Frankie a Johnny

Review filmů s Michelle Pfeiffer #11: Hodnocení filmů je vždycky subjektivní. Málokdy poznám již při jejich sledování, že pro mě budou něčím zásadní. A když už, tak je to většinou samotným hypem nebo povinností, že tahle filmová ÚDÁLOST se mi prostě musí líbit. Většinou je to ale až v okamžiku, kdy dobíhají závěrečné titulky a ještě pár dnů poté. Pomalu ve mně zraje neurčitý pocit, který se pak promění v konkrétní emoci, jenž pak pro mě shlédnutý film už navždy ocejchuje. A přesně toto se stalo i u „Frankie & Johnny“, což mě překvapilo o to více. Nepokládal jsem to za nic výjimečného, ale šeredně jsem se pletl. Protože tahle romantika už pro mě výjimečná vždycky bude. Možná je to nejspíš tím, že hlavní dvě postavy v něm „dýchají“. Frankie a Johnny jsou newyorčané, kterých je v městě nekonečné noci nepočítaně. A právě možná proto jsou tak zásadní. Pacino a Pfeiffer jsou dokonalá dvojka, které uvěříte každý nádech, a zejména ženská část ústředního páru je fascinující. Marshall byl za její obsazení hodně kritizován („příliš krásná“), ale tahle sázka na (ne)jistotu vyšla báječně. Protože i když Pfeiffer krásná skutečně je, je to právě její krása, která je pro její smutek ten největší handicap. Což ji činí ještě zranitelnější. Našel bych i pár slabších míst, ale ty bez problému přebije každá chvíle, kterou spolu hlavní dva aktéři stráví. V těchto okamžicích zapomenete na dění kolem a zcela se soustředíte na lásku, kvůli které je nutné bezelstně obětovat naprosto vše. „All you need is Love,“ zpíval už John Lennon a beznadějní romantici tohle krédo prosazují všemu navzdory. Počítejte do té skupiny i mě. Jsem totálně zamilovaný do „Frankie a Johnny“ – a konečně jsem i dost starý na to, aby mi bylo jedno, zda je to vkusné nebo ne. (28.03.2022)

Tři objektivní důvody pro tři hvězdičky. 1) Garry Marsall natočil mnohem civilnější a uvěřitelnější romantickou komedii než Pretty Woman, které ale zároveň nechybí šarm jeho slavného trháku o prostitutce. 2) Celý ten film provází příjemná hudba. 3) Michelle a Al. Čtyři subjetivní důvody, proč tomu hodit hvězdičky čtyři. 1) Miluju Řecko, řeckou povahu, řeckou kuchyni, a i když se Frankie a Johnny odehrává kdesi v New Yorku, něco z té atmosféry přece jen nabízí. 2) Al Pacino je v tomhle filmu tak šíleně temperamentní a... ehm, k sežrání, že si ho prostě nejde nezamilovat. 3) Chci domů taky chlapa, který bude umět takhle vařit. 4) Nemám ráda černobílé postavy a ta neuvěřitelná civilnost a opravdovost sálá z každého okamžiku tohohle filmu. Závěr? Subjektivita vždy zvítězí nad objektivitou. (04.06.2008)

"Ten má v hlavě jenom holky. Jo, otevři mu ji a vypadnou samý chlupatý kosočtverce."ッ No jo fešák Johnny se s tím nepáře, jenže Frankie není jako její kámoška Cora. Tu dlouho přemlouvat nemusel. ッ "Ani jsem si nevšimla, že už seš. Ty si ani nezakašlal. Mám to natrénovaný potichu víš. Proč? No, řekněme, že jsem se pohyboval v místnostech, kde byl orgasmus na plný pecky poněkud nevhodný. To myslíš jako v klášteře? Jo tak nějak."ッBavilo mě sledovat Ala jak usilovně láme Michelle. Jak se to říká? Trpělivost růže přináší a nebo že by úplně nový modrý kartáček, který momentálně není nikoho? ッ (24.03.2013)

Desítky, snad tisíce (možná přeháním:) filmů obsahují obvyklá vztahová schémata setkání dvou lidí, kteří se zamilují a v průběhu děje řeší svůj vztah. Průměrná, hezká, ale zároveň také očekávaná linie. Podobnou romantiku tak dokáže ze stálých vod často "vylovit" dokonale k sobě pasující ústřední herecká dvojice, která svou silnou osobností a uměním excelentně zastíní všechny ostatní nedostatky a slabiny. V případě tohoto filmu není setkání Frankie a Johnnyho ničím výjimečné, stejně jako jejich charaktery. To, co jim dodává na přitažlivosti a vyzvedává jinak obyčejný děj do výšek, je skvělá herecká dvojka v podání Ala a Michelle. Úžasně jim to spolu pasuje a chemie mezi nimi taktéž zdatně pracuje. (04.06.2011)

Okouzlující odpověď na Zjizvenou tvář. Kam se hrabe Moje tlustá řecká svatba (romkom, která čerpá ze stejného prostředí). Jistě, je to zatížené divadelní předlohou, ale o to je to promyšlenější, dialogy lépe fungují a v rámci filmové reality je možné se povznést nad čas a stísněný prostor jídelny a bytu Frankie. Konečně závěrečná montáž je něco dokonale povznášejícího a dává to světu řád a nekonečnou naději pro každého. Michelle nenosí prakticky žádný make up a její kouzlo je tak odzbrojující, že je to až neuvěřitelné. Pacino nám v podstatě ukazuje jen milou tvář Tonyho Montany, ale i to je víc než dost. (14.02.2013)