Pražské orgie

Je to podle novely Rotha, který se bohužel premiéry nedožil. Roth je držitelem Pulitzerovy ceny. Nejsilnější chvíle filmu zařizuje dvojice zahraničních herců. Možná nízké hodnocení souvisí s dlouhým prologem v New Yorku s dobovými feministkami , setkání s českým párem a až pak dojde na prosbu propašovat z Československa rukopisy. Českého diváka u filmu určeného na vývoz zaskočí některá zjednodušení nebo naopak přepjatosti , výklady kolik intelektuálů za normalizace pracovalo v kotelnách . Olga hrdinu zajímá, ba fascinuje, ale také znejisťuje a děsí. Znaky Československé totality se ukazují až polopaticky: fronty, karikatury tajných na každém rohu, důležití papaláši v limuzínách. To hlavní co prostupuje celým filmem je strach. Dávám 50% plus něco navíc za dost povedených hlášek a filosofických postřehů. (23.04.2020)

Nie je to až taká katastrofa, ako sa to prezentuje na tomto portáli, ale zároveň to ani nie je žiadne terno a bavíme sa o čisto priemernom snímku, ktorý divákovi ponúkne len plytký filmový zážitok odohrávajúci sa v normalizačnej dobe. Vzhľadom na námet som očakával lepšie spracovanie a hlavne emočne sa to ku mne absolútne nedostalo. 50 % (18.12.2020)

Sotva hlavní hrdina stačí svému průvodci, disidentovi, který pracuje jako údržbář, odpovědět na otázku, zda má rád orgie, představí se mu československá metropole obří rudou pěticípou hvězdou, dlouhou frontou před krámem a dvojicí příslušníků VB pacifikujících neposlušnou „máničku“. Než Nathan Zuckerman nalezne klid v hotelu, který je ovšem stejně profízlovaný jako zbytek města, musí odrazit veksláka dorážejícího na něj s dotazem „change money?“ To všechno v několika málo minutách, které ovšem svou panoptikálností dobře vystihují celý film. Výstřední odpsychologizované postavy dvě hodiny dělají teatrální gesta, propadají hysterickým záchvatům a vyprávějí si historky o „fakování“ (na orgie se ale netěšte, vrcholem dekadence je prskavka v zadku). Na základní rovině v podstatě totéž co kniha. Je to ale přepálenější a zábavnější. A taky tomu chybí hloubka, řád a motivická provázanost a nejvíc mě o tom baví přemýšlet jako o campu, který je svou prostotou a nezáludnou přímočarostí vlastně okouzlující. 40% (10.10.2019)

Dvanáct minut "orgií" a sto minut prakticky ničeho. Paní Pavlásková toho chtěla bezpochyby ukázat hodně, možná i trochu zavzpomínat, obávám se, že i stylizovat svou osobu a životní postoje do postavy Olgy, i když to měl být silný obraz ženy, jež, "zničena" režimem, zahodila svou důstojnost i budoucnost někam do Vltavy a s průhlednou frajerskou přetvářkou se oddává (ne)svobodnému životu. Ono by to i šlo, prostředí je povedené, ale zmrzačit film uměle vyznívajícím předabováním všech postav do češtiny, je tragické a pro mě vlastně nepochopitelné. Přirozená angličtina hlavní dvojice i českých herců, kteří evidentně mluvili česky i anglicky, by film určitě povznesla na trochu jinou úroveň i přes ten prázdný scénář, nicméně režisérka zvolila jinou formu, což, dle mého, filmu dost uškodilo. [Kino Citadela - Litvínov] (11.10.2019)

Nejzásadnější chybu vidím v tom, že namluvené postavy vyznívají jako dabing z nějakého zahraničního filmu. Kolikrát ani pořádně nesedí do huby. Tohle je mizérie. Druhá věc co mě hned práskla do očí, je nevěrohodná výprava, příběh se odehrává v roce 1976, ale bohužel tak z velké části nepůsobí. Zkrátka nemá tu normalizační atmosféru ani náhodou. Hned v úvodu záběr na pas, který je jak z období nového milénia. No a příběh samotný nedrží pohromadě, kolísá a o hereckých výkonech je škoda se zmiňovat. Velmi chabé, nevýrazné a podprůměrné. Částečného napětí a pár dobrých minut se dočkáme až v závěru a to je na takový film a téma strašně málo. Kdyby aspoň hudba za něco stála, žel k filmu se vůbec nehodila. Škoda, nepovedlo se. (29.08.2022)