Vietor

Ženské (melo)drama s hrstkou starosvětsky decentních hororových prvků. Čekat hororový zážitek by ale byla chyba, The Wind je spíše o postupném odkrývání tragické události a jejím psychologickém vlivu na hlavní postavu. Hezká filmařina: širokoúhlá pustá prérie, neustále znějící zvuk větru, slušný herecký výkon Caitlin Gerard. Čtyři ale nedám, ja ty flashbackové skládačky úplně nemusím, více mě baví směřování vpřed. [Sitges FF] (13.10.2018)

Audiovizualne silny, herecky kvalitny atmosfericky horor z divokeho zapadu. Pribehovo je to sice az prilis skupe (a nie som si isty, ci som to uplne pochopil), no na velkom platne to bola radost pozerat. Najma prvu polovicu som v ocakavani, co sa z toho vykluje, vrnel blahom. 7/10 P.S. zalubil som sa do usmevu Caitlin Gerard. Bolo by ju obsadit do nejakej romantickej komedie😁 (18.06.2019)

Psychologický horor umně pracující s několika časovými rovinami a odkrývající myšlení hlavní hrdinky, z níž divák celých 85 minut nespustí oči a jejíž mysl je právě klíčem k uchopení celého filmu. Režisérka se nám snaží přiblížit těžký úděl a emocionální vypětí osamělých žen v době osidlování amerického západu, ale dějově The Wind nepřináší nic moc nového a obávám se, že z mé hlavy hodně brzy vyšumí. [Sitges 2018] (10.10.2018)

Silné emoční a traumatické zážitky mohou vyústit ve změněný stav vědomí, kdy lidé komunikují s duchy, slýchávají hlasy či zažívají pocity sjednocení s přírodou. Integrace těchto zkušeností však zpravidla nebývá bezproblémovou záležitostí, a proto také mnoho diváků velmi rychle uvízne v osidlech Lizzyny vnitřní krajiny. Debutující režisérka Emma Tammi zde rafinovaně využívá nelineární narace, čímž vytváří zcela realistický obraz roztříštěné mysli. Zároveň se zaměřuje i na zdánlivé detaily, které laické publikum nejspíše vůbec nepostřehne. Kupříkladu vítr není degradován na nahodilé proudění vzduchu, ale vystupuje jako vědomá entita, která neustále interaguje s hlavní postavou a zrcadlí její aktuální duševní rozpoložení. Zaposloucháme-li se důkladně do jeho zpěvu, uslyšíme hned celou škálu lidských emocí. V tomto případě se jedná o výsledek znamenitého zvukového designu, jenž výrazně přispěl k vybudování plíživé atmosféry strachu, temnoty a obav, která převažuje nad výskytem samotných monster. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Wind čtyři silnější hvězdy. (06.04.2019)

Tak co myslíte, byli ti démoni opravdu venku v prérii, a nebo jen v hlavě nebohé Lizzy, které parádně šplouchalo na maják? Já mám samozřejmě jasno, i když komunikace s divákem byla ze strany pí rejžové místy poněkud krkolomná, protože jí trochu ujela ruka s flashbacky (ale samozřejmě chápu, že přesně to byl její záměr). A jasno mám i v tom, že tenhle film mi perfektně sednul. Pomalé zádumčivé tempo, zneklidňující atmosféra, klidná pečlivá kamera s dlouhými záběry (estetika nadřazena akčnosti), málo žvanění a o to více působivých obrazů. Nálepky western i horror sedí, ale nečekejte kdovíjakou hrůzárnu, děs je v tomhle filmu jen jemný a většinou nezřetelný, skrytý. O to víc zamrazí několik málo slušných lekaček. Nejhezčí záběr: Stín jezdce na koni (odjíždějící reverend) vrhaný zapadajícím Sluncem, se zvolna sune po zlatavě ozářeném dřevěném domě, zatímco v popředí zadumaně stojí prostě krásná Caitlin Gerard s prostým krásným účesem a v prostých krásných šatech. Maňifik. (16.03.2020)