Na nože

Má to své momenty, herci jsou fajn, ale stejně jsem (a napadla mě hned Branaghova Vražda v Orient expresu) cítil mírné zklamání z nenaplněných očekávání kvalitní a hutné detektivky. Nejdřív drhne tempo, první půlhodinu rozhodně. Pak jsem se do téhle detektivní látky dostal, orientoval jsem se v ní bez potíží, ale překombinovanost ještě (snad nikdy) nikomu neprospěla. Hodně dialogů, (jednorozměrných) postav, přetvářek a lží, ale smíšené pocity převládají. Začíná to (jak jinak než) vraždou. Zámožná rodina přitom na venkovském sídle právě oslavila půlkulaté narozeniny věhlasného autora tajemných detektivních příběhů. Během oslavy naštval několik členů (rozhádané) rodiny, se svou ošetřovatelkou si dal partičku deskové hry, dostal své léky a měl jít na kutě. Jenže ráno je dům plný pochybností, vyšetřovatelů, jednoho soukromého očka a zvědavých pozůstalých, proč a co se vlastně stalo a hlavně jak to asi bude s dědictvím. Žánrově je to docela zmatek. Od každého trochu, ale nikdy pořádně. Ano, zprvu si divák myslí, že ví, jenže tvůrci ho docela umně přesvědčí o opaku, jenže pak se ty změny začnou zajídat a ve finále mi bylo jedno, jestli hlavu rodiny zakousl medvěd nebo náhodou neleží někde na pláži v Karibiku. Taková ta nejistota mě prostě nenapínala, nebavila. Čas ukáže, ale myslím, že za pár měsíců si málokdo vzpomene. Místy moc tlačíme na pilu, zvratů je najednou moc a snaha překvapit diváka jede hrozně na sílu. I z herců nikdo vyloženě neexceluje (snad jen kouzelná Ana de Armas), přitom tolik solidních profíků. Troufám si tvrdit, že potíž je v režijním vedení. Pocitově musím dát (jen) tři hvězdy. (15.01.2020)

„Tak proč tu jste?“ - „Jsem tu na žádost klienta.“ - „Jakého?“ - „To nemohu říct, ale ujišťuji vás, že jsem tu jen na ozdobu. Berte mě jako zdvořilého, tichého a pasivního pozorovatele pravdy.“ Což se moc nepotvrdilo…Na nože je dobře a efektně vymyšleno i odvyprávěno. Publikum na rozdíl od policie vidí, že postavy lžou, a postupně se odhaluje možný motiv všech. Přesto však nejde o úplně férovou hru s divákem, protože tvůrci jím šikovně manipulují, předkládají mu různá vodítka, ale stejně mu nedají rovnocennou šanci držet krok. A tak největší přednost snímku, fakt, že je „chytrý“, se ukazuje být i jeho menší slabinou. Díky všem těm dějovým zvratům se film stává až trochu „přechytralým“, a některé věci (např. bota, telefonát, naivní vydírání, neobvinění některých postav, celé zvracení) úplně nesedí. Což v konečném součtu ani moc nevadí (resp. v mých očích to snímek stojí srážku 1*). Film má navíc švih, trochu humoru (čekal jsem ho ale víc), úsměvný konec, a hereckou skvadru, která baví. Každopádně, v tomto případě neuděláte krok vedle. (22.03.2020)

Na nože nakonec nejsou taková pecka, v jakou jsem doufal. Oceňuji hravost a invenčnost scénáře a stejně tak způsob, jakým Johnson boří očekávání a kombinuje zdánlivě nekombinovatelné, ale ono to bohužel ne vždy funguje. Craig je ve své roli výtečný, ale současně se do ní absolutně nehodí a tak je to v tomto filmu prakticky se vším. Škoda poslední třetiny, kdy se scénář svoji vlastní vynálezavostí dostává do úzkých a chtě nechtě nemá jinou možnost, než se stát překombinovaným. Bojím se dvojky... (24.02.2020)

Chytrých detektivek není nikdy dost. Jméno Rian Johnson mě začíná stále více a více zajímat. Daniel Craig stvořil podobně výživnou postavičku jako svého času Johnny Depp, když poprvé přistál v přístavu na potápějící se lodi. Osobně mám radost, že podobný film dokáže komerčně uspět v tom moři tupých Myšákovských kopírek. 80% (23.07.2020)

Já rozhodně nejsem typ člověka, který by si užíval detektivky a také se mi za život doopravdy líbil snad jen ten Sherlock Holmes Guye Ritchieho. Tam je však spousta akční výplně. V druhé řadě mám ještě v oblibě seriál Columbo. Nicméně mohu s jistotou říci, že toto byla asi nejlepší detektivka, jako taková, kterou jsem kdy v životě viděl. Spletitý příběh, sympatické postavy, zajímavá hudba a hlavně ten konec, který byl ve všech směrech překvapivý i originální. 90% (12.01.2020)