V máji si rob, čo chceš

Zajímavý dobrodružný, dramatický příběh, který můžeme v podstatě zařadit jako road movie uprchlíků, kteří se snaží zachránit před postupující německou frontou. O jejich peripetiích je tento film. A rozhodně není špatný. Jen zapadne za celou řadu obdobných válečných témat, které jsme ale viděli již zpracované daleko lépe typu: Běž chlapče běž, Jdi a dívej se, Město 44, Pianista a jiné. Jeho dramatická rovina zde není díky bohu tak patetická, bohužel ale ani tak napínavá. A čím tedy ve výsledku tento snímek je? Průměrnou podívanou s několika světlými pasážemi, na kterou se rádi podíváte u žehlení či při čekání na návštěvu, ale rozhodně jí nevěnujete svůj čas cíleně a opakovaně. 70% (11.01.2019)

Když se francouzští filmaři v poslední době pustí do dění ve druhé světové válce, většinou z toho vyjde podařený film. Sledovat útěk vesničanů s povozy na cestě do nejistoty je poměrně tristní. V druhém plánu běží příběh německého fašisty pátrajícího po svém malém synkovi. To je poměrně záživnější část filmu. I když film nekončí tragicky, na mě celkově působí depresivně. Co všechno ještě čeká na tyto poutníky prchajícími před německými okupanty? Film je natočen s perfektní výpravou, působí na mě velice přesvědčivě. (17.12.2023)

Uvedení filmu v české tv distribuci moc nechápu. Žádné herecké eso, žádný silný příběh. Z historického hlediska má tenhle film asi velký význam jen pro Francouze. Okupaci Německem lze zachytit mnoha způsoby, tady je hlavní dějovou linkou příběh muže a jeho syna a jejich nedobrovolné rozdělení a snaha o znovusetkání. Jakého vyvrcholení se kolega Malarkey dočkal, asi nechci vědět, ale hlavní postavy opustíme v okamžiku, kdy se může kdykoliv cokoliv stát, takže kulka nebo šrapnel jsou poměrně pravděpodobnou budoucností. Příjemná hudba od Ennia. (17.11.2016)

Pre Christiana Cariona bolo takmer prioritou natočiť film o francúzskom exodu z roku 1940, pretože jeho matka bola súčasťou tohto presunu zo severu na juh. Tento exodus sa týkal 8 miliónov Francúzov, ktorí utekali pred Wehrmachtom, ktorý v krátkej dobe obsadil celé severné Francúzsko. Opisuje bezhlavý útek civilných obyvateľov z miest a dedín, všeobecnú paniku, vzájomnú nevraživosť, ohromenie, sklamanie, strach z prichádzajúcich Nemcov ale aj ústup zvyškov francúzskej armády. Vo filme je dobre spracovaný všeobecný chaos a zmätok, ktorý všade zavládol. Prostredníctvom hlavných protagonistov filmu nám zachytáva film celú paletu ľudských reakcií a myšlienok v napätých a často životu nebezpečných situáciách. Reálne ukázal na násilie vojny a všetky tie hrozné veci, ktoré sa ľudia museli naučiť, aby prežili vo vojnovom stave. Na druhej strane poukazuje na prejavy solidarity a nový obzor pre ľudí, ktorí predtým nikdy neopustil hranice ich dediny. V čase mieru by títo ľudia nikdy neprišli do kontaktu, ale vojna ignorovala nielen zemepisné, ale aj spoločenské hranice. V tom biednom a nespočetnom dave nebolo nič ľudské, podobal sa stádu na bezhlavom úteku. Mnohí z utečencov ani nevedeli, prečo utekajú, lebo celé Francúzsko horelo a nebezpečenstvo číhalo všade. Veľké množstvo civilistov bolo zabitých na cestách v rámci častých nemeckých útokov zo strany lietadiel. Vtedy dochádzalo k veľkému rozptýleniu rodín a tak veľké množstvo deti spätne nenachádzalo svoje rodiny. Mnoho mesiacov po tomto francúzskom Exoduse boli noviny plné hľadaných príbuzných alebo deti. Viac ako 90 tisíc deti sa v tom období stalo sirotami. Viac ako 3/5 Francúzska pripadlo Hitlerovi a na okupačné náklady muselo Francúzsko platiť zo začiatku 400 a potom 500 miliónov frankov denne. Film je historický úplne presný a zaoberá sa len jednou z mnoho zaujímavých udalosti z obdobia 2. svetovej vojny. (12.12.2016)

Na válečné filmy mám u Francouzů docela štěstí. Pokaždé mě překvapí nějakým zajímavým příběhem z druhé světové války, který bych si nedokázal ani vymyslet. U tohoto příběhu mi například přišlo zajímavé to, že vypráví životy zemědělců ze severu Francie, kteří utíkají na jih a jelikož je sever blíž k Německu a Belgii, pije se  ve filmu poměrně často pivo. Třeba ten skotský voják, ten se tomu vůbec nebránil a bylo vidět, že si sem tam rád dá do trumpety. Takové situace, to se u francouzských filmů všeobecně moc neděje a tudíž už jenom to mi bylo velice sympatické. Později mi tedy bylo dost smutno z toho, co válka z lidí udělala, což se dalo čekat. Také mě překvapilo, co všechno jsou dospělí ochotni udělat pro děti. Na závěr musím říct, že jsem se dočkal dalšího poctivého francouzského vyvrcholení, které si Francouzi zřejmě nikdy neodpustí. (15.11.2016)