100 vecí

Reziser Florian David Fitz uz nie je zaciatocnik, pozeram, ma na konte aj film nejkrasnejsi den, a ten som videl. Toto je v poradi jeho treti film, u ktoreho /tak akou tretieho albumu/ sa rozhoduje, ci je reziser schopny a talentovany alebo nie. Fitz je reziser na urovni, naposledy som bol maximalne uneseny u nemeckeho filmu Die Welle 2008. Tuna dvaja sympataci matthias Schweighoifer a Florian D. Fitz zistuju, ze najdolezitejsia vec na svete je casto kamaratstvo : 74 % (03.07.2019)

Tak asi som dosť benevolentná, ale tá myšlienka sa mi veľmi páči. Súhlasím bez výhrad aj keď spracovanie je absolútne komerčné a ničím nie výnimočné, dokonca aj dosť naivné. Nevadí, publikum je z veľkej časti komerčné tiež, takže možno práve touto cestou sa ho podarí osloviť najlepšie. Keď už nč iné, pozriete si aspoň komédiu, ktorá má na rozzdiel od ostatných nejaký zmysel a má čo povedaťl (10.09.2019)

Tak tej bláznivo-komediálnej línie sa to drží sotva pár desiatok minút, rýchlo sa prepne do vzťahového módu a čaká nás aj niekoľko dejových prekvapení. Tie nie sú vôbec od veci a vývin vzťahov, rozumej v tomto prípade konečne vypustenie dlhodobo držaných výčitok z úst sú určite zaujímavejšie než pobehovanie nahých tridsiatnikov po berlínskych zasnežených uliciach. Jedine že by ste mali úchylku na mužské zadky, užijete si ich tu dosť. Nakoniec sa ale film drží v limitoch mainstreamu a sním spojených klišé, každopádne to robí David Fitz vkusne a tie takmer dve hodiny rozhodne nie sú ubíjajúce. (17.07.2019)

Tak trochu "jiná" komedie k zamyšlení. A to se u tohoto žánru nekoná zas tak příliš často. Místy jsem se trochu ztrácel, ale nápad jako takový super. Ruku na srdce - krámů máme všichni - hromadíme jako křečci, ale ve většině případů naprosto k ničemu. Ale pořád dobrý, když si to člověk aspoň občas uvědomí a trochu přibrzdí. Pak stačí pobalit pár těch krámů (myšleno spacák + stan), kámoše a vyrazit ven. Neznám lepší způsob jak si dát od všeho klid. A nemusíte zrovna do amazonského pralesa, stačí za humna, fakt. A tenhle tak trochu praštěný film s bezva soundtrackem mi to připomněl. (13.02.2023)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)