Pražské orgie

Je to podle novely Rotha, který se bohužel premiéry nedožil. Roth je držitelem Pulitzerovy ceny. Nejsilnější chvíle filmu zařizuje dvojice zahraničních herců. Možná nízké hodnocení souvisí s dlouhým prologem v New Yorku s dobovými feministkami , setkání s českým párem a až pak dojde na prosbu propašovat z Československa rukopisy. Českého diváka u filmu určeného na vývoz zaskočí některá zjednodušení nebo naopak přepjatosti , výklady kolik intelektuálů za normalizace pracovalo v kotelnách . Olga hrdinu zajímá, ba fascinuje, ale také znejisťuje a děsí. Znaky Československé totality se ukazují až polopaticky: fronty, karikatury tajných na každém rohu, důležití papaláši v limuzínách. To hlavní co prostupuje celým filmem je strach. Dávám 50% plus něco navíc za dost povedených hlášek a filosofických postřehů. (23.04.2020)

Na nový film Ireny Pavláskové se vždycky budu těšit, i když riziko je to čím dál tím větší. Pražským orgiím se nedařilo v kinech, prosvištěly jimi tak rychle, že se člověk ani rozkoukal, a už byly pryč. Je to škoda, mohlo to být fakt velké. Populární románová předloha, skvělá historka o tom, jak si Irena sama dojela pro autorská práva. Ale bohužel se jaksi zapomnělo na to, že slavný román původně spadající pod Sixty-Eight Publishers, je jen jedním dílkem ze série o Nathanu Zuckermanovi, takže divák neznalý souvislostí se nemá čeho chytit. Postavy nezná, musí se vyrovnat s velmi nevěrohodnou výpravou, s velmi špatným dabingem (v angličtině by to mohlo být ok) a neznámými tvářemi v hlavních rolích, které vedle klasických českých herců příliš nefungují. Na druhou stranu, pokud už se začtete, filmová ilustrace docela poslouží jako doplněk, ale nesmíte od toho chtít víc. Je mi líto, dvě skvělé hlášky a rozkošná vedlejší role Jana Hrušínského na celý film určitě nestačí. (15.04.2020)

ACHTUNG - SPOILERS! Orgie s Pavlem Křížem? Snad ani ne, děkuji. Ne tak špatné, jako několik předchozích počinů paní režisérky, ale pokud si vezmeme, že je to dlouho připravovaný projekt podle knihy světového autora, s několika zahraničními hvězdami, nevyčnívá to z těch průměrných filmů o normalizaci ani o píď. Neadresné (skutečné postavy jsou tak zakamuflované, že nemají svůj význam), naivní (skutečně si spisovatel myslel, že na konci filmu proklouzne?) a rádobyšokující (roztahování nohou). Takže jediné, co opravdu nahání strach, je jedna z posledních scén s vynikajícím Miroslavem Táborským, který hraje ministra kultury, reprezentujícího celou tu naši českou malost. A tenhle snímek je na tom jak? (26.11.2020)

A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% (18.11.2020)

Dvanáct minut "orgií" a sto minut prakticky ničeho. Paní Pavlásková toho chtěla bezpochyby ukázat hodně, možná i trochu zavzpomínat, obávám se, že i stylizovat svou osobu a životní postoje do postavy Olgy, i když to měl být silný obraz ženy, jež, "zničena" režimem, zahodila svou důstojnost i budoucnost někam do Vltavy a s průhlednou frajerskou přetvářkou se oddává (ne)svobodnému životu. Ono by to i šlo, prostředí je povedené, ale zmrzačit film uměle vyznívajícím předabováním všech postav do češtiny, je tragické a pro mě vlastně nepochopitelné. Přirozená angličtina hlavní dvojice i českých herců, kteří evidentně mluvili česky i anglicky, by film určitě povznesla na trochu jinou úroveň i přes ten prázdný scénář, nicméně režisérka zvolila jinou formu, což, dle mého, filmu dost uškodilo. [Kino Citadela - Litvínov] (11.10.2019)