Neľútostný súboj

Proč vlastně Michael Mann už roky nenatočil nic pořádnýho? Rozmáchlé vyprávění, které vyniká svou syrovostí, o dvou neústupných mužích a zločinu a lásce kolem nich, po jehož skončení jsem zjistil, sám tím překvapen, že o snímku zpětně přemýšlím jen jako o klasické historce o policajtovi a zloději. Škoda. (30.11.2017)

Film! Pri niektorých takto dlhých filmoch často napíšem, že by nezaškodilo to trošku zostrihať, no v tomto prípade Mann mohol ešte kľudne niečo prihodiť. Mann nepripísal nič náhode a prizval si k dielu celú enklávu Pánov hercov a to nemohlo viesť k ničomu inému, než k úspechu. S charaktermi postáv na oboch stranách zákona ťahá Mann dokonale za nitky tak, že sa nevieme v (pamätnom, fenomenálnom) závere rozhodnúť, komu „držať palce“. Horlivostné scény, herci, akcia. 100%. (04.10.2006)

Mannova neo-noirová elegie si přes svůj vizuální chlad udržuje punc velkých westernových duelů (finále na mne působilo hodně "leoneovsky"), oproti kterým ale odmítá třídit postavy na dobré a zlé. Není až tak podstatné, čím kdo vyplňuje svou existenci. Pacino i De Niro hrají profesionály, kteří si svou oddaností zvolenému řemeslu kompenzují neuspokojivé osobní životy. I když se film díky prostředí a celkovému ladění v paměti snadno usadí jako výhradně mužská záležitost, opakovaná zhlédnutí odhalují, že skutečnými pilíři životů obou mužů (a tudíž i vyprávění) jsou ženy, bez kterých by životy charismatických rivalů pozbyly významu. Bonusem k mnohovrstevnatému scénáři a prvotřídnímu hereckému obsazení je bezchybná rytmizace vyprávění, díky které vám film bude připadat mnohem akčnější, než by papírově měl být, obsahuje-li prakticky jedinou větší akční scénu (jež každopádně patří k tomu nejpřesvědčivějšímu z heist subžánru). 90% Zajímavé komentáře: tron, Falcor, novoten, genetique, Theraphosa, castor, vik, lennyd, TD (21.04.2005)

Arcidílo. Každý záběr je geniální, každý do posledního - jak inscenačně, tak opticky. ____ Domnívám se, že za kvalitu a specifičnost filmu můžou především uměle prodlužované záběry, konzervující v sobě dění jako mouchu v jantaru. Mann nechává kupř. po každé replice ještě chvíli běžet čas a občas počká, než dá druhé postavě příležitost zareagovat. Jako by film neustále meditoval a běžel v nepřiznaném spirituálním módu. Dopomáhá tomu i zvolený OST. ____ S Heat se vážou mj. mazaný přechody mezi scénami. Kupříkladu (i) hrdina odchází z letiště – střih – záběr na jeho boty – střih – hrdina vchází do budovy vzdálené od letiště desítky kilometrů. Nebo (ii) hrdina odchází po dialogu a nasedá do auta – střih – záběr na auto – střih – v autě sedí někdo jiný a rozvíjí se zas další scéna. Nebo (iii) zlomení vazu – střih – otvírání flašky. Později tyhle mazaný přechody vymizí, jelikož příběh už je částečně vybudován a zmonolitněn. Ale je to zkrátka zajímavější než tuctový řetězení scén. ____ Dále mi v hlavě uvízlo kočkování u kontejnerů na konci, kde se přepíná mezi hledisky obou postav. Chvíli sledujeme dění očima De Nira, chvíli očima Pacina. Ono totiž Mann divákovi neposkytne celkový pohled na situaci, a stejně jako nevědí oba hrdinové, kde je s bouchačkou ukrytý jejich sok, neví to ani divák. Přitom na scéně je všehovšudy pět kontejnerů, není to prostorová hádanka. (24.05.2008)

Dva výteční herci podobných rolí Al Pacino a Robert DeNiro se konečně setkali ve společném filmu v (ne)jednom záběru a vše dopadlo velmi důstojně a na výtečnou. Jeden na straně práva, druhý gauner, oba k sobě mají úctu a přitom ví, že ve chvíli střetu to jeden z nich odskáče. Pointa filmu je sice od počátku jasná, ale to mi v tomto gangsterském filmu ani trochu nevadí. (08.05.2009)