Dymová clona

Ťažko k tomuto niečo napísať, pretože po obsahovej stránke mi takéto filmy nesedia. Len samé noviny a politika, pre mňa nuda. No na druhú stranu to aspoň malo myšlienku a pomerne slušne rozobranú situáciu ohľadom vlastného svedomia a čo to môže pre človeka znamenať, ak sa síce rozhodne správne a v súlade so svojím presvedčením, no naštve svine čo majú moc. Tiež bolo dobré, že tu hrali moji obľúbení herci, takže nakoniec to nebolo až také zlé. Lepší priemer. 65/100 (15.07.2020)

Určite netreba predstavovať tie momenty, kedy je sledovanie filmu takpovediac "za trest." Čo ale tie opačné prípady, kedy je film tak dobrý, až máš pocit, že jeho sledovanie je za odmenu? Také pocity vždy panujú pri sledovaní rež. filmografie M. Manna a ani opakované zhliadnutia ma neprestávajú udivovať v tom, ako sú jeho snímky vymaznané. Po vizuálnej stránke ako (doplň vhodné podstatné meno), no a paradoxne obsahová stránka taktiež nikdy nehrá druhé husle, čo je vo filmovom priemysle viac raritné než si vôbec myslíš. Jeho diela sú krásnou ukážkou tých božsky vyzerajúcich, ktoré zároveň netrpia takzvaným syndrómom style over substance, a to som si plne vedomý, že toto píšem do komentára k filmu, ktorého štylizácia je o pár úrovní "slabšia" (nie neúmyselne) než v jeho vrcholných počinoch. The Insider je strhujúcim príbehom z prostredia tabakového priemyslu a monštruóznych prachov. Nielen strhujúcim, ale aj neopozeraným, angažujúcim, vťahujúcim a jeho sledovanie sa inak ako takmer trojhodinovým skalopevným prikovaním ku sedačke opísať nedá. A Al Pacino bleskom na herecký Olymp... --- PS: Pri sledovaní som cítil istý konkrétny, mne známy/dôvodne neznámy & zvláštny pocit, ktorý som s výnimkou počas sledovania Predčítača (1/2019) naposledy cítil počas sledovania filmov v roku 2013. Čo som tým ale presne chcel povedať vôbec netuším x) (9.6.2017) (5.10.2021) (05.10.2021)

Môj najoblúbenejší Mannov film, kde mi vôbec nevadila jeho pomalá réžia, s ktorou mám občas problém. Film ale skôr stojí na hereckých výkonoch Pacina a Crowea ako na Mannovej réžii, takže je všetko v poriadku. Dráma o nekalých praktikách tabakového priemyslu vytvára zaujímavý paradox o americkej demokracii, kde ste bezmocní voči velkým korporáciám, ale v jednej z nich, v Hollywoode, môžete o tom natočiť film a zožať zaňho slávu. (07.07.2007)

Wau to byl kousek. Michael Mann holt vždycky věděl, jak na plátno přinést takto silné téma. Samozřejmě k tomu není sám, má k tomu dva velice schopné herce, kteří to dokáží zahrát přesně tak, jak je třeba. Je to tak, když se ve filmu sejdou Al Pacino s Russellem Crowem, vznikne z toho přehlídka toho nejupřímnějšího herectví, jaké si jen milovník pořádného životopisného dramatu může přát. Toto se zkrátka povedlo a navždy se zapíše do zlaté éry 90. let...80% (20.07.2015)

Nezískalo si mě to. Jestli jde o film podle skutečného případu, má do jisté míry ze strany diváka právo na respekt. Z příběhu o tom, že jeden bývalý zaměstnanec tabákové firmy veřejně prohlásí „přísně tajnou“ informaci o tom, jak je kouření nikotýnu návykové a zdraví škodlivé, rozpoutá tím velkou štvanici ve firmě, obrátí naruby médiá a teprve soud + znalecká expertíza musí dokázat pravdivost informace o škodlivosti kouření (což je všeobecně známá pravda, kterou zajisté dávno zná každé dítě), mohlo vzniknout trefné absurdní drama nebo satirická komedie. Škoda, že se Michael Mann rozhodl pro tříhodinový psychologický thriller, ve výsledku to ani navzdory několika zajímavým scénám moc nefungovalo. K problému, kterým se film zabývá: dle mého názoru měla WHO nebo její předchůzi už dávno před mnoha, mnoha lety zabojovat proti legálnímu šíření a prodeji něčeho tak škodlivého jako je tabak, dnes už to asi zůstává spíše problémem minulosti, může-li se nikotýn narozdíl marihuany legálně prodávat a užívat. Zatímco v našem prostředí je tohle alespoň vyřešeno tím, že se na každé škatulce cigaret objevují varovní nápisy typu Kouření může zabíjet, v USA je to zřejmě jinak...? K samotnému zdlouhavému filmu lze dodat, že kdyby byl zpracován poutavěji, mohl to být zajímavý náhled do krajiny, kde se výrobcové tabaku můžou tvářit, že kouření neškodí. Výsledkem se nicméně stala nezáživná politická konverzačka, kde dialogy zde střídají po každé druhé scéně jakési rádoby umělecké scény (některé z nich, např. noční golf byly ještě zajímavé, ale takové extrémně spomanelé záběry na nástup do auta či vycházení dveřmi na mě spíše působily směšně, než jakkoliv dramaticky). Film sice disponuje vynikající dynamickou kamerou, ale pokud vás nechytne obsah a film ve vás nevyvolá ani trochu výrazné emoce (extrémní znudění nepočítaje), tak je to vlastně k ničemu. Jediný mě tady bavil Christopher Plummer, který na mě ve vedlejší roli v tomto filmu působil jako malé zářivé světlo na poli dlouhé šedivé nudy. 40% (11.04.2021)