Frankie a Johnny

"Samota ubíjí, láska dusí. Vybrat si můžeš, žít se musí." Chudinku Frankie, samotářku s okoralým srdcem, zbrklý Johnny svou láskou přímo dusí a ovíjí se kolem jejich vztahu jako nějaký DIVOKÝ CITOVÝ BŘEČŤAN. Docela poučné. Břečťan je popínavá cévnatá rostlina, třída dvouděložné (Frankie promine, info z wiki, nikoli narážka na její neplodnost), řád miříkotvaré, čeleď aralkovité. Rostliny zůstávají na zemi plazivé a nepřekračují výšku 5–20 cm. POUZE je-li k dispozici strom, skalka, budova či jiný pevný povrch, například partner, může tato rostlina lásky šplhat, dle wiki až 30 metrů do výšky. Nebo až ke hvězdám a k nebeské romantice, samozřejmě. Z podstaty břečťanu ovšem plyne, že potřebuje partnera typu strom, skála či zeď. Pokud by ve vztahu muž a žena byli oba břečťanem, sice by se mohli plazit po sobě navzájem, ale zůstávali by jen 20cm nad zemí. Poučení: milujete svého ovíjívého Břečťana nebo svou Břečťanku? Zůstaňte pevnou skálou (stromem, zdí), aby se měl/a po čem popínat vzhůru, a bude vám to klapat. Romanticky ideálně i pragmaticky animálně. (24.05.2020)

Tak po osmi letech se Al s Michelle zase sešli před kamerou a opět předvedli svou vynikající hereckou formu. Samotný příběh mě ale zase až tak šťastným neudělal. Uměl bych pochopit otálení Frankie, ale chování Johnnyho mě spíš než romantický přišlo vlezlý, navíc ty kecy co tam ze sebe produkoval Johnny, to mě přišlo jako kdyby byl pan zeměkoule, na druhou stranu upřimnost jeho chování byla odzbrojující a jeho nekonečná trpělivost by se mě hodila při čekání v supermakertu ve frontě. (26.10.2014)

Tři objektivní důvody pro tři hvězdičky. 1) Garry Marsall natočil mnohem civilnější a uvěřitelnější romantickou komedii než Pretty Woman, které ale zároveň nechybí šarm jeho slavného trháku o prostitutce. 2) Celý ten film provází příjemná hudba. 3) Michelle a Al. Čtyři subjetivní důvody, proč tomu hodit hvězdičky čtyři. 1) Miluju Řecko, řeckou povahu, řeckou kuchyni, a i když se Frankie a Johnny odehrává kdesi v New Yorku, něco z té atmosféry přece jen nabízí. 2) Al Pacino je v tomhle filmu tak šíleně temperamentní a... ehm, k sežrání, že si ho prostě nejde nezamilovat. 3) Chci domů taky chlapa, který bude umět takhle vařit. 4) Nemám ráda černobílé postavy a ta neuvěřitelná civilnost a opravdovost sálá z každého okamžiku tohohle filmu. Závěr? Subjektivita vždy zvítězí nad objektivitou. (04.06.2008)

Překrásný film o osamělosti lidského rodu a o tom, že překážka na cestě za pravou láskou vězí často v nitru nás samých. Asi jsem ještě neviděla romantický snímek, který by byl tak plný nervózních gest, sžíravé nejistoty a rozechvění při křehkém sbližování. A přitom co slovo, to perla. I přes kouzlo ústřední dvojice a zábavné vedlejší postavy mou pozornost stíhaly upoutat jemné detaily, gesta a humorné situace, které ne vždy měly souvislost s hlavním dějem, a přece dokreslovaly atmosféru celého příběhu, vyjadřovaly roztržitost a hravost, které přicházejí v životě vždy, když jde o to „pravé“. (27.12.2014)

„Frankie a Johnny” spoločne pracujú v štýlovej gréckej reštike Apollo, nachádzajúcej sa na 23. ulici a Deviatej v Novom Yorku. Ona je pekná, povedzme trochu, že i úzkoprsá servírka, a inak má na to i svoje dôvody, prečo sa tak povrchne správa. On disponuje dostatočnou slovnou zásobou, k tomu si predtým odsedel 18 mesiacov za podvod, a teraz sa sem iba prišiel opýtať na JOB, kedy ho šéf Nick „so všetkou vervou vzal” , aby sa opäť mohol stať kuchárom, ktorým bol aj vo väzení. Nie je si vôbec už ťažké domyslieť, že sa takmer vzápätí Johnny do Frankie po plné uši zamiluje, pričom o vzájomnej náklonnosti medzi nimi dvomi, by sa dalo zatiaľ pomlčať, pretože jeho city sú z jej strany akosi neopetované. Možno príliš tlačí na pílu, kvôli čomu na celej čiare stroskotáva, a síce sa to po čase o čosi zlepší, ale stále to nie je isté, ako sa to vlastne celé skončí, alebo predsa áno... ? Neustále sa do nej dobíja, ako do parížskej pevnosti Bastila, a či bude nakoniec dobytie Bastily aj úspešné, to nechám na samotných divákov, aby sa totižto o tom sami presvedčili. / Legendárnu hollywoodsku romantickú komédiu, pomaly a isto, čaká už 30. výročie od premiéry, na ktorej sa našťastie nepodpísal žiadny zub času, práve naopak, považujem ju za klasiku svojho žánru ! Pamätáte si ešte na toto centrálne duo z drsnej gangsterky Zjazvená tvár, kde sa ich vzťah podobal tomu, ako snáď z tej najdivokejšej mexickej telenovely, typu "Keď budeš moja" ? Tentokrát Diego, a ani Paloma znovu nedorazia, našťastie, ale zase sa nedá celkom povedať, že by sa ich emócie neotriasali v samých základoch, len to už nie je také, ako v prvej spolupráci pod režisérskou taktovkou Briana De Palmu. A ústredná melódia filmu: „Clair de Lune” od francúzskeho hudobného skladateľa Claudea Debbusyho, sa dá počúvať vari donekonečna a ešte ďalej. PS: Nebyť tej roztržitejšej réžie Garryho Marshalla, hodnotenie by bolo maximálne. (14.03.2021)