Amnestie

Popis filmu na čsfd neuvádza, že predlohou k filmu bola kniha Radovana Dunaja s názvom: Amnestia, ktorá rozpútala peklo. Knižka s dejovo kompaktným dejom, remeselne zručne napísaná, čítavá. Tak 70%. Nuž a teraz k filmu - oproti knihe akoby bola nekompatibilná línia väzenia zlodeja obrazov s politickou líniou amnestie Václava Havla po obsadení úradu prezidenta Československej socialistickej republiky a toho, čo táto veľmi široká amnestia vyvolala vo väznici v Leopoldove, kde sa vzbúrili amnestiou nedotknutí väzni. Jednoducho, akési motáky v knihách, čudo-judo disident, eštébaci, bachari - to všetko stálo na jednej strane. Pričom len postavou disidenta a manželky zabásnutého zlodeja sa to nejako prepájalo na politické dianie.Ale celá táto schéma pôsobila dosť strnulo a neživotne. Z uvedeného sa vymykali násilnícki a primitívni spoluväzni na čele s Vlkom a celkom dobre vystihnuté politické pomery prostredníctvom kombinácie dokumentárnych archívnych záberov a správ z telky či rádia. Podpriemerne využitá šanca. 40% (04.08.2020)

Aj na druhýkrát sa mi film páčil, páčila sa mi forma, páčili sa mi herecké výkony, páčilo sa mi, že to bolo pútavé. Germani hrá takú sprostú kundu, že keď jej bača jednu pridrbal, normálne mi odľahlo. A páčilo sa mi, že najväčší zločin Vaška od Havlů bol zosobnený, bolo poukázané na to, že bola to jeho tupá chyba a že pravdoláskanie sa nevypláca. Súhlasím však s Trevorom, že nerozumiem, prečo väzni boli nejako pobledlí, keď nielen vodca vzbury Tibor Polgári, ale aj ďalší účastníci boli z istej marginalizovanej skupiny. Lenže len aby sme boli falošne politicky korektní, tak hercov by sme najradšej namočili rovno do Sava, len aby stratili čo i len náznak indiánskej farby. Nemám rád prekrúcanie aj takýchto podstatných faktov, a tak ostávam na priemere. (29.05.2021)

Málo odvážné, bez silného emotivního závěru. V každém případě se jedná o nevšední počin. Téma vězeňské vzpoury v Leopoldově, která souvisle probíhala s pádem režimu, je nastaveno neotřelým způsobem. Režisér nás k ní pustí až v závěru, takže máme dostatek času se seznámit s množstvím postav a také s chodem ve věznici. Nejvíce zaujme Natalia Germani, od níž se čeká nahota, ale i když se souloži nebrání, tak je oblečená. Její chlap (Juraj Bača) hnije ve vězení, ovšem nevypadá, že by strádal a měl z těžkých zločinců strach. Scénu následně zaplavují další a další postavy, invalidní manželka (Ana Geislerová) divadelního herce (Marek Majeský), který ji soustavně podvádí. Nevyhneme se ani setkání s politickým vězněm (Marek Vašut), který v následné vzpouře sehraje důležitou roli. A také nechybí lidsky působící velitel dozorců (Ján Jackuliak). Film je tedy především o postavách, jejich charakterech a především postupném prolínání mezi nimi. Většina herců působí ve svých rolích výrazně. Přece jen ta hlavní atrakce filmu je to nejvíc, na co se divák těší. Samotná vzpoura není natočena špatně, ale ani nikterak oslnivě. Chyběla syrovost, větší pocit strachu z vězeňské čeládky. Nevěrohodné rysy film nabere v závěru, kdy každá z důležitých postav čelí svému osudu. Tady měly emoce pracovat na tisíc procent, jenže závěrečný vrchol nebyl vůbec v ničem překvapivý. A odvaha tvůrcům také chyběla. Některé scény si to přímo vyžadovaly, erotika, neutěšené poměry ve věznici, nečekaná rozhodnutí postav. Jonáš Karásek navodil tehdejší dobu zajímavě a neradostně. Technická stránka filmu se také povedla. Závěr nepřinesl žádné extra zajímavé rozuzlení. Celkově tenhle dramatický počin i přes své nedostatky stojí za zhlédnutí. 6/10 (01.09.2023)

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě. (27.07.2020)

Film mě příjemně překvapil, i když zpočátku to bylo poněkud nezáživné. Docela se divím tvůrcům, že se nebáli ukázat špínu našeho slavného převratu, respektive toho co následovalo. To co udělali komunisté v roce 1948, že rozdělovali důležité funkce ne podle znalostí a odborností, ale podle toho kdo byl dobrý straník, tak v roce 89 to bylo úplně to samý, jen člověk musel být disident. Jsme národ pokrytců, co si budeme nalhávat. Ale zpět k filmu, tomu samozřejmě vévodí vězeňské prostředí a finální potlačení vzpoury vězňů, které mě svým ztvárněním velice příjemně překvapilo, hlavně asi díky kameře. (08.10.2020)