Bolesť a sláva

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Malé chlapčisko, žijúce kdesi v španielskej jaskyni na začiatku 60. rokov, môže byť kľudne i Pedro Almodóvar, a už vtedy sa u neho prejavovala veľká láska pre kinematografiu (najmä obľuba Hollywoodu). A práve o tom, v dvoch čas. rovinách, nakrúca i Bolesť a slávu, kedy v dospelosti sa Antonio Banderas zhosťuje neľahkej úlohy (roly), plnej spomienok, bolesti a drog. A je to celý Almodóvar, od päty až po hlavu. Teda, aby som bol presný, v tomto vyznení ide o filmového režiséra, postavu-Salvadora Malloa, ktorý po tridsiatich rokoch chystá opätovné uvedenie jeho filmu- „Chuť” , kedy zároveň navštevuje herca, ktorý v ňom hral (Alberto Crespo), a ten ho súkromne zasväcuje do drogového opojenia, počas ktorého sa vo svojich myšlienkách vracia do detských čias, keď žil so sexy mamou-Penélope Cruz, že by som si prial byť aspoň na chvíľu jej filmovým synom. Okrem toho má veľa zdravotných potiaží, a k ním sa postupne pridávajú citované drogy+alkohol, a tak vidno, že vôbec nedodržuje zdravý životný štýl, čo mu je na míle vzdalený. A zhruba takýmto štýlom prebieha aj samotný film, čiže našťastie sa nekoná variácia na môj milovaný Sunset Boulevard, ba ani na 8½ a Americkú noc, a už vonkoncom nie, že sa budete nedajbože dívať na nové Cinema Paradiso. Na to, že vo filme vystupuje postava filmového režiséra, je to extra skúpe, aby som trebárs zhliadol aspoň film (o) vo filme, bohužiaľ mával úplne iné starosti, než aby mohol nakrúcať filmy, tak ako mu káže profesia ! Jedna z určite slabších „almodóvaroviek” , ktorá sa podľa mňa teší nie až tak zaslúženej popularite, ale skutočný režisér má veľmi zvučné meno, a tak každý ďalší, nový film je veľkou „udalosťou” festivalov... (21.09.2019)

Mé první setkání se španělským režisérem Almodóvarem. Zaujaly mě hlavně poetické scény, v nichž hlavní hrdina snímku (často pod vlivem heroinu) vzpomíná na své dětství a především na svoji matku. Salvátorův svět "tady a teď" mě naopak moc nefascinoval a moc jsem mu nerozuměl. Jeho tělo i duše trpí a zdá se, že je téměř nemožné, že by se mu mohlo podařit se odrazit ode dna propasti, do níž pomalu ale jistě padá. Film je však pro mě zajímavou výpovědí o síle setkání s druhým člověkem a o naději, kterou mohou takováto setkání přinést. (20.07.2020)

Starý dobrý Pedro Almodóvar vypráví melancholicky zabarvený příběh, jenž by při troše dobré vůle mohl z velké části vycházet z jeho vlastních vzpomínek a zkušeností. Až natolik věrohodný mi snímek Bolest a sláva připadá. Obsazení právě Antonia Banderase do hlavní role tomu rovněž dost nahrává. Poklidně plynoucí film se silnými emocionálními momenty ocení zejména jedinci, kteří už mají něco odžito. Mezi ně se pomalu a jistě začínám řadit i já. (85%) (26.08.2021)

Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrátil k podstatě; lásce k filmu a vlastním zážitkům. Zatímco dříve však oslňoval bizarní výstředností, Bolest a sláva je film spíše komorní, tichý a rafinovaný. Každý autor někdy zažil krizi, jež zásadně rozhodovala o jeho dalším tvůrčím životě. Fellini svou krizi přetavil v klasiku subjektivního filmu 8 1/2, Almodóvar byl k divákům o něco vstřícnější. Antonio Banderas (režisér Salvator Mallo) podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Stejně tak úchvatná Penélope Cruz v roli hrdinovy maminky. Almodóvar střídavě přestřihává ze současnosti zahalené v oparu deprese a nejistoty režiséra ve středním věku do harmonického světa dětské nevinnosti, kdy malý Salvator s maminkou cestuje v parném dni do nového bydliště s jedinou otázkou, zda ve vesnici, kde už na ně netrpělivě čeká otec, bude kino. Alcainova kamera je krásná, film doslova hýří barvami, Iglesiasova hudba spotřebuje přesně tolik tónů, kolik je třeba. Je to nesmírně křehký, ale také nesmírně úderný film, který dojme nejen milovníky kinematografie. Závěr pak stvrzuje velikost Pedra Almodóvara jako velkého vypravěče, který rozhodně ještě neřekl vše. (26.05.2019)