Kramerová verzus Kramer

Román "Kramerová verzus Kramer" napísal v roku 1979 americký spisovateľ Avery Corman. Rozsahom je to krátke dielo, ale obsahovo veľmi silná vzťahová dráma. Dobre sa mi to čítalo. Filmová adaptácia bola vyprodukovaná už v roku vydania knihy. V roku 1979 tento román sfilmoval režisér Robert Benton. Natočil rovnomenný film, ktorý verne adaptuje literárnu predlohu. Vznikol dramatický snímok "Kramerová verzus Kramer". Dobre sa mi naň pozeralo. Predovšetkým Dustin Hoffman tu predviedol strhujúci prvotriedny herecký výkon. Vytvoril tu jednu zo svojich najsilnejších filmových postáv. Spontánne, prirodzene, duchaplne stvárňuje muža, ktorého opustí manželka a on je nútený vymeniť rozbehnutú kariéru za starostlivosť o svojho sedemročného syna. Film dokazuje, že otec môže byť rovnako dobrým rodičom ako matka. **** (11.12.2021)

Politicky korektní, povrchní, jednoduché, průhledné, sentimentální... A přesto téměř bezchybné. Někdy holt stačí od všech možných zbytečností osekaný scénář s jasně daným cílem (srozumitelně divákovi představit postavy, jejich motivace a vytvořit mezi nimi věrohodné vztahy) a dva (nebo možná dokonce jen jeden!) prvotřídní herci a silné lidské drama je na světě (a ta sentimentalita je navíc dávkována velice vkusně). Cílevědomost a odhodlanost projevované při snaze postarat se sám o syna a následně získat ho do své péče by Tedu Kramerovi mohl závidět i nejeden akční hrdina. ;-) Krásná a dojemná pohádka. 90 % (05.10.2010)

Věhlas souboje rodičů Kramerových přisuzuji faktu, že byli jedni z prvních, kteří na plátno přinesli ožehavé téma soudní tahanice o dítě. Není to ani tak o hereckých výkonech, ale sází se na citové vydírání. U soudu se párkrát zvýší hlas, což asi nikoho nepřekvapí. Nechybí scény s dítětem, které nechce jíst a rozbije si hubu na hřišti. Fakt peklo. (15.03.2020)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

Oscary ověnčená klasika (celkem jich získala 5), která má oproti jiným snímkům tu výhodu, že je nadčasová. Zlatá soška pro "pana herce" Dustina Hoffmana je zcela zasloužená, u Meryl Streep už bych se rozmýšlela, ale jelikož ji zrovna dvakrát nemusím, tak budu nejspíš mírně zaujatá.;-) P.S.: Díky bohu za ten konec.:-) (21.09.2011)