Hviezdica

Film, který jen mate tělem. Podobně jako u Fontány se velkohubě snaží dát nějaký přesah bolesti z odchodu milovaného člověka. Nic proti, taková bolest je veliká, ale zažívá ji asi víc lidí ve světě, jenže ti o tom netočí hlubokomyslné filmy, pro které si konec ukradnu z 2001: Vesmírná odysea. Ubíjejících 26 minut se díváme na holku, o které nic nevíme - kde dělá, jestli dělá, co rodiče, co sourozenci, prostě je jen v domě své kamarádky, která nedávno zemřela, a zde sedí a čumí. dokonce mám pocit, že ani nejí, i když jednou ji bylo vidět, jak vylučuje. A zjevuje se jí tam chlap bez půlky xichtu. V půlce najednou dojde ke zlomu, venku zima, zničená auta a domy, nějaký druh strašidla a tajuplný hlas ve vysílačce. Fajn, konečně se to rozjede, ale ono ne, opět se vrátíme do domu a jede se další kolo. Btw, docela mě překvapuje, že to režíroval chlap, na takový jistý umělecký, sebestředný narcismus typu umění pro umění a pro ně samotné dělají především ženské režisérky. Mno, a ten konec mne taky nějak nedojal. Nemusím mít všechno vysvětlené polopatě, ale aspoň nějaký náznak toho, co tím chtěl básník říci, nějakou nápomocnou ruku divákovi bych čekal. Tady záleží na nás, jak si co vysvětlíme sami (bez hledání ve fórech na IMDB), a vysvětlit si to celé můžeme mnoha způsoby, včetně Lost faktoru. Což znamená, že sám tvůrce netuší, co chtěl říct. Ale musí s tím opruzovat diváky a ještě je klamat možností, že zde najdou sci-fi a horor. (02.07.2019)

V první půlhodině se člověk nedozví nic, pokud tedy nepočítám to, že hlavní hrdinka je strašně moc smutná ze smrti své nejlepší kámošky. Pak nastoupí halucinace, ufouni, hlas ve vysílačce, kazety, spousta obrazových filtrů, existenciální bláboly a psychadelické výjevy podpořené adekvátní hudbou. A to všechno se tu povaluje bez nejmenšího řádu. Na tohle asi moje mozková kapacita nestačí. Pár hezkých záběrů a sympatická Virginia Gardner stačí jen na 15%. (04.07.2019)

Po smrti svojej najlepšej kamarátky je Aubrey (Virginia Gardner) v smútku a je pre ňu ťažké vyrovnať sa so smrťou tak blízkej osoby. Snaží sa nájsť upokojenie na mieste, kde spolu zvykli tráviť čas. Jedného rána sa ale svet z ničoho nič zmení a Aubrey zostáva poslednou osobou na planéte. Alebo je všetko inak? - Ani neviem, ako napísať obsah tak, aby neprezradil o čo ide. Nedá sa povedať, že by som bol z tohto hororu, ktorý je zatienený drámou a desivosť má v ňom len mizivú úlohu, sklamaný. Skôr som sklamaný z toho, že si tak prefektný námet zobral na starosť debutant, pretože mám pocit nepopísatelne premárneného potenciálu. Myslím si, že keby sa tento námet dostal do rúk zručného a hlavne skúseného hororového režiséra, výsledok by rozbil všetky komerčné nezmysly s podobnou tematikou, ktoré v posledných rokoch vznikli. Mal som celý čas pocit, že netuším, kam režisér dejom smeruje, ale na konci sa mi rozsvietilo keď som videl, komu je film venovaný. To už mohol režisér rovno natočiť nejaký krátky tribute na Facebook a bolo by to rozumnejšie. Každopádne ma bavilo pozerať sa hlavne na vynikajúcu Virginiu Gardner, ktorá mi výrazovo aj herecky strašne pripomína Virginiu Madsen v mladom veku, čo je len dobre. Asi by som hororovým nadšencom tento snímok skôr neodporúčal, lebo je tu málo dialógov, je to dosť dlhé a tempo je miestami neznesitelne pomalé, ale zase je to fakt poctivá indie záležitosť na ktorej je vidieť ten začiatočnícky zápal, takže si radšej vyberte sami. + herec z The Windmill Massacre + herečka z Tell Me How I Die a Monster Party (31.05.2019)

Celkem odvážná směsice žánrů a inspirací, klobouk dolů za to že si na to někdo troufnul a obzvlášt za to že se to takhle povedlo. V podstatě se jedná o indie teen drama mixnutý s lovecraftí tématikou, hlavou se mi ovšem honily i podobnosti s jinejma věcma, jako např. Gone Home či klip k Fantasy od DyE. Jedná se spíš o pocitovej film soustředěnej na audiovizuální stránku, pokud se na tuhle frekvenci neumíte naladit tak vám to opravdu nemá co nabídnout. Ruku v ruce jde skvělá kamera a výběr lokací a i přes nepochybně skromnej rozpočet pár překvapivě slušnejch vizuálních efektů (ano jsou zde i slabší) z nichž mě nejvíc zaujal ten co je zjevná pocta Edwardsovým Monsters. Atmosféra je taková smutně hypnotická a napomáhá tomu i nejasnost časovýho zasazení který film záměrně odmítá prozradit. Pro hudební fajnšmekry je připraven i kvalitní soundtrack složenej z více či méně známejch pecek. Líbilo, po delší době zase originální a kreativní film co nejede podle tisíckrát zajetý šablony. (09.01.2023)

Nikoli bezchybný, ale svou originalitou a debutantským přetlakem nápadů sympatický počin koncipovaný jako audiovizuální paralela k formátu mixtape. Při tom s kořeny v ranku žánrově se tvářících surreálních metafor nitra svých postav – typu Donnie Darko či Pi – a stejně jako zmíněné klasiky současně vyšinutý i intimní, a díky tomu emocionálně pohlcující a divácky fascinující. (29.12.2019)