Réžia:
Irena PavláskováScenár:
Irena PavláskováKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jiří ChlumeckýHrajú:
Jonas Chernick, Xenija Rappoport, Pavel Kříž, Klára Issová, Jiří Havelka, Miroslav Táborský, Martin Stránský, Jan Hrušínský, Petr Vondráček, Viktor Dvořák (viac)Obsahy(1)
Príbeh filmu Pražské orgie nás zavedie do Prahy v polovici 70. rokov, kam prichádza slávny americký spisovateľ Nathan Zuckerman – často využívané spisovateľovo alter ego – aby odniesol rukopis napísaných v jazyku jidiš do Ameriky. Autor textu bol zavraždený nacistami. Pre Zuckermana je pražská návšteva bizarným stretom totalitou ovládaným národom a podivuhodným zoskupením režimom umlčovaných umelcov. Vďaka hľadaniu rukopisu sa zoznámi so svojráznou a neskrotnou Oľgou a prenikne na vyhlásené večierky, na ktorých každý hľadá únik ku krátkej slobode po svojom. Zuckerman sa stane divákom i účastníkom dekadentného predstavenia plného zmarených snov. (Magic Box)
(viac)Videá (4)
Recenzie (142)
Dalsi propagandistickej vejblitek pro absolventy socialnich studii. Kdo to financoval? Vize 97? Dialogy na urovni slohovky zaka treti tridy, ten kanadskej moula evidentne na nataceni zabloudil a k nasi umelecke fronte v cele s Krizem a principalem Hrusinskym uz nemam silu se vyjadrovat. Takhle nejak si predstavuju filmarske dno. Pavlaskova by si potrebovala po letech poradne zapichat, aby se vzpamatovala. ()
Možná, že kdybych znal předlohu, dávalo by mi to třeba smysl, ale takhle jsem vlastně celou dobu snažil zachytit nějakou dějovou linku, což se mi nakonec nepodařilo. Další věcí, která mě práskla do očí, byla nulová dobová atmosféra. Jakmile hlavní hrdina přistál v Praze, naservírovala mu Pavlásková frontu u krámu a esenbáky pacifikující máničku, což možná patří k jedněm z charakteristických znaků normalizace, ale tady to působilo tak uměle, až to hezké nebylo. A totéž se dá říct o dalších pokusech zachytit ošuntělou husákovskou Prahu, ať už v podobě umulousaných bister, špinavých fasád či popelnice, která stála kdovíproč uprostřed Zámeckých schodů. Nepomáhá ani prkenný kompars. Totéž platí i o postavách chovajících se nepřirozeně a vypouštějících strašidelné repliky. Papír by to snesl a divadlo nejspíš také, ale ve filmu to působí příšerně. A konečně nijak zvlášť nevyšel ani casting, ačkoliv uznávám že Ksenia Rappaport je obstojná samice. Většinou se snažím domácí produkci nadržovat, ale tady to nešlo. 10% ()
Stále přemýšlím, co tímto filmem chtěla paní Pavlásková národu sdělit. Nemůžu na nic přijít. Asi jsem na to moc tupá. Čekala jsem pořádné drama, místo toho přišel podivný slepenec postav a scén. Jediné, co se nějakým způsobem podařilo zachytit, byla jakási šedivá atmosféra let minulých. Nablýskaní veteráni jsou pěst na oko. Chápu, že to jsou miláčci, ale takto ne. Postavy mi byly celkem ukradené, bezduché figurky pochodující od ničeho k ničemu. To je škoda. Byt s mejdany toho mohl nabídnout víc. Nemám už ani chuť si přečíst knihu. Večírky v domě Jiřího Muchy na Hradčanech byly legendární. Setkávala se tu tehdejší umělecká avantgarda. Jen se divím, jak mu to mohlo procházet, když měl Husáka v podstatě za rohem. No, to je asi jiný příběh. ()
Asi jsem si měl zjistit předem, co natočila Irena Pavlásková, protože pak bych si zhlédnutí Pražských orgií dobře rozmyslel. Viděl jsem od ní dva filmy a všechny mě dost nudily. No a Pražské orgie nejsou žádnou výjimkou. Skoro dvě hodin sledujeme "příběh" jednoho amerického spisovatele, který přijede do komunistické Prahy a tam se stýká s místními umělci, kteří evidentně peněz mají dost a pořád chodí na nějaké večírky nebo do vyhlášených hospod. A všichni vedou strašně nudné dialogy. V pozadí máme snad to nejsměšnější představení doby za komunismu - spisovatel přiletí do Prahy a po cestě do hotelu vidíme obří rudou hvězdu, dlouhou frontu před potravinami, dvojici příslušníků VB jak někoho zatýká a odvádí (to ho nedali do auta a vedou ho městem, jo?) a před hotelem ho osloví vekslák. A pak by ani nebylo poznat, že se to za komunismu odehrává, kdyby se tam párkrát neobjevila VB a nemluvilo se o tom, z obrazu člověk nic moc nepozná. A do toho všeho ještě člověk sleduje nezajímavé postavy (spisovatel na mě působil poněkud snobsky (nenapadá mě pro to lepší slovo) a Olga byla obecně dost nesympatická), navíc okolo spisovatele se motá spousta postav, z nichž některé v ději ani nemají funkci. A do toho všeho ještě posloucháme naprosto nehodící se tam hudbu a ještě člověk musí přetrpět to úplně nejhorší - celý film byl evidentně natočen v angličtině, ale je úplně předabován do češtiny. Navíc ten dabing je opravdu příšerný a dost to celé zabíjí. Dokonce ani Šurkalova kamera tomu nepomohla, navíc mi tady přišla poněkud odfláknutá. Celkově mě ten film nijak výrazně nenaštval, ale ani se mi nelíbil a nevidím žádný důvod mu dát víc jak 1*. Mám dojem, že do měsíce zapomenu, že jsem to vlastně viděl, až takhle to bylo nudné, nevybočující a nevýrazné. A co mi ten film vlastně chtěl říct a proč vůbec vznikl? Jinak komedií bych to vůbec nenazval, sice jsem tam zaznamenal jakési dva chabé pokusy, ale oba byly jak z jiné dimenze. 1* ()
A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (9)
- Postavu amerického spisovatele Nathana Zuckermana (Jonas Chernick) nadaboval herec Jiří Dvořák. (Marsik)
- Postavu Olgy (Ksenia Rappaport) nadabovala do českého znění Dana Černá. (Marsik)
- Irena Pavlásková získala od Philipa Rotha práva na zfilmování „Pražských orgií“ v roce 2013 – osobně se s ním setkala v jeho domě v Connecticutu. [Zdroj: časopis Cinema 11/2018] (ČSFD)
Reklama