Yesterday

Režisér Danny Boyle se vydal napospas kýčovitým vlnám romance, kde divačky z ústředního čmouda nezvlhnou, ovšem vor s unplugged úryvky písní Beatles překonává i hrůzostrašné scenáristické vlnobití. Boyle se rozhodl, že přičichne k hudebním filmům, ovšem nepustí se do životopisného křížku s žijícími členy legendární skupiny, nýbrž si jen decentně vypůjčí a nechá zavzpomínat na jejich nejznámější hity a nenechá zemřít Johna Lennona (však uvidíte). Titulní role není opravdu obsazena výsostně. Jakýsi málo sympatický Himesch Patel (už to jméno hovoří za vše) dělá vše pro to, aby si nezískal žádného diváka, takže jsme svědky situace, kdy má divák jen pro sebe Lily James, která z daného ústředního páru drží pánskou pochodeň. Nechci psát, že by film byl bez její účasti ztracen, ale na koho jiného se upnout, když hlavní hrdina má odpuzující fluidum. Dost už o něm a zkusme najít na filmu režijní pozitiva, kterých není málo, a občas i scénář překvapí originalitou a nápadem. Richard Curtis nepředvedl svůj scenáristický vrchol, naivita i logická nepropracovanost jeho spisků je skutečně mnohdy až přebujelá, ovšem popírání existence Beatles, kolového nápoje, cigaret i Harryho Pottera působí svěže a vtipně. Boyle se zklidnil a romantiku při poslechu starých desek přenesl do svého filmu. Mohl ještě klidně popřít i existenci Eda Sheerana (hrál sám sebe) a Kate McKinnnon (manažerka v L.A.). Ovšem je pěkné, že angličané pamatují na své hudební legendy, kterým vracejí lesk a zašlou slávu prostřednictvím bizarně působícího filmu. 7/10 (10.12.2019)

Počáteční euforie z toho, že mohu při romantické komedii slyšet aspoň zprostředkovaně ty největší pecky od The Beatles, což jsou songy, které minimálně ve studiovém znění ve filmech kvůli předraženým licencím neuslyšíte, už trochu opadla. Zajímavý nápad Richarda Curtise vystavět alternativní svět, v němž zmizela řada kulturních fenoménů (a to nejen hudba The Beatles) vyznívá trochu polovičatě, má vlastně propojit řadu nápadů a vtipů (mezi nimi trefné rýpnutí do moderních politicky korektních trendů, že legendární název White Album není rasově citlivý), ale ve finále se o jeho příčinách, fungování a logice moc nedozvíme, a scenáristický slepenec pak působí trochu necelistvě. Nemluvě o tom, že do děje muselo být během postprodukce rozsáhle zasahováno (kompletní vystřižení vedlejší dějové linky s Anou de Armas). Romantická zápletka už je pak jen šablonovitá love story, která tam prostě musí být. A prkenný neherec Ed Sheeran měl ve filmu na můj vkus až moc prostoru. Jinak jde samozřejmě o technicky výborně odvedený letní snímek, který zkrátka má nalákat na feel-good nostalgický tón a pobavit, což se mu samozřejmě u většiny diváků podaří. (23.07.2019)

Celý film je založený na jednoduchom princípe: narvem tam čo najviac hitov od Beatles, okolo toho dám nejaký ľahko ošúchaný príbeh a bez problémov zarobím balík. Od skvelého režiséra ako je Boyle by som očakával niečo komplikovanejšie, takže v tomto prípade ide o sklamanie. Podobne ako je to s romantickou líniou, ktorá je úplne bez chémie so závanom kari ryže. Film nám ale priniesol aj prínos v poznaní, ako vyzeral typický Angličan v minulosti (Ed Sheeran) a ako bude vyzerať typický Angličan budúcnosti (Himesh Patel). (03.07.2019)

Tak jsem myslel, že si mnou neoblíbený Danny Boyle snímkem Yesterday trošku poupraví celkem tristní bilanci, ale s odstupem několika měsíců po filmu nezbylo vůbec nic. Ne že bych se nebavil, ona základní premisa je vtipná dostatečně sama o sobě a moc "pomoci" ani nepotřebuje, ale v hlavě mi uvízl akorát tak nesympatický hlavní hrdina, takže pravděpodobnost, že se na to podívám někdy znovu, moc velká není. Tak zase někdy příště, Danny... 60% (06.09.2019)

Danny Boyle je nepochybně jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti. Naopak Richarda Curtise v osobním žebříčku tak vysoko nemám (scénář hodně připomíná About Time s první rolí Margot Robbie, jeho nejlepší film) a proto je i možná důvod, proč jsem se o film blíže nezajímal a skoro na něj ani nešel do kina. Což by byla obrovská chyba, protože jednak v kinech ubývá klasických romantických komedií (ačkoliv zde ta romantická linka není tak nosná) a hudebních filmů není nikdy dost...a druhak hodně žeru Beatles (nejsem fanatik, co zná všechny písničky zpaměti, ale naposlouchané je mám), což je zároveň jedna ze dvou menších výtek tohoto feel good filmu. Šedesátník Boyle pořád natáčí dravě jako čerstvý absolvent filmové školy, Lily James je stále neuvěřitelně roztomilá, Himesh "Raj Koothrappali" Patel patřičný sympaťák a Kate McKinnon stále nesympatická kráva (sem se ale její zuřivost přirozeně hodí). Trošku mě ale mrzelo, že slavný režisér nespočtu hitů ve vší té neotřelosti právě v té romantické lince patřičně nedupne na plyn a nenechá nás pořádně dopřát a užít si notoricky známé hity rodáků z Liverpoolu. Vždy jakmile začne písničkář Jack hrát, někdo zazvoní, bouchne dveřmi...jakmile konečně přichází naděje na velkolepý koncert (Live Aid z Bohemian Rhapsody to vytěžil na maximum), zazní několik zkrácených písniček a jde se domů. Dle mého obrovská chyba, když už tu licenci na všechny hity mám. Nic to však nemění na faktu, že Yesterday (asi nejlepší cover) JE nejlepším feel good filmem, na který lze o prázdninách zajít do letňáku. (30.06.2019)