úplne normálne a majú skôr ľudské rysy ako empatia a pochopenie. V rámci príbehu, ktorý sa tu namixoval je to skvelý spôsob ako najmenším sprostredkovať potrebné myšlienky a pri trochu šťastia im aj priblížiť lásku k prírode. A v tomto smere je film funkčný, aj keď by sa mu mohlo vyčítať kadečo. Je o putovaní, nepôsobí strnulo alebo ťažkopádne, stále sa tam niečo deje a a ľudské postavy tu pekne sekundujú tým animovaným. Je to taká chuťovka. Viem si predstaviť, že ako dieťa by som to žral. A Ford si to zjavne užíva. Teraz už len nájsť taký zrub pri rieke a znova sa začítať do Londona. To by bola spokojnosť. (04.04.2020)

70% Hezky se na to koukalo. Film dobře utekl. Omar Sy byl sympatický a Harrison taky. Samozřejmě animovaní psi nejsou tak přirození, ale to mi nevadí, když si uvědomím, že aspoň nebyl žádný živý tvor zneužitý, teda maximálně mohl být nějaký člověk ale to asi ne a to by bylo o něčem jiném. Šmejd filmu byl jaksepatří skutečně šmejd až jsem si na něj pomalu brousil kudlu. Film byl takový putovní, takže se podle toho scénář odvíjel a já jsem čekal že se třeba Buck zase shledá se svojí smečkou nebo se vrátí do svýho domova, kde si ho snad začnou víc vážit, ale asi to takhle bylo lepší. On už si nějak poradí když už se ujmul svýho postavení a vyzkoušel si život v divočině. I když takový pes potřebuje spíš pána než psí smečku. Ale přece jenom z vlka toho má v sobě pořád dost. Film měl krásnou atmosféru a krásnou zimní krajinu. O dojetí taky nebyla velká nouze. Jen zřídka jsem něco nepochopil nebo mi něco nesedlo. Dalo by se něco vytknout, ale tak už to asi chodívalo a nejspíš to tak bylo i v knížce. (22.10.2020)

Ačkoliv Volání divočiny vypadalo jako předigitalizovaná pohádka pro celou rodinu, ve výsledku jsem viděl hodně fajnový dobrodružný film s velice sympatickým pejskem v hlavní roli. Samozřejmě film je někdy digitální až moc a některé scény by šly natočit i bez green screenu, chování postav i některé zvraty jsou hodně prosťoučké, ale to filmu velice rád odpustím, protože ve výsledku to je velmi dojemná podívaná. Narozdíl od většiny filmů se zvířaty se tvůrci nesnaží za každou cenu diváka rozbrečet, ale nechávají ho, aby si Buckovo dobrodružství zažil společně s roztomilým hafanem. Volání divočiny je nejsilnější ve scénách, kde se Buck žene kupředu, jednak ty scény vypadají krásně a druhak mají výbornou atmosféru mrazivého severu. Nebude z toho nová klasika (už jen kvůli tomu rozpočtu to bude finanční propadák), ani to nebude něco, na co by se dlouho vzpomínalo, ale povedený film to rozhodně je a pokud má člověk rád dobrodružství a psy, tak Volání divočiny je dobrá volba. (03.03.2020)