Kráľovné plesu

Zdá se mi to nebo byl letos v Torontu uveden rekordní počet hudebních filmů? Teen Spirit přitom velmi připomíná letošní česko-slovenský neúspěšný pokus o taneční film Backstage. Zatímco v Backstage sledujeme taneční skupinu odkudsi ze slovenského zapadákova, jak se snaží uspět v "taneční SuperStar" v Praze. V Teen Spirit sledujeme v podstatě to samé v bledě modrém, když se holka-Polka z farmy Violet Valinski (Elle Fanning) snaží skrze hudební soutěž dostat do Londýna a stát se zpěvačkou. A jak se skupinou, tak se zpěvačkou si projdeme celým procesem od castingů po nástrahy byznysu. Narozdíl od tvůrců Backstage ale nebylo Teen Spirit takovým utrpením. Jistě, o nějakém hlubším dopadu na kulturu a dějiny filmu se tu mluvit nedá. Ale debutant Max Minghella má narozdíl od tvůrců Backstage trochu větší smysl pro režii (Elle Fanning je pod jeho vedením tradičně skvělá) a cit pro hudbu. Z filmu je totiž nejvíce cítit právě Minghellova láska k popu, zatímco příběh Violet jako takový poměrně rychle vyšumí do ztracena. Člověk si až říká, jestli by místo celovečerních filmů neměl točit spíš jen hudební videoklipy. V těch si je zjevně nejjistější. [TIFF18] (17.09.2018)

Vlastně jde o průměrné drama z pozadí talentových pěveckých soutěží a vlastně i celého hudebního průmyslu dnešní doby zabalené do líbivého vizuálu a protkané zajímavými covery a originálními písněmi známých popových interpretů. Po stránce příběhu nejde o nic objevného a vše je snadno předvídatelné. Alespoň charaktery a herci v čele s Elle Fanning jsou poměrně příjemní a uvěřitelní. O nic stěžejního nejde, ale jedná se o svižné drama, které dokáže zkrátit dlouhou chvíli. (19.10.2019)

Max Minghella mě herecky zaujal v seriálu Příběh služebnice, tak jsem byla na jeho režijní debut docela zvědavá. Žádný zázrak se však neudál. Měla jsem pocit jako bych sledovala televizní snímek a ne biják určený do kin, navíc mi to přišlo celé takové hrozně nezúčastněné a bezemoční. Naproti tomu hudební čísla se celkem povedla a vlastně především díky nim se na to dalo dívat. Elle Fanning mě překvapila tím, že fakt umí zpívat, klidně by se zpěvem mohla i živit. Ale tím asi končí výčet pozitiv, která mohu zmínit. (45%) (16.05.2020)

Kdyby se Elle Fanning nechovala jak mrtvá nevěsta, tak by to možná bylo lepší. Zpívat totiž umí a režisér svým debutem u hudebních scének uměl dát tak skvělou dynamičnost, že každou hudební vsuvku jsem rozhodně uvítal. A to i přesto, že se jednalo o covery, které Ella zvládla s absolutní ctí. Vše kolem ní ale byla poměrně nuda, respektive nic, co by se převyšovalo nad průměrem a tak i u toho průměru nakonec zůstalo. Škoda. (10.03.2020)

V šedi obyčejného života zdánlivě utopená indie, která vypráví stokrát přežvýkaný příběh. A která díky slušné síle nenápadně vykukujících šťastných chvilek funguje postoprvé. Díky fenomenálnímu vizuálu všech hudebních výstupů, přesně vyzobaným coverům a střihu tanečních scén konečně vyzní ona pohádková éteričnost Elle Fanning včetně nádherně zastřeného hlasu. Max Minghella se potatil a já z toho mám obrovskou radost. (31.07.2019)