Bolesť a sláva

,,CHCEŠ, ABY SOM OSTAL NA NOC?" ,,JASNÉ, ŽE BY SOM CHCEL, ALE UZAVRIME NÁŠ PRÍBEH TAK, AKO BOH KÁŽE." ,,NIKDY NÁM NEZÁLEŽALO NA BOHU A NÁŠ PRÍBEH MÔŽEME ROVNAKO DOBRE UZAVRIEŤ AJ ZAJTRA RÁNO." __ Najzásadnejším prekvapením pri sledovaní ,,Bolesti a slávy" - pokiaľ teda ide o ,,pravdivé" rozprávanie o formovaní slávneho filmového režiséra - je zistenie, že Pedro Almodóvar je homosexuál. Na mojom postoji k filmu to však nič nemení; dokonca scénu úpalu, tvoriacu impulz k naštartovaniu Salvatorovej homosexuality, považujem za vrchol celého filmu skvelo odvedenú či už z hľadiska príbehu tak aj po estetickej stránke tvoriacu jeden z jeho najdôležitejších pilierov. Všetky retrospektívy i vedľajšie dejové línie (azda okrem trocha zbytočného heroínu) sa napokon pekne spoja a v závere prinesú vynikajúcu pointu, ktorá mi vyčarila úsmev na tvári. Nevidel som všetky Almodóvarove filmy, ani tie, kde rieši homosexuálnu alebo ,,inú" sexuálnu orientáciu, ale tu je jej téma pre mňa omnoho lepšie spracovaná ako v ,,Zlej výchove" a ,,Bolesť a slávu" radím zatiaľ k jeho najlepšiím dielam. To, ako šikovne vedel Banderas uchopiť svoju postavu azda netreba ani rozoberať. (1500. hodnotenie, 86. komentár k filmu) (10.06.2020)

Na jednej strane sklamanie, na druhej mierne uspokojenie. Sklamanie, pretože z filmu je cítiť unavenosť P. Almodóvara a trochu tak jeho bezradnosť s postavami (chýba mi širší interval emocionálnej škály). Spokojnosť preto, lebo pán režisér s týmto filmom sa čiastočne vrátil ku koreňom. Po dlhšom čase zaujímavá rola pre A. Banderasa, ktorý sa postavy Salvatora chytil dobre. Nepodal zlý výkon, ale z nominácie na Oscara mám zmiešané pocity. Najlepšou a najsympatickejšou postavou je Salvatorova matka (skvelá P. Cruz (maldá) a J. Serrano (v pokročilom veku)). Najlepšou scénou zase one-man divadelné predstavenie. V závere postrácam silnejšiu a dojímavejšiu scénu. Slogan „na živote sú najkrajšie filmy“ nie je dostatočne silný. Osobné hodnotenie: 70% (***) (20.05.2020)

Dnes jsem měla Kinoden. Začala jsem Almodóvarem a končila Rocketmanem. Na první film jsem neměla moc náladu, na druhý se vyloženě třásla. A? Jak už to tak bývá, výsledek překvapil. Superlativy šetřit nemíním. Není pro každého, ale mě film vcucnul, semlel a na konec vrátil, spokojenou, zpět do mého světa. Dýchly na mě časy, kdy jsme na Pedrovo filmy chodili do staré Minikinokavárny, cítila jsem to samé, co u filmu Vše o mé matce nebo u knih, které jsem od něj kdysi četla. Banderasovo civilní pojetí této role mi mimořádně sedělo. Chlapík zaválel! A Penélope, která mě baví dávno, byla v roli maminky tak autentická, že jsem jí to zbaštila i s navijákem. Výborná! Kamera, hudba, střih, scénář, Madrid a ta koncovka? V posledních letech mě Almodóvar nějak pustil, nehrál na tu moji strunu, ale po dnešku jsem zase jeho. A velmi mě to těší! (28.05.2019)

Almodóvara jsem měla vždycky moc ráda a ani tentokrát mě nezklamal. Bolest a sláva je zvláštní film. Moc se mi líbili scény z dětství, kterému mu mohl být věnovaný větší prostor. Na druhou stranu jsem měla problém se současností, kde mě zaujala jenom scéna z divadla. Antonio je skvělý herec, ale jeho postava mi moc nepřirostla k srdci...4,5 * (27.02.2020)

Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrátil k podstatě; lásce k filmu a vlastním zážitkům. Zatímco dříve však oslňoval bizarní výstředností, Bolest a sláva je film spíše komorní, tichý a rafinovaný. Každý autor někdy zažil krizi, jež zásadně rozhodovala o jeho dalším tvůrčím životě. Fellini svou krizi přetavil v klasiku subjektivního filmu 8 1/2, Almodóvar byl k divákům o něco vstřícnější. Antonio Banderas (režisér Salvator Mallo) podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Stejně tak úchvatná Penélope Cruz v roli hrdinovy maminky. Almodóvar střídavě přestřihává ze současnosti zahalené v oparu deprese a nejistoty režiséra ve středním věku do harmonického světa dětské nevinnosti, kdy malý Salvator s maminkou cestuje v parném dni do nového bydliště s jedinou otázkou, zda ve vesnici, kde už na ně netrpělivě čeká otec, bude kino. Alcainova kamera je krásná, film doslova hýří barvami, Iglesiasova hudba spotřebuje přesně tolik tónů, kolik je třeba. Je to nesmírně křehký, ale také nesmírně úderný film, který dojme nejen milovníky kinematografie. Závěr pak stvrzuje velikost Pedra Almodóvara jako velkého vypravěče, který rozhodně ještě neřekl vše. (26.05.2019)