Nočné mory z temnôt

Několik mikropříběhů spojuje tajemná kniha, která je vlastně deníkem již zemřelé dívky Sarah. Když se parta mladistvých dostane do tajemného domu a Stella si deník vezme, je jen otázkou času, kdy budou nové příběhy zapsány. Příběhy, na jejichž konci čeká smrt. Hned jsem si vzpomněl na báječné staré zaprášené comicsy Tales from the Crypt, z nichž příběhy o strašákovi, bubákovi pod postelí či vybledlém ženském přízraku vypadly. Vizuálně solidní, hudebně slušné (tedy až na padající hrnce), trikově obstojné. Jenže na místo děsuplné atmosféry zvolili tvůrci opět lekání, což zkrátka naštve. Když už návrat ke starým klasikám (viz odkazy na Universal a Noc oživlých mrtvol), tak proč se nepokusit i postaru strašit.... Vyloženě zklamaný nejsem, ale je to oddechovka, na niž brzy zapomenu. A nic na tom nezmění ani mysteriózní kukuřičné pole, ani armáda pavouků. (12.08.2019)

Vizuál není zlý, mladí herci se snaží, atmosféra amerického maloměsta je fajn, pár momentů se taky povedlo. A celé to nápadně připomíná Stranger Things, respektive snaha svést se na téhle retro vlně je znát. Omladina se dostane do opuštěného strašidelného domu s tragickou minulostí, najde v ní magickou knihu a odstartuje kolotoč více či méně vydařených linií. Díky nim vystřídáme farmu se strašákem v kukuřičném poli, psychiatrickou léčebnu nebo policejní stanici. Mladá ucha v kině si zakřičí, dospělejšího diváka však výsledek nemá moc čím dostat, nehledě na to, že se na něm producentsky a částečně i scenáristicky podílel (mnohdy přeceňovaný, viz Tvář vody) Guillermo del Toro. Celkově mi chyběl spád, statických scén je s ohledem na délku dost. Od spojení s Norskem bych čekal víc. (21.10.2019)

André Øvre(WAN) to opět dokázal a po Autopsy of Jane Doe servíruje další solidní hororovou zábavu, která v letošní TOP 5 chybět nebude. Je to takové dětské dobrodružství zasazené do 70.let o Halloweenu, kde děti v opuštěném domě naleznou knihu, která sama začne psát příběhy, které se ihned stanou realitou. ( Místy jsem si i vzpomněl na Nezvratný osud). Je třeba uznat, že žádný článek příběhu není slabý, ale každý má svůj xicht a perfektní ústřední zlo ( nádherné praktické efekty!!), do toho slušně hustá atmosféra, která napíná, šponuje a místy i zamrazí. Já byl na konci spocený jak po tělocviku a to se mi dlouho nestalo. Děti jsou poměrně sympatické, vizuálně solidní, tempo je velmi rychlé a film nestíhá nudit ( Takhle čistá hororová zábava v kinech letos ještě nebyla). Za mě velká spokojenost a jako předkrm před IT 2 jsem nemohl dostat nic lepšího. 80% (09.08.2019)

Jak to jenom říct slušně a zcela v souladu s novou a lepší filmovou publicistikou uja HOMA? Inu, asi takto: Čumět přes sto minut na vyjebané noční poluce nějakých kurevsky nesympatických pubertálních kokotů v infantilní, umorousané a uměle natahované anemické pičovině může být někdy fuckt horor. Kdysi tolik talentovaný a náležitě ostrý Vilém Býkovský, plný neotřelé fantazie, se někdy v roce 2008 nechal sterilizovat, zteplal, začal chovat kočky, a nyní zabíjí filmy nejen vlastními sračkami pro postpřechodové prasnice, prepubertální dementy a přecitlivělé rektoskopy libovolného stáří, ale také produkčním bitchem bezskrupulózně kurví a homosexualizuje další, kdysi tolik talentované a náležitě ostré režiséry, plné neotřelé fantazie. Tudíž velmi doufám, že mu ten jeho senilně vytoužený Pyjnokio vrazí svůj sáhodlouhý dřevěný rypák do prdele až po horní ret, aby konečně na vlastní rektum poznal, jaké to je způsobovat jiným ruptury konečníků, a přestal točit a produkovat přiblblá, otravná a tendenčně kýčovitá svinstva, z nichž se chce zletilým heterosexuálním divákům akorát tak Blade. (04.11.2019)

Sympatický teenagerský horrůrek (nesnáším zdrobněliny, ale označení "horror" mi k němu fakt nepasuje), se sympatickým obsazením, s klidnou pečlivou kamerou (jak to mám rád) a povedenou výpravou z konce amerických maloměstských šedesátek, což mi bohatě stačí na to, abych jednoznačně zaokrouhlil hodnocení nahoru. Příběh ničím neohromí ani nepřekvapí, strašidelná kniha a pomstychtivý duch atd atd, ale líbilo se mi to a bavilo mě to a o to přece jde. Nejvíc zapamatováníhodný je asi zlověstný strašák v kukuřici oblezlý brouky. A tehdejší neexistenci mobilních telefonů scénárista chytře vyřešil amatérskými vysílačkami a já si vzpomněl, jak s nimi o ca 20let později jeden spolužák na základce machroval ve třídě, když mu je jeho strýc přivezl ze západu. (24.05.2020)