Lovec ľudí

Nejslabší film Michaela Manna (ještě jsem ale neviděl jeho Pevnost, která tohle prohlášení s největší pravděpodobností zrelativizuje), neatmosferický a nudný, je až s podivem, jak sterilní snímek natočil jeden z nejlepších hollywoodských specialistů na thrillery. Určitě to však není předlohou, i když alternativní adaptace Bretta Ratnera je stejně nemastně neslaná. Že to ale jde i jinak, ukázal doslova ohromující kulinářský neo-noirový zážitek Jonathana Demmea Mlčení jehňátek... Červený drak je totiž prototypem snímku, na němž se podepsala doba jeho vzniku, konkrétně pokleslá popkultura 80. let, všechny ty rádobytemné syntezátory dnes již tak zoufale nefungují...tohle mi svým vyzněním místy připomínalo skoro až soudobou levnou italskou TV produkci... Ještě že se naštěstí filmový průmysl tak překotně vyvíjí... Podobné filmy: Červený drak, Mlčení jehňátek (22.03.2010)

Tenhle Lovec lidí (a červených draků) má v sobě dost zajímavého, minimálně ze stránky vizuální a hudební, díky tomu některé scény působí výborně (závěr, scéna s tygrem) a jejich zásluhou není tempo moc rozvleklé. Obsazení je minimálně fajn a problém mám hlavně se samomluvou páně vyšetřovatele, staří detektivní psové mají pro tyto účely zřízen úděl přihlouplých podržtašků (dr. Watson, Hastings), ale když si každých deset minut detektiv hovoří do větru a nadává nepřítomné osobě bez toho, aby mu šplouchalo na maják, je to poněkud nudné a nabourávající atmosféru. Slabé čtyři hvězdičky s vědomím, že Hopkající Athony je a bude nejlepší Lecter (ne, Mads v seriálové inkarnaci nemá šanci, díky zprznění postavy z hlediska děje). (02.02.2014)

Mannovo pomalejší vedení filmu spolu s ne vždy vhodně zvolenou hudbou u Lovce lidí částečně nabourává jinak tvrdě thrillerovou atmosféru, která by mohla být ostřejší, agresivnější, a/nebo tíživější. A Apel na rodinné hodnoty se zase opírá o trochu triviální charaktery (snad vyjma toho hlavního, ale to jen díky zajímavé minulosti), ovšem kromě toho jde o dobře vyřešenou adaptaci, která má své působivé i chytré momenty. Líbila se mi fungující krimi zápletka a dobře zvolený moment odhalení vraha, kdy divák má dost času na to, aby tápal, ale přitom mu nebyl upřen náhled z druhé strany (aneb Mannův "férový" přístup). 6/10 (24.08.2009)

Výborná krimi v ktorej sa prvýkrát ukáyal Hannibal Lecter v réžii Michaela Manna je o niečo ( ale nie o veľa) slabšia ako jej remake. Manhunter je síce lepšie zrežírovaný a má lepšiu atmosféru ale Red Dragon mal lepší scenár, väčší rozpočet a hlavne Ultramegasuperstar casting. A to sú veci, ktoré sa počítajú. Hannibal je JEDINE Hopkins 7/10 (31.10.2014)

Nepatřím sice mezi skálopevné příznivce Mannovy dosti specifické tvorby, přesto byla právě jeho vize Harrisovy série tou, v níž jsem po fenomenálním seriálu vkládal největší naděje. Proto mě docela zaskočilo zaměření na samotné procedurální vyšetřování na úkor prakticky jakékoliv psychologie. Toto překvapení nad dnes už více či méně nezajímavým pojetím kriminálky nicméně nakonec bledlo vedle pravidelných šoků ze soundtracku, který dokázal zkazit i jinak slušné scény se samotným Červeným drakem, jehož obsazení ani provedení sice nestačí na Richarda Armitage, ale když nic jiného, svou podivností se mu ve výsledném dojmu alespoň blíží. A protože zbytek dojmů, Coxe v roli Hannibala nevyjímaje, nijak výrazně nenadchnul ani nezaujal, na tváři mi kvůli té zprasené hudbě zůstal jen rozčarovaný výraz, Manhunter totiž až nepříjemně moc zestárnul. (12.09.2015)