Psi nenosia nohavice

Zaujala mně, mimo jiné , značná spoluúčast spoluobčanů na tomhle dílku. Asi to bude tím, že jako národ masochisti teda jsme ... . Pro mně především příběh (když pominu tu linku-hledám sebe, a když už se najdu, čumím na to jako péro) o tom, jak těžké to musí být, když to co ve mně je a co mně opravdu baví , není možné s nikým sdílet, aniž bych (se) zabil. No a ten úsměv na konci - s opuchlou držkou, rozmláceným tělem , rozřezanou rukou, v psích kšírech... , je první a jediný co ten chlapík ve filmu vypotil. Asi katarze, řekl bych. - A já jen díky za film, kterých je tak proklatě málo. (29.10.2021)

(trochu spoiler) Obávám se, že lidi, kteří neví o BDSM zhola nic, může tenhle film celkem zmást. Přitom jeho poselství skryté v chladné, černohumorné anekdotě, která vyvrcholí scénou se štípačkami, je případné: pokud se hlavní hrdina oddává takovému vztahu a praktikám jen proto, aby se přiblížil své zesnulé ženě, pak jsou pro něj nezdravé a nebezpečné. Správná cesta naznačená poslední scénou vede skrze překonání traumatické minulosti a přijetí sebe sama. (05.10.2020)

Psi nenosí kalhoty - podle názvu veselá komedie pro celou rodinu. Tedy pokud se vám utopila maminka a tatínek ji nedokáže nechat "plavat." Dramatická práce s kamerou a až psychedelická Nejtkova hudba navodí hutnou atmosféru už po jinglu produkčních společností a vy s bušícím srdcem sledujete, jak se Pekka Strang topí při snaze zachránit Ester Geislerovou. Střih. Jsme o několik let dál, malá dcerka už studuje střední a honí se za ní kluci, tatínek operuje srdce a ve volných chvílích se ukájí nad hromadou oblečení a voňavkou po manželce. Šedivost všedního dne protrhává náhodné setkání s Kristou Kosonen ve sklepě tetovacího salonu, kam vzal tatínek piercing vyžadující rebelující dceru. Na cizí věci se prý nesahá, a tak domina Mona Juhu trošku přiškrtí, což mu pomůže uvědomit si, že v bezvědomí vidí svoji ztracenou manželku. První dávka prý bývá zdarma, Juha je zaháčkovaný, běžný sex s "normálními" ženami už ho netáhne... Přichází čekání, zda dobrý doktor kvůli závislosti na Moně, resp. manželce, ztratí práci, dceru nebo přátele. Smutek v jeho očích, když po každém "sezení" přichází k vědomí, vyvolává silné emoce. Možná by bylo lepší navštívit psychologa, než S/M salon. [Rakkautta&Anarkiaa] (19.09.2019)

Speciální Valentýnské projekci tento film opravdu nahrával a poskytl náhled do bolestných duší, které už nemají skoro co ztratit. Postavy tu nebyly úplně sympatické na pohled, ale jejich vnitřní kouzlo vás zahřálo u srdce. Jsou tu momenty, kdy se celé kino řezalo smíchy, ale zároveň momenty, které jsou opravdu hořké a nesnadné, když se do nich vcítíte. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to až na čtyři hvězdy, protože se tam dost opakují scény a je tak nějak všem jasné, jak to dopadne. O příběh tu ale až tak moc nejde jako spíš o zkoumání psychiky zdejších postav a jejich vyrovnávání se s osudem. Poslední scéna v klubu mi ale vehnala slzy do očí a musela jsem se smát a zároveň cítit takový ten nespecifikovaný smutek, takže asi proto jsem se rozhodla mu přilepšit. (13.04.2020)

Juha mi po celý děj prostě nesedl a Pekka Strang za to určitě nemůže. Naopak, jeho pohledy po návratu ze snového bezvědomí jsou dokonalé, trýznivě smutné. Ovšem že je tohle jediná cesta ke smíření se s osudem, jsem mu (postavě) prostě nevěřil a to i přesto, že v tom celém je i jiné potěšení. Navíc bylo by to stále tak těžké? Přeci jen se hlavní děj odehrává mnoho let poté. Mnoho let poté, Elli je dospělá, Juha místo co by ji jistě nelehkou situaci ulehčoval, na ni neuvěřitelně kašle. Můj pohled na věc, příběh tak jak je rozhodně špatný není a že hlavní hrdina není ten největší sympaťák má své klady, nebo svůj klad, jmenuje se Mona. Podstatně zajímavější Kristou Kosonen taktéž výborně zahraná, žel s menším prostorem v příběhu. Ovšem scény jejich postupného sbližování a zároveň strachu, že takto to být nemá, jsou jeho ozdobou. Ono celé sbližování a S/M pozadí filmu má za následek nejednu vtipnou scénu, například takový zubař amatér, nedalo se nesmát. Technicky musím vyzdvihnout nádhernou kameru, ve "snových" pasážích romantickou, ve zbytku filmu syrovou, perfektně využívající světlo. A samozřejmě hudbu, Michal Nejtek skutečně umí, líbilo se mi, jak do ni zakomponoval ruchy z okolí, například nemocniční přístroje! Celkově jsou Psi nenosí kalhoty solidní a netradiční romantickou komedií, ale takové O těle a duši bylo ještě kousek výše. 70% (28.02.2020)