Čas prebudenia

Filmy z prostredia psychiatrických liečební to vďaka diváckej atraktivite majú vždy o niečo ľahšie, než ostatné. Pre nebezpečenstvo, že skĺznu k provokovaniu nadprodukcie slzných vačkov, to zasa majú o niečo ťažšie, než ostatné. Ale keď silný príbeh z tohto prostredia podporia také skvelé herecké výkony, aké predviedli v tomto filme jeho dvaja hlavní predstavitelia, výsledok nemôže byť zlý. Okrem toho je pravdepodobné, že sa nám myšlienky o krehkosti nášho duševna, o zmysle liečebných experimentov, o mieste zázrakov v medicíne na dlhú dobu usadia v mysli. Spolu s opätovným uvedomením si, koľko toho ešte o človeku nevieme. (13.10.2009)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)

To je přesně ten druh filmů, na které jsem alergický. Dvě hodiny ztráty času a citová dojička. Baví vás tyto filmy? No prosím, ale mě s nimi neobtěžujte. Režisérka skončila u druhořadých seriálů. Píše se rok 2011. V kurzu jsou jiní herci než Williams s De Nirem. Jinak film měl ubíjející tempo, zastaralou režii, otřesnou rozplizlou kameru, šumící zvuk, vybledlé barvy a celkově ani nevím, o čem byl. 0% (26.10.2011)

Úžasný film! Prostředí psychiatrických a jim podobných léčeben vždy naskýtá možnost nevšedního zážitku, protože se divák těší na herecký koncert některého ze svých oblíbenců. Nemůže nikdo zpochybňovat herecký výkon Dustina Hoffmana v Rain Manovi či Leonarda Di Capria v Co žere Gilberta Grapea. Mnohokrát jsem viděl Roberta DeNira v akci a vždy jsem ho považoval za Pana Herce. Ale jeho Leonard v Čase probuzení mi vyrazil dech, tak přesvědčivý výkon se málokdy vidí. Po jeho boku se objevuje Robin Williams, jehož doktor Sayer je opět velmi sympatickou postavou podobně jako ve filu Společnost mrtvých básníků či Dobrý Will Hunting. Také bravurní výkon. Každému mohu jen doporučit! Opravdový filmový zážitek! (09.05.2009)

"Ostatní říkali, že to nepůjde. - A nešlo! - Já vím, dokázal jsem to!" Dr. Sayer opustil laboratoř a vydal se "živit a zavlažovat" pacienty očividně ignorující vnější podněty. Jenže každý se dá při správné konstelaci hvězd oživit - hudbou, tenisákem, karbanem či lékem L-dopa a to je na tomto snímku to zábavné. A taky to vyvolává spoustu emocí. Proto považuji za nečestný a nesportovní ten nekompromisní tlak na výrobu slz a to zákeřným nasazením melancholických smyčců a klavíru ještě před úvodními titulky. Bráním se odebráním jedné původně zvažované hvězdy a poučením tvůrcům, že u mě se přílišné tlačení na citovou pilu nevyplácí. (12.01.2016)