U Zlatej rukavičky

Mastné vlasy, zhnité zuby, permanentný alkoholový opar a netradičné sexuálneho úchylky - to všetko definuje sériového vraha Fritza Honku. Tento "fešák" v 70.rokoch blúdil po Nemecku ovplyvnený svojim detstvom, autonehodou, vojnou a komplexom zo svojej výšky (165 cm). Nebol to príjemný spoločník, no jeho príbeh je zaobalený nesmierne kvalitným čiernym humorom, nemeckými pesničkami v pozadí (síce nechápete prečo, ale máte chuť si ich okamžite stiahnuť) a niekoľkými nezabudnuteľnými scénami (ako napríklad tá s voňavým stromčekom). Fritz ma naozaj bavil, občas sa mi aj zdvíhal žalúdok, pretože ten smrad, hniloba a zvrátenosť bola taká silná, že prenikla cez samotné plátno priamo až k divákovi. No napriek tomuto diskomfortu, by som do toho išla znova. (17.10.2019)

Příběh skutečného vraha v odpudivém a nepříjemném filmu, který nešokuje prvoplánovou brutalitou (v tomto ohledu je film překvapivě krotký) ale prostředím a převážně postavami, které zahrnují to nejlepší z těch nejodpornějších panoptik. Už jen výběr "obětí" je exkluzivní a každá další "kráska" diváka utvrzuje v tom, že se opravdu nejedná o film pro každého. Není to standardní thriller, u filmu se divák nebude bát, ani nebude v napětí. Je to film, kde sledujeme jednoho řádně zvrhlého úchyla (dokonale namaskovaný 23 letý herec) a jeho život, touhy a jeho vlastní svět, ve kterém není místo pro hezké věci. Film diváka zaujme bizarním způsobem, kdy mu všechno přijde odpudivé, ale pořád bude chtít vidět víc. Škoda, že film nijak výrazně negraduje a některé částky jsou nudnější. Pořád se ale jedná o film, o kterém se dá dlouho bavit a nejedna scéna se v divákovi uloží na hodně dlouhou dobu. (29.10.2019)

Extrémně nechutné a vulgární, až je to místy vtipné; vkrádá se tam ale i nuda a jako celek to na mě nijak zvlášť dojem nedělalo. Nemyslím si, že si taková látka zaslouží zfilmovat nebo že to je film, který člověku něco dá - mě osobně ta přehlídka hnusu nijak nepohoršuje, jen mi to prostě přijde tak nějak zbytečné. Btw. vzdáleně mi to připomnělo film Strach jíst duše. (03.10.2019)

Hamburk, 70. léta. Hodně silné kafe. Bourák Fritz se znetvořeným obličejem a umaštěnými vlasy se divákům usadí v hlavách na hodně dlouho. Doma má kromě dostatečných zásob chlastu tlející kusy ženských těl (starších prostitutek), smrad, který se postupně rozlévá domem, svádí na řecké sousedy a snaží se ho přebít vonnými stromečky. Své (minimálně) čtyři oběti si (kolikrát náhodou) vybral v ušpiněném pajzlu, do kterého chodí stejně zoufalé existence. Nejde jen o rozklad těl v jeho bytě, v rozkladu je celá společnost. Turecko-německý klenot Fatih Akin se obouvá do sociálních poměrů 70. let a předkládá obraz pokřivené společnosti. Někdo to vnímá jako grotesku, další jako sociální psychologické drama, mnozí jako totální zhovadilost, jiní jako přestylizované nic, já si beru od každého kousek, navíc já tam ten přesah viděl. Akin je furt na hraně, někdy i za ní, přesto dávám palec nahoru. O zlomeném antihrdinovi se toho moc nedozvíme, práce maskérů na něm byla důkladná (mimochodem ho hraje teprve třiadvacetiletý docela fešák). Ano, ledabylé svlékání mrtvých obézních prostitutek nemá být sranda, já se ale celkově bavil. Pardon. (08.04.2020)

Svým dobovým i místním zakotvením, ale především všeobecnou ošklivostí a vyšinutostí postav a prostředí v němž se pohybují, mi "U Zlaté rukavice" silně připomíná Fassbinderův snímek "V roce se třinácti úplňky", jehož míry depresivnosti ovšem nedosahuje ani zdaleka. To vyznívá možná poněkud paradoxně, vzhledem k tomu, jakou kauzu (a to poměrně přesně) ve svém filmu Fatih Akin zpracoval, ovšem "Zlaté rukavici" nechybí odlehčení v podobě bizarně komických scének a humoru, jakkoliv je morbidní a černočerný. Pozoruhodná ilustrace morálního a psychického rozkladu abnormálního jedince a nemilosrdně realistický pohled na samé společenské dno, kde vládne alkohol, deziluze a totální ztráta lidské důstojnosti.. (20.07.2021)