Kibera: Príbeh slumu

Na jednu stranu obdivuji, že se bílý štáb dokázal dostat dost blízko ke svým protagonistům. Na druhou stranu se tu vlastně neobjevilo nic, co bych nečekal. Jsou tu střípky z životů obyvatelů slumu na jejich nelehké cestě životem odnikud nikam, ale fakt mi přišlo, že jsem si jen potvrdil, že podobné prostory fungují tak, jak jsem si myslel. A pořád zbývá dost témat, kterým se dokument radši vyhnul. (19.06.2019)

Stav obyvatel slumu adaptovaných na tyto podmínky vzbuzuje při sledování lítost. Jejich štěstí je , že nemají internet ani satelitní televize a nemohou se srovnávat s ostatním světem a být nešťastní. Když tedy vymírající západní Evropa trpící nízkou porodností jim třeba máma Merkelová nezaplatí sluníčkářsky multikulty cestu do Evropy? Nedávno jsem byl týden na předměstí francouzského Lille v Roubaix velkém jak Pardibice a tam tito lidé tvoří půlku obyvatel a druhou tvoří Arabové. A jak říkal za První republiky developer Tomáš Baťa ďo České republiky se může vměstnat klidně třicet milionů obyvatel. V dokumentu se vydávají opačnou cesto a sice pomoci obyvatelům slamu zapojit se do života místních komunit. Nechci použít udržitelného, protože tomuhle slovu již pomalu přestávám důvěřovat, protože jenom zastřešuje zrychlující se devastaci planety a změnu klimatu s níž se třicet let nic nedělá. V závěru dokumentu se mi zdá , že se už jen opakuje. (30.11.2019)

Život ve slumu z pohledu jeho obyvatel. Dokument se soustředí se na zdejší postavy, které jdou ostatním příkladem, ale zachycuje přirozeně i chudobu, násilí (místy až za hranou pochopitelného), nemoci (AIDS), strach, děti, které se nejbezpečněji cítí ve škole, anebo volně ležící skládky, po nichž pobíhají prasata a za deště se z nich odplavují hromady odpadků. Všichni si přitom přejí hlavně: mír. P. S. "Tamty děti plýtvají vodou!" žaluje klouček. To by se v našich končinách těžko kdy stalo. P. P. S. "Kdo stvořil... náš otec Bůh!" zpívají si děti ve škole. Stejně jako se to učí třeba v drnovském Orlu. :) (14.07.2019)

Zdalo by sa, že keňský slum je miestom zaostalosti a beznádeje. Film nám takýto názor trochu poopraví, pretože tam majú mnoho vecí ako v bežnom meste, napríklad MHD, obchody, kultúru, rádio, školy, šport, voľby alebo aj subkultúry. Na prvý pohľad na nás pôsobia odpudivo domy kompletne postavené z vlnitých plechov, keď my sme dokonale privyknutí na panelákové bývanie, čo by sa možno nepáčilo im. Film je kompletným pohľadom na slum, ľudí tam žijúcich a atmosféru mesta. Keď som sa prispôsobil, na konci som už mal pocit, že sledujem film o živote v takom „inom“ New Yorku. Akurát kriminalita sa rieši celkom inak: O recidivujúceho zlodeja sa postará dav a priamo na ulici ho zaživa upália. –––– Naše škola je domovem radosti a naděje. (18.06.2019)

Martin Páv ukázal, že už i jeho debutový celovečerní dokument je velmi zdařilou záležitostí, jak po obsahové, tak po vizuální i zvukové stránce. Jde o velmi zajímavou sondu do chudinského slumu, kde se pod rezavými plechy skrývá nesmírně barevný svět. Ale ačkoli ten svět obsahuje lidi ušlechtilé, lidi moudré, lidi uměním nadané, lidi pracovité, lidi zkrátka dobré, stačí jiskra a nahromaděná frustrace z chudoby a bezvýchodnosti životní situace se může rázem proměnit v doutnající peklo poháněné rabující lůzou. Je však fajn vidět tohle všechno určitou nadějnou perspektivou oněch prvně zmíněných. (15.07.2022)