Sviatky pokoja a mieru

„A pokud se někdo nepostará o své vlastní, zejména své nejbližší, zapřel víru a je horší než nevěřící. Těmito slovy bych vám chtěla popřát veselé Vánoce.“ Aby to divák neměl se sympatiemi k postavám tak těžké, jsou mu ukázány nepěkné vlastnosti většiny z nich. A když se po příchodu nezvané sestry přidá ještě upřímnost, už moc nechybí k té pravé pohodové, láskyplné a všeobjímající vánoční atmosféře…plné hořkosti, napětí, konfliktů a vytahování dávných křivd. A ačkoliv v rámci tragikomedie přijde i na zvážnění, většinu času jsem se dobře a škodolibě bavil (navíc si libuju v rodinných setkání, kterých se nemusím fyzicky účastnit). Paprika Steen mi potvrdila, že umí nejen jako herečka, ale i režisérka (jak ukázala už v Nechte maličkých…). Je však škoda, že tvůrci nechtěli zůstat tak cyničtí, a přece jen dodali i trochu té laskavosti Vánoc (naštěstí úplný závěr už byl velmi severský). Celkově to vidím na slušné 4*. „Přijde Santa.“ - „On není, ne?“ - „Nikdy nevíš.“ - „Adamovi takové blbosti neříkáme!“ - „Ne…ale o Bohu mu vyprávíte, že?“ (20.11.2022)

Čím to, že právě seveřany tato rodinná setkávací dramata tak fascinují? Ono proč ne, v tomto námětu je mnoho možností vytvořit silný příběh a téma Vánoc si o to přímo říká. Každopádně to lepší již bylo natočeno (Trier, Vinterberg), tedy je možné, že i z tohoto důvodu mělo jít o jakési odlehčení od silných dramat, na nějž jsem se právě těšil. Překvapivě tímto Svátky klidu a míru nejsou, velmi hořké vtipy by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Hold je to další z dramat, které v silné konkurenci ne vždy obstojí. Součástí prakticky každé "vtipné" scény je Poul, takže jich opravdu není mnoho. Silné, které v hlavě zůstanou jsou na tom podobně, totiž, je to zvláštní, ale mám takový pocit, že je často pokazilo až příliš dialogů... snad kdybych uměl dánsky. Takže vzpomenu jen rozbalování dárků, při němž atmosféra začíná nepěkně houstnout. Žel, to je tak vše, ani závěr totiž nenadchne, ranní "usmíření" není příliš důvěryhodné a linie Poula a dcery jsou s dosti očekávaným koncem. Nad jednou věcí ale přeci jen přemýšlím... Proč dělat tyto obří sešlosti, dle zarytých pravidel, když si je vlastně nikdo neužívá. Pouze věčný stres je všudypřítomný. 60% (19.04.2019)

Až sarkasticky vtipné vykreslení jednoho "slavení" Vánoc v rodinném kruhu. Úsměvy a vánoční nálada, za kterou se skrývají vnitřní rozdíly a nevyřčené konflikty. Skvělý je kontrastní prvek malé blonďaté holčičky, ztělesňující andělsky ten nezkažený vánoční ideál, na který si všichni ostatní vlastně jen stereotypně hrají. (27.01.2021)

Shlédnuto v rámci přehlídky severských filmů Scandi (resp. po přehlídce) a opět konstatuji, že na mě dýchlo chladné lidské "klima" v podobě tohoto lehce komediálního a hlavně syrového zimního filmu. A myslím, že to máme všichni, když si při těchto podobných rodinných sešlostech říkáme: hlavně to nějak prostě vydržet! :-)) (18.01.2019)

Díky výborně odpozorovaným situacím a trefným dialogům se tvůrcům povedlo skvěle nastínit, jak taky může vypadat vánoční oslava, když se rozvětvená rodina pravidelně schází jen o svátcích, a to z poměrně běžných důvodů, že mezi jejími členy jsou nedořešené spory a letité křivdy. Konverzační dramedie Svátky klidu a míru má sice v mnoha ohledech hodně trpkou příchuť, ovšem třeba ty vleklé peripetie se zelím tíživé momenty parádně odlehčují. (75%) (31.12.2021)